Jizva

„Sociální problémy se neřeší tak, jak to děláte, že vyvěsíte na náměstí nějaké heslo.“ Některé věty, dialogy, ba přímo celé situace z tohoto filmu by klidně mohly posloužit jako podnět k širší společenské diskuzi. Kritická reflexe v Kieślowského Jizvě se sice dotýká budovatelských principů reálného socialismu a na první pohled se může zdát, že z dnešního pohledu tak řeší éru, kterou již odvál čas, nicméně dilemata vnitřní i společenské, postřehy a konflikty, které film přináší, mi připadají nesmírně nadčasové. Vykácení celého lesa za městem pro vytvoření prostoru na novou továrnu, či-li bouření jedné vzácné prospěšné věci pro vybudování druhého? I k takovým činům může pořád docházet ze strany vlivních lidí a institucí, pro vlastní zápal pro věc nevnímajících někdy její odvrácenou tvář včetně potenciálních následků... a velká společenská JIZVA, jíž lze v tomto filmovém podobenství vnímat jako důsledek celého procesu budování socialismu, zůstala nezahojena, když se potvrdilo ono řečení, že „Na plánech to vždycky všechno vypadá pěkně, ale realita bývá bohužel velmi brutální...“ Svým poselstvím určitě silná záležitost s neurčitým závěrem, který podtrhuje atmosféru onoho morálního neklidu, taky dobře zahraná a zrežírovaná, byť napětí občas povolí a ke konci film už působí zdlouhavě. Budovatelský film, jak tu píší někteří? Za mě tedy rozhodně ne. Mnohem víc, než socialistické agitky, mi svou kritičností s otvíráním tématu k diskuzi Jizva připomíná pozapomenutý trezorový film Klec (1973) s Janem Třískou. [75%] (16.11.2021)

Celovečerní debut Krzysztofa Kieslowského vychází ještě z režisérových dokumentárních kořenů a tak se zdaleka nepodobá jeho pozdějším opusům, směřujícím k mnohem větším přesahům. Na dobu vzniku se však Jizva dotýká poměrně odvážného tématu – rozdávání státních zakázek na výrobu továrny a s tím spojenými morálními, pracovními, osobními a politickými problémy. Divák se do jinak docela chladně a s odstupem natočeného filmu dostává pouze skrze postavu nově dosazeného ředitele vznikající chemičky, což byl jistě režisérův záměr (výborný Franciszek Pieczka). V závěru filmu, který obsáhl několik let jeho ředitelování, je hlavní hrdina vyčerpán – ví, že udělal množství chyb, ale zároveň se snažil jednat dle svého vědomí a svědomí. V jeho mysli jsou tyto dvě veličiny neoddělitelné a v „systému“, nikoli pouze socialistickém, to možná ani jinak nejde. Z dnešního pohledu je zde zajímavá významná role novinářů, kteří se samozřejmě nesnaží přímo odhalit „nepravosti“, ale mluví o popsání věcí a lidi takových jací jsou (a nepravosti už snad vyplynou samy, což je tázajícím i dotazovaným jasné) – že by novináři nebyli hlídacími psy pouze demokracie? (24.06.2017)

Nesúhlasím s tým, že toto má byť nejaké Kieslowského "béčko" (ako ho aj sám vnímal). Je to síce pozostatok jeho rannej dokumentaristickej tvorby, "naokresaný kameň" éry socializmu, nemá to masovo pútavú formu. Ale napriek všetkému práve preto sa mi Jazva páči, pretože do danej problematiky absolútne sedí tá šeď, špina a spomínaný civilný dokumentaristický štýl. Nielen ako zachytenie doby a jednej udalosti ale ako nadčasový snímok, ktorého hlavná filozofia a myšlienka pretrváva dodnes. Hlavná postava bola typicky "kieslowski" psychologicky presná, výborne zahraná a mala hĺbku. Kieslowski skrátka u mňa opäť nepodliezol laťku nadpriemeru... (12.05.2010)

Film ma hneď na začiatku chytil. Kieslowski ihneď nastoluje východziu situáciu a všetky možné konflikty, ktoré z nej vyplynú. Nespokojnosť domáceho obyvateľstva, nepríjemní a neústupní nadriadení hlavného hrdinu, jeho domáce zázemie. Prvú polovicu tak sledujeme priamy ťah na bránku. V tej druhej som však zrazu začal v deji tápať, akoby sa ani nikam poriadne nehýbal, akoby si filmári pred záverečným útokom iba zdĺhavo medzi sebou prihrávali loptu a čakali, kedy vystreliť. Gól v závere nakoniec padne, Stefan sa nejako rozhodne a myslím, že sa rozhodol správne. Kieslowski sa okrem observácie situácie doby a jej neduhov (je ale ťažko povedať, či majú miestni pravdu odhliadnuc od toho, aké majú práva) dotkne aj témy vzdelávania v Poľsku. Roboši v továrni majú po stovkách nedokončené základné vzdelanie a ten zvyšok nedokončené stredné. Možno je však neskoršie režijné tápanie iba umeleckým zámerom priblíženia schizofrennej situácie hlavnej postavy. (22.11.2015)

Přes rovné a vysoké stromy nevidí křivý les. Psychologické drámo o budování lepší životní úrovně pomocí fabriky, paneláku, tenisových kurtů či divadla. Staré křivdy jsou zavaleny tunami hlíny a světlá budoucnost v šedivém marasmu je stále ještě viditelná. A i když do všeho jdeme s myšlenkou "na věčné časy", i světlo se nakonec změní v tmu. Na svou dobu odvážný snímek s výborně laděním hudebním doprovodem, který bych nazval...znepokojujícím. (03.04.2016)