Záletník

/Vy/Držet balanc situace. Dobře se krýt za pentlí. Dokáže ten, kdo má rád krátké, i copaté. Vzájemně vzletné objetí. Výletník až na vrchol. Frejíř čtvrti v župánku, kterému teď hrozí pád z loží. Uvítal by paraplíčko, Pana Tau buřinku, když  nebeské apartmá opouští. Namísto toho si podmaní, panic  Casanova andělského letectví, celou jednu s ladnými křivkami. Šarmantní divu Paříž, t. č. ve slunném kloboučku. (05.10.2022)

U Robertovy záletnické komedie jsem se během dlouhých dvou hodin nejednou zasmál, ať už šlo o s ironickým odstupem komentovaný příběh hlavní postavy, některé vtipné situace či hlášky a samozřejmě všechny ty šibalské pohledy knírkatého Jeana Rocheforta. Dokonce i jeho parťák Claude Brasseur, který mi v dramatech či thrillerech vyloženě nesedí, se ukázal být se svým obličejem naopak velmi obstojným adeptem do komedie. Avšak samotný romanticky laděný příběh, který se postupně rozjíždí, mě nijak zvlášť neoslovil a svými dejchánkami si mě čtveřice mužů moc nezískala. Možná to bude zčásti i mým mladým věkem v protikladu k postavám mužů dvounásobně tak starým, ale musím říct i to, že s výjimkou poměrně napínavé závěrečné části s Rochefortem na římse (kde film obsahoval pár pohltivých filmařských prvků, hlavně „výtahový“ sjezd kamery dolů během spouštění žaluzií) mi připadá Záletník ze strany Yvese Roberta nasnímaný a zrežírovaný poněkud rutinným způsobem. Což při vzpomínce na starší režisérův film o partě svérázných mužů a jejich příhodách Les Copains (1964) pocházejícího z doby, kdy Robert ještě hýřil množstvím vtipných vypravěčských i vizuálních nápadů, zamrzí. 70% (18.02.2021)

Tento film ma šokoval. Mám rád francúzske komédie a tešil som sa, že si oživím v pamäti aj túto. Nič som nepoznával. To predsa nemohol byť film, ktorému som kedysi dal tri hviezdičky! To bola nudná, nevtipná, trápna zlátanina. Hanbil som sa za tvorcov. Až dodatočne som zistil, že Yves Robert páchal filmy s Pierrom Richardom a bolo mi jasnejšie, že svoj tieň neprekročil ani v tomto filme. (05.10.2020)

Zatímco platonickou láskou se člověk užírá, platonickou nevěru si pro svou „nedotaženost“ může klidně užívat. Teda až na pana Dorsaye, co v podzemních garážích potkal dámu v červeném.. Poměrně inteligentní humor postavený na nezkušenosti amatérského záletníka, který se pokouší vyvarovat chyb na základě zkušeností kamarádů a vlastní zdraví preventivně ochraňuje hozením manželčiny pistole do řeky. Zábavné, když se čerpá z nedorozumění, těžkopádné při situační komice (viz. Brasseurova slepá zuřivost v restauraci). Jestli zakončení oblouku příběhu u oblouku vítězného bylo pro hlavní postavu vítězstvím, rozhodněte vy.. Nevím, jestli za tím stál neměnící se výraz, nemotornost při kontaktu s lidmi, knír, nebo dabing Fišera, ale Rochefort mi krapet připomínal jistou postavu Petera Sellerse.. (05.10.2022)

Milá komedie, která nevyvolává salvy smíchu tím, že by sebou někdo o něco mlátil, někam padal, někoho fackoval nebo byl fackován někým, nýbrž přirozenými dialogy a k dokonalosti vybroušenými scénami vůbec. Kdyby ovšem hrál hlavní roli někdo jiný než Jean Rochefort, na jehož obyčejném človíčkovi to všechno stojí, tak nevím nevím.___P.S. Filmu myslím hodně pomohl i dabing Vladimíra Fišera. (30.10.2014)