Božská Florence

Herci jsou super, vsichni tři. O to nic. První půlka byla dost komedie, a upřímně, kdo si někdy pustí na YouTube reálnou Florence, žádný jiný žánr čekat nemůže. Je to, jako když šlapou kočce na ocas. Ve druhé půlce se z toho stane americké drama, manžel najednou jen nejde po penězích a všichni ji vlastně milují… celá druhá pulka je nuda, navíc s nádechem trapnosti. Což je skoda, to tema mělo potenciál. (02.03.2024)

Poté, co jsme zjistila, že se Meryl má zhostit role Florence, tak jsem se na film vůbec netěšilo. Nepřišlo mi, že tohle by byla zrovna role pro Meryl, takže jsem do kina nešla s žádným velkým očekáváním a možná proto se mi to tak líbilo a byla jsem mile překvapená. U první poloviny filmu jsem se opravdu hodně nasmála falešným tónům, které Meryl ze sebe dokázala dostat, ale také výrazům Simona Helberga. Jenže postupem filmu, kdy jsem poznávala příběh Florence mi jí bylo líto a už jsem se jejímu zpěvu smát nemohla. Konec je dle mého názoru na filmu to nejlepší, režisér Stephen Fears je mistr, co se biografických snímků týká a tohle zvládl skvěle. Hugh Grant se navíc konečně předvedl v docela jiné a vážnější roli než v roli svůdníka a upřímně doufám, že nějaké nominace tam padnou. (02.09.2016)

Po Máma Mía jsem si myslel, že mne Meryl Streep už těžko něčím překvapí. Ale má dlaší bod, protože tohle mně dostalo! Opět tu s lehkým úděsem sleduji, že leckdo zde hodnotil samotnou Florence Foster Jenkins, případně zpěv M. Streep. Bohužel o tom ale ten film nebyl. Ačkoliv dobu čtyřicátých let miluji, mám z hudby rád to co se tehdy hrálo v rádiích, tedy jazz a swing a i když se samozřejmě pouštěla i klasika, operní zpěv té doby nebo v té době zpívaný šel v klidu mimo mne. Tudíž jsem ani nevěděl o nějaké madam Florence. O to více jsem zíral na ten opravdu originální příběh. A zaujal mne. Těch rovin bylo více, jednak to byla bezmezná láska jejího muže, který by jí přinesl modré z nebe a nikdy by ji nebyl schopen ublížit a pak to byla jistá umanutost a snaha splnit si sen. Jistě, Florence měla peníze, podporu, to se pak sny snadno plní. Možná neměla zcela soudnost a nebyla schopna podívat se na své výkony kriticky, ale šla do toho srdcem. A to asi byl ten moment, který si diváci i posluchači přes zjevnou nedokonalost ba směšnost zpěvu uvědomovali. Inspirovala. Ukázala, že ne jen sexy navoněné krásky a idoly té doby jako Judy Garland, Kay Starr, Betty Grable ad. mohou zpívat z desek ale že to může být i někdo z ,,masa a kostí''. Avěřím, že si to uvědomovali všichni ti co děkovali z vysílání do zámoří a bojující Evropy. Vůbec celé to zpracování roku 1944 v Americe bylo parádní. Průmysl šlapal na plné obrátky, ulicemi velkoměst se proháněla nejmodernjší auta té doby a snad jen vysoká četnost uniforem všech ozbrojených složek signalizovala, že se Amerika někde daleko pere za lepší svět nejen v USA. Ačkoliv to byla jen kulisa, mně osobně velmi zasáhla radiorelace, jdoucí na pozadí scénky s Florence, kdy matka posílá Ukolébavku od Beethowena svému nezvěstnému synovi, který byl navigátorem a který je veden jako nezvěstný, když se se svojí osádkou nevrátil z jednoho náletu na Německo... I taková byla Amerika té doby. Každý měl někoho v rodině nebo znal, jehož blízký byl nezvěstný, nebo už bylo jisté, že se nikdy nevrátí... Řada lidí si myslí, že film byl takovou nějakou nepovedenou komedií, kdy toho k smíchu moc nebylo a za čas už nešlo se smát ani zpěvu samotné Florence. Já si myslí, že film je spíše drama a i když tam pár komediálních scének najdeme, není komedií. Obdivuji Meryl Strep, vše prý zpívala sama, včetně oné poslední písně, kdy bylo poznat, že umí zpívat a že je setsakra výborná herečka. Hugh Granta normálně moc nemusím, naštěstí přestal dělat tajtrdlíky v romantických komediích a tahle vážnější role mu sedla. Koneckonců, už má na ni léta... A tak tedy dávám za 4 vstupenky na koncert Florence Foster Jenkins pro niž byla hudba (stejně jako pro mne) neoddělitelnou součástí života. * * * * (05.07.2017)

Snímok je úžasne vybalansovaný a za to patrí režisérovi veľká vďaka. Osobná dráma chorej netalentovanej ženy je v kontraste s vtipnými scénami, pri ktorých sa hlavnej postave nevysmievate, len sa usmievate. Meryl Streep odvádza ako vždy skvelý výkon a Hugh Grant jej sekunduje v úlohe milujúceho manžela obdivuhodným sposobom. (19.09.2016)

Božskou Florence jsem před nějakým časem poznala jako Marguerite Dumont, a to ve snímku "Marguerite" z roku 2015, který si - dle dostupných informací - s osudem skutečné Florence Foster Jenkins pohrával mnohem volněji, k čemuž ho (dle mého názoru) opravňovala i změna jména hlavní hrdinky. Vyobrazil ji jako až dětsky důvěřivou bytost s dobrým srdcem, obklopenou gruppou bezpáteřních prospěchářů. To "Božská Florence" z roku 2016 je na tom o poznání líp: I ji nechávají její blízcí i známí žít v bludu, že má pěvecké nadání, ale zásadní rozdíl spočívá v tom, že většina z nich k ní cítí upřímnou náklonnost. Přála bych si, aby právě tenhle z obou obrázků byl pravdivější, nicméně ... ať je to jak chce, za komediální nelze považovat ani jeden. Oba filmy jsou pravověrnými dramaty s lehce úsměvnými i posmutnělými prvky - toť vše, jejich kvalitu to ale nikterak nesnižuje. (03.01.2019)