Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Komedie
  • Dobrodružný

Recenze (434)

plakát

ABBA: úspěch navzdory (2024) 

Nebylo moc příjemné koukat od první vteřiny na to, jak všichni členové skupiny (včetně dámské části) stále hulí a všude chodí s cigaretami v ruce (taková malá ztráta naivních iluzí) - a pak povídají o tom jak je jim blbě a všechno je bolí... (proč asi?). Nedopatřením jsem stáhnul verzi s nějakým českým dabingem - uff, zdá se že "herci" z Ulice neměli co dělat, tak je zapojili? Tak si raději občas poslechnu těch pár pěkných písniček, co tu zůstaly... A kromě toho - všechno co "bylo" už není a neexistuje :) Příliš se šťourat v iluzorních představách minulých obrazů nás odvádí od toho, co opravdu je... a za vteřinu už nebude :)

plakát

Jedeme na teambuilding (2023) odpad!

Už samotný výše uvedený popis obsahu díla zněl velmi lobotomile a nešlo odolat. A výsledek vskutku nezklamal! Jak poradil kamarád - ideální je si při sledování roztírat jogurt po ksichtě a srkat ho nosem. Ok, osvědčilo se, jdu se umýt. A hlavně "najít ztracenou sebeúctu" po průchodu tímto bublajícím dementálním hnojištěm. Vypadá, že oslnivá domácí trilogie Jackpot - Banger - Týmbildink je tímto úspěšně umělecky dovršena. Vzorňačka Jitka však dává hvězd pět a neurotickému nihilistovi zbortil se svět.

plakát

Duna: Část druhá (2024) odpad!

Tři hodiny o tom jak se dvě party řvoucích a sípajících filmových zombies ve skafandrech, burkách, mnohavrstevných hadrech a s kapačkovými hadičkami v nose na zeleném plátně nepřetržitě mlátí, střílejí, řežou, podpalují a zapichují za doprovodu monotónně DUNících a ohlušujících basových synťáků Honzy Zimmera. Prý kvůli nějakému "koření". Hmm... a nebude to v reálu spíš takové lokální kartelové synonymum pro intergalaktické dodávky vysoce kvalitní vesmírné $$ "travičky"?";-). To asi spíš, že? No větší a útrpnější filmový blábol jsem už tedy dlouho neviděl. Jasně, tisíce obrýlených programátorů celé měsíce makaly ve dne v noci o sto sedm, o tom žádná, ale co je tohle proboha za zblitek? Fakt jsme dospěli k tomu, že za miliony tolarů se vykakávají tak zvrácené a absurdní psycho vizuální stories o tom, že celý kratičký život každé postavičky (včetně nás?) není prý vlastně vůbec o ničem jiném než se jen v maškarních kostýmech pateticky a hystericky hromadně vraždit, střílet, nenávidět, nechat se přejíždět megabagry, zapalovat a propichovat? (a na závěr k tomu ještě i zazní dojemná písnička). No asi jo, to se opravdu vyplatí a dává smysl. Aneb Vin Muad'dib Diesel, Abdulka Al Arab a jejich dojemně posvátné pouštní fémily, které je třeba rychle a zběsile chránit. A divák závratně nadšený z 1000000 odpálených mrtvol se pak ráno opět rozespale vrátí ke své dobrodružné kauflandové pokladně nebo všehomír řídící zapadlé ofis. Ale kdyby mu snad v reálu někdo jen na paleček šlápl nebo něco nepěkného řekl, vystrašeně z toho udělá závažný kriminální případ. Jen mě občas během sledování této útrpné monumentální frašky a při cyklickém okusování nehtů napadla drobná technická otázka: když se někdo z obou táborů non stop mlátícich se figurek potřebuje urgentně vyč… nebo vys... (třeba naše posvátná matka představená s dekorovaným XXL stanem na hlavě) - jak dlouho jí potrvá než (za doprovodu temně supící hudby) částečně sejme svůj mnohovrstevný umělecký megaoděv?:)) Do hodinky by se to snad za odborné asistence dalo stihnout? A pak se zase v podobném čase ozdobně ustrojit a pokračovat v melodramatickém skuhrání, koulení modrýma očima a zabíjení? A dělá se to přímo v poušti nebo v nějakých speciálních kmenových duan d'buin budkách? Jak se v suché poušti splachuje? Nebo to s chutí sežerou místní červi? A jak se to řeší v ještě závažnějších podobných případech, kdy je vedle sebe na ploše několika km2 natěsno naklonováno až několik miliónů shora snímaných bojujících plešatých vesmírných soudruhů jako v závěru celého díla? Ale vždyť to už vlastně úspěšně vyřešil Cimrman při budování Panamského průplavu:-). Tak jo.  A druhá otázka - o co se vlastně se všechny tyhle silně nervózní namaskované halloween figurky celou dobu snažily a co by chtěly ve výsledku dosáhnout? Obávám se, že no idea. Nejde tu zjevně o nic jiného než jen o to samotné nekonečné scifi vřískání, psychopatickou teatrální nenávist a vzájemnou velkolepou sado maso herní vybíjenou před red kamerami (a v permanentně šedožlutém barevném výsledku) za doprovodu iritující hlukové pahudby (kdy těch pár našich privilegovaných "hrdinných" postaviček všechny ohnivé zásahy, pouštní bouře a svítící meče samozřejmě vždy úspěšně a spolehlivě míjejí). Anebo je to celé v reálu spíš digitální seriál "Dunos" - vesmírná variace na Cali vs. Medellin kartel?:-) Ať tak či tak, na závěr této nudné, přihlouplé a galakticky animované počítačové hry excitované publikum ve stoje a v umělecké závrati pleská a básní jak přeúžasný životní zážitek to byl a milióny (zrnek koření) se z vesmírných cinestarových lodí do hollywoodských kanceláří jen sypou. Odpad je v tomto případě myslím ještě příliš vysoké hodnocení... PS: A tady máme celou Dunu 2 ve 29 vteřinách :-D Myslím, že velmi výstižné...

plakát

Přišla v noci (2023) 

Zdá se, že "český film" (a vlastně i slovenský) už celá léta ve výsledku neznamená většinou nic jiného než jakési klaustrofobní potkávání, lehání, čučení, hihňání a běhání pár recyklovaných psychoušů (a dementoušů) většinu stopáže jen prskajících, šklebících se a non stop trousících jakési bezobsažně plastové slovní útvary všemi směry. Něco skoro jako spontánní žvanění a hýkání sponzorovaného bohnického uměleckého kroužku v úterý a ve čtvrtek večer (před návratem na klecová lůžka). Nějaká národní cinematická tradice nového tisíciletí? Anebo prostě neschopnost vytlačit ze sebe cokoliv jiného, inteligentního, pěkného a aspoň trošku inspirujícího? V noci jsem tedy raději rychle odešel (a možná hned tak zase nepřijdu). To si raději příště dám třeba tříhodinový výhled z okna na panelák.

plakát

Fargo - Season 5 (2023) (série) 

Lorne Malvo byl určitě velmi potěšen a z hrobu s úsměvem zamával ... Tahle série se mu (konečně) naplno vyrovnala, každý díl byl do všech detailů dokonale a kreativně vymazlen, vždy s parádní a neopakovatelnou atmosférou a člověk místy ani nedýchal... Všechny postavy brilantní, zejména tedy Dorothy, středověký Kájínek a roztomilá paní tchýně :) PS: ale není to asi pro Mamlasy a spol;) Ti se musejí podívat na Rychle a Zděsile, Honzu Vika a podobné přímočaré digitální akční kokotiny, které nějak dramaticky nepřesahují jejich mentální obzor...

plakát

Fargo - Bisquik (2024) (epizoda) 

Skvělé a brilantní zakončení skvělé a brilantní série. Hypnotické akční scény se zhušťujícími se černými střihy i "prozřelým" synkem, kterého je nám nakonec i trochu líto. Neúprosná tchýně, díky níž i soudruh babišerif nakonec hustě zbledl (a navždy odstúpil) a pak náš dávný mystický zabiják, jehož ledové srdce se nakonec v kuchyni na chvíli i zahřeje :) I hudba se nám opět trošku rozzářila a na závěr zazněly i malé ozvěny původního geniálního motivu.  Aneb filmové umění ve své plné kráse a dokonalosti, tak jak má být... Mám jen jedinou vážnou výtku - proč už je konec??:)

plakát

Fargo - The Useless Hand (2024) (epizoda) 

Vypadalo to, že lepší než v předchozím dílu už to snad ani být nemůže ... a ono přece jen může ... od první vteřiny do poslední tak brutálně intenzívní, dusivé a gradující, že proti tomu jsou všichni reacherové a další rutinní akční stories jen zábavné pohádky o pejskovi a kočičce, navíc bez téhle jedinečně vycizelované a dokonale temné pohlcující atmosféry. Tak kdopak zase dostane oškara? Ten, kdo si ho opravdu zaslouží, asi ne?

plakát

Reacher - Bankomat (2023) (epizoda) 

Reacher - Texas Ranger. Až tak hluboko nám to kleslo. Aneb ve všech dílech střídavě snímané hromadné kopy s otočkou v podání Jacka Norrise a jeho zdatných učedníků a učednic a za chvíli všichni padouši vždy neomylně usínají na zemi a celý tým se v perfektní kondici a náladě (po malém pokecání někde u stolu) přesouvá na další úspěšný taneční parket. A trošku se nám soudruh od minula zvětšil - asi chodí často vybouchávat přítomné v McDonaldu? PS: a chtěl bych v reálu vidět ruku, která jen tak prorazí sklo auta ... resp. by ji pak potřeboval vidět (včetně prstů) chirurg před rentgenem, operací a zasádrováním ... Ale Jack pak jen v poklidu zamává, zahláškuje a anonymně odkráčí...

plakát

Fargo - Blanket (2024) (epizoda) 

Ufffff .... tak tohle byl tedy jeden z nejintenzívnějších filmových kousků poslední doby.... opravdu šílené... a diváka to s vytřeštěnýma očima bez jediného zastavení bezmocně připoutá k židli a nebude moct ani polknout, ani dýchat a úplně zapomene že je to "jenom" film... Začínám chápat proč předchozí díl byl trochu "relax" a panu Bílému se omlouvám ... toto byl totální a zoufale beznadějný mistrovský nářez... nezadržitelně gradující s každou vycizelovanou vteřinou... a zakončený v nejhlubší pekelné temnotě. Říkám si - může herec zpodobňující šerifa toto přežít v duševním zdraví? :) A psycho synkův nečekaný spolujezdec na zadním sedadle byl další roztomilou třešničkou na tomto démonském dortu... 10 hvězdiček z 5... Anebo že by to měl na svědomí zbrusu nový scénárista tohoto dílu Tomáš Bez Ucha? "Když jsi tak chytrý, proč jsi tak mrtvý?" :)

plakát

To se mi snad zdá (2023) 

Originální nápad, skvělá zábava a opravdu výborný Mikuláš (kdo si myslí že není dobrý herec, hodně se plete). Vymazlené scénky, dialogy i vycizelované herecké detaily.  A zajímavá (klasická) hudební pozadí k tomu všemu. Jen těch posledních dvacet minut - to Kryštofa bouchli tyčí po hlavě, aby se rychle probudil z pěkně plynoucího sna?? Takhle trošku přiblble pohřbít všechno předchozí. Ach jo. A stačilo se jen ještě chvilku snažit. Připomnělo mi to ten hlasitý prd, když se dívčina snažila panu profesorovi Klecovi rozepnout poklopec:) Ale předchozích osmdesát minut bylo super (a přehlušilo dementní "silvestrovské" detonace všude kolem) - jen tam možná mohl být místy trochu efektnější "snový" vizuál a více nastíněna možná příčina a pointa celého dění. A když už to bylo o těch snech, není možná špatné si na úvod "nového roku" a v rámci malého návratu do reality po pravdě uvědomit prostou skutečnost - že i celý náš "život" a všechno kolem není ve skutečnosti nic jiného než jen kratičký iluzorní sen uvnitř naší mysli:) Od nočních snů se liší jen tím, že obvykle trvá trošku déle - i když není jednoduché si to v rámci dočasného bublajícího a za vším se (nepřetržitě a marně) honícího "ega" opravdu připustit... Při závěrečné relaxaci v rakvi si to ale uvědomíme naplno, ať chceme nebo ne:) Mnohem lepší ale je když nám to dojde o něco dříve:) (zdravím devadesátileté multimiliardáře, zemanobabiše a spol, kteří stále usilovně tráví každý den shromažďováním dalších x miliard nebo neodolatelnými "důležitými" hrami z dobytých mocenských kanceláří - když prachy už omrzí. Naštěstí se mi o nich nezdá). Ahoj!