Mansfieldské sídlo

Keby som Mansfield Park videla skôr ako Persuasion (2022), povedala by som, že sa jedná o tú najhoršiu adaptáciu Jane Austen! Mansfield Park je teda pre mňa druhé najhoršie sfilmovanie mojej obľúbenej Jane Austen. Možno keby išlo len tak o nejaký film, ohodnotila by som ho ako priemerný, ale ako fanúšik Austen nemôžem. Nie je tu vôbec cítiť dušu a srdce milovanej autorky. Film vo mne nezanechal príjemné pocity. Nefungoval u mňa ako balzam na dušu. Fanny si nedokázala získať moje srdce tak ako iné hlavné predstaviteľky z jej slávnych románov. Knihu Mansfield Park som síce nečítala, ale je mi známy fakt, že veľa vecí bolo buď zmenených alebo pridaných/vynechaných. Vo filme sú situácie, o ktorých by Jane tak otvorene nepísala alebo jednoducho nepísala. Okrem toho mala som pocit, že Mary bola do Fanny zamilovaná! Nie, nie, toto nebola Jane Austen, určite nie. Už teraz chápem, prečo je film na čsfd len v modrej farbe. Celkovo sa mi nepáčil ten štýl a spôsob vyrozprávania príbehu, ten mix "komédie" a drámy, ako aj prihováranie sa Fanny priamo divákom do kamery, rušilo ma to. Dávam len 2*, pretože film ma nezaujal, dokonca ma trochu nudil, všetko ostatné som už povedala, nijako zvlášť sa mi nepáčila ani hudba, ani výprava, ani kostýmy. (08.09.2022)

Kdybych neznala román Jane Austenové sloužící jako předloha tohoto filmu, asi bych jí jeho autorství nepřisuzovala. Zpracování bylo modernější, realističtější a dynamičtější, jako by příběh byl posunut o nějakou desítku let dopředu. Chování a jednání hlavní hrdinky bylo rozhodnější a současnější, než v jiných snímcích této autorky. V dílech Austenové si osoby udržovaly odstup, bez intimního fyzického kontaktu a vložená erotická scéna byla v té době nemyslitelná a nepatřičná. Výprava byla jednodušší, hudba příjemná, přírodní scenérie působivé a herci méně známí, což ale nebylo na škodu. Chyběla tomu jen austenovská staroanglická pohodová atmosféra, emoce a jemný humor. Bylo to jiné, samo o sobě dobré, ale oproti jiným autorčiným adaptacím slabší. (06.01.2012)

Z literárního hlediska na Jane Austen spíše průměr. Z toho filmového však jedno z "nejrealističtějších" a nejopravdovějších děl, ať ne tak komplikovaným, ve filmu tedy trochu jinak uchopeným, dějem nebo přítomností mírné, do ironie nesklouzávající nadsázky nejjemnějšího odstínu pravého prostředí viktoriánské Anglie. Nedočkáme se bohužel takových vizuálních hodů, na něž jsem si mohli u obdobných filmů zvyknout, ale film je to rozhodně příjemný. (18.04.2005)

60% ... Něco tomu chybí. Charisma, chemie. Celé je to jaksi suše neromantické (obzvlášť závěrečný skok ve vztahu Fanny a Edmunda - ve Wrightově Pýše a předsudku to mezi Elizabeth a Darcym alespoň pořádně jiskřilo). Možná právě proto je zpracování Mansfieldského sídla o to realističtější, ale dle všeho mi takový realismus tak docela nesedí :). A klasicky mám problém s hlavní hrdinkou - Frances O´Connor se mi nelíbí jak vzhledově, tak v hereckém projevu (a ano, když mají scénáristi nutkání zdůraznit v dialozích, jak půvabná hlavní hrdinka je, je dřina osobní antipatie pohřbít). Nejlepší herecký výkon (odpovídající postavám) podle mě podali Embeth Davidtz a Alessandro Nivola v rolích vášnivých sourozenců Crawfordových. (01.03.2011)

Původní literární předloha rozhodně patří ke slabším dílům Austenové. Filmové zpracování obohatilo děj o neaustenovské dobové reálie, k nimž kolonialismus a otrokářství nedílně patřily, stejně jako rozkvět kapitalismu. V tomto smyslu je obraz tehdejší světové velmoci rozhodně přesnější, než jak ho známe z autorčiných románů, z mnoha důvodů omezených na shánění mohovitých ženichů pro ne/mohovité slečny a společenskou konverzaci ve venkovských salonech. Vždycky jsem si cenila lehkou ironii, s níž Austenová hleděla na své postavy, a tato ironie je adekvátně obsažena i ve snímku. Film sice nedosahuje úrovně dvou špičkových výpravných podívaných (Rozum a cit, Pýcha a předsudek), avšak určitě jsem se u něj nenudila, zatímco např. u vypulírované, leč upovídané a rozvleklé Emmy jsem často zívala. (18.01.2011)