Božská Florence

Jestli se Britové v něčem vysloveně rádi rochní, tak jsou to absurdní příběhy. Jeden takovej tu vypráví o božské Florence a nutno dodat, že je radost na něj koukat. Tady se v té absurditě totiž vyžívají a čerpají z ní maximum, což je dobře. Občas jsem si sice říkal, jestli si Meryl Streep nezničila touhle postavou svůj hlas, protože to, jak tady zpívala, bylo fakt příšerný. Což bylo vlastně účel a tím, že jsem to takhle ocenil, jsem vlastně samotnému filmu sklidil poklonu. (13.02.2017)

Scény, kde táto obstaróžna madam spieva, som musel pretáčať, to bolo fakt hrozné. Netuším ani na čo sa tento film natočil, komu má byť poctou, čo tento človek dal svetu? Meryl Strep takéto roly nemusí brať a v konečnom dôsledku je jediným pozitívom filmu Hugh Grant, keď sa tam váľa so svojimi šľapkami. Neviem, kde sa tu zobrali nominácie na oscara. (29.10.2017)

Asi jsem v tomhle případě zase ovlivněn tím, že jsem viděl nejprve hru na divadle, kde mi přišla naprosto skvělá. Rozhodně jedna z nejlepších her Jihočeského divadla. Meryl Streep je opět úchvatná, Hugh Grant stárne, ale pořád je dobrý, Simon se oprostil od své seriálové role a šlape jim to, ale ten film je tak nějak jinak obyčejný. (03.10.2016)

film na jedno podívání,jehož největší devizou je každopádně fakt,že ačkoliv Frears stvořil celkem šablonovitý životopis,dokázal vše udržet v hodně příjemné a koukatelné rovině.Bylo by hodně jednoduché v podobném případě zklouznout buď ke karikatuře,nebo velké lítostivosti a to se naštěstí nestalo.Florance je tu vyobrazena jako obyčejná a milá žena,která se nežene za slávou,ale dělá věci protože je má ráda - divák tak nemá potřebu jí ani litovat ani se jí smát.Sice nemám potřebu vidět znova,ale na chladné odpoledne fajn pokoukání...70% (19.09.2016)

Život je tak bohatý a tvárný, že si každý může vybrat v jakém světě chce žít. Florence si vybrala svět hudby, ve kterém je úspěšnou operní pěvkyní a nezastaví ji ani to, že vůbec neumí zpívat. Stačí mít víru, odhodlání a kolem sebe přátele, kteří pro ni udělají cokoli, a může to dotáhnout až do Carnegie Hall. Bezchybná Streepová, která si obětavě ničí hlasivky falešným zpěvem, stárnoucí Grant, který ždímá poslední zbytky svého britského šarmu, a mezi nimi kouzelně užaslý Simon Helberg který neví jestli se má smát, zděšeně prchat nebo obdivovat sílu své zaměstnavatelky. Komedie, jejíž absurdní příběh je o to neuvěřitelnější, že je natočen podle skutečného příběhu skutečné Florence, je sice nečekaně hořká a svým smutná, přitom však milá, laskavá a plná naděje. (03.03.2019)