Režie:
Joe WrightScénář:
Christopher HamptonKamera:
Seamus McGarveyHudba:
Dario MarianelliHrají:
James McAvoy, Keira Knightley, Romola Garai, Saoirse Ronan, Vanessa Redgrave, Brenda Blethyn, Juno Temple, Benedict Cumberbatch, Patrick Kennedy (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Příliš bujná fantazie dvanáctileté "budoucí spisovatelky" Briony Tallisové odstartuje tragický příběh, který nenapravitelně změní osudy tří lidí. Vinou vlastní nezralosti a série nedorozumění nařkne mladého zahradníka Robbieho Turnera (James McAvoy) ze znásilnění nezletilé sestřenice. Nadaný chlapec, který původně mířil na lékařskou fakultu, končí ve vězení. Toto obvinění ale ničí život i její sestře Cecilii (Keira Knightley), která Robbieho bezhlavě milovala. Když si záhy už o něco starší Briony (Romola Garai) uvědomí, co napáchala, je už pozdě. Cecilia zavrhla celou rodinu v čele s ní a odstěhovala se do Londýna, kde se živí jako zdravotní sestra. Robbie výměnou za zkrácení trestu narukoval do armády a ve Francii se snaží zastavit postupující Němce. Briony na cestě za vykoupením nastoupí do ošetřovatelského kursu a díky utrpení, které kolem sebe dennodenně vidí, konečně dospívá. S tím souvisí i rozhodnutí postavit se svým dvěma obětem tváří v tvář a respektovat jakýkoli trest. Možná se tím očistí, možná to ale na vykoupení nebude stačit. Možná to ani nestihne, protože Londýn se připravuje na masivní bombardování. Možná všechny tři čeká úplně jiný konec. (Bontonfilm)
(více)Videa (5)
Recenze (1 284)
Opět nádhera, Joe Wrighte, 2:0 pro tebe. Poslední třetina sice působí ZDÁNLIVĚ poněkud kostrbatým, nesourodým dojmem (zejména vkládáním Brionyních životních momentů), ale záverečné rozhřešení tomu dá smysl a emočně člověka rozseká, přestože náhlé zasazení do současnosti působí poněkud rušivě. Díky bohu za Joe Wrighta, který do kin vrátil svým způsobem vyprávění jakousi starosvětskou krásu a eleganci, s emocemi, které vyvolávají příjemné mrazení v zádech. Velmi mě překvapil James McAvoy, který od doby nesympatického floutka v ´Last King of Scotland´ prodělal osobnostní proměnu až v zde charismatického mladíka, kterému jsem věřil každé gesto a Keira Knightley? Přes její lehce anorektický typus mám pro ní slabost, film od filmu herecky roste a její tvář zde vyzařovala noblesní krásu hvězdy stříbrného plátna předválečné éry. Hlavní hudební motiv mi pak pořád zní hlavou a vyhánět ho z ní určitě nebudu :o) ()
Pokání je opravdu film k pokakání, zejména co se audiovizuálního zpracování týče - uhlazené záběry, jimiž zářivě prostupuje světlo, jakoby nás chtěly skrz obrazovku omámit... Nebo při nejmenším podbarvit dojem a emocionální působení, na kterém je celý film postaven. A to je jak jeho největším kladem, tak i záporem, neboť od filmu bych očekával víc, než jen obří sekvenci zamilovaných, snových a drastických záběrů, prokládaných touževnými pohledy a vzdycháním. Narativní linky nejsou zcela ucelené, Joe Wright nám jednoduše sděluje jen to, co potřebujeme vědět, aby se nás jeho Pokání co nejvíc dotklo. Jakoby samotné vyprávění bylo odsunuto až na druhou kolej, člověk pak leckdy může mit problém řádně se do příběhu vcítit a onu ústřední lásku a touhu hlavních postav na plno prožívat... Ale stále se jedná o tak extrémně působivou zálěžitost, že nemohu pod 8/10 ()
Joe Wright po jednom z nejbritštějších filmů všech dob, Pýše a předsudku, opět do hlavní role obsadil Keiru Knightleyovou a Pokáním potvrzuje, že je jeden z nejlepších filmařů součastnosti, kteří nemusí být umělci - stačí být opravdu zdatnými tvůrci, kteří umí vyprávět, popř. si s vyprávěním pohrá(va)t._____ Mírné výtky by směřovaly k tomu, že přece jenom osudy postav jsou mírně předvídatelné, pokud dáváte opravdu pečlivý pozor, a jak struktura vyprávění za použití nespolehlivého vypravěče a "vracecěk, které lhaly" slouži k zakrytí jednoduchého příběhu o lásce dvou lidí, kteří nemohli být spolu... ale když ono je to tak geniálně natočené._____ Zatímco v Pýše a předsudku Joe Wright prokázal, že obrazy mohou být krásné a divák potřebuje klasické hollywoodské vyprávění s příchutí austenovské ironie a šarmu i romance, v Pokání dokazuje, že obrazy mohou zraňovat (a nejenom obrazy, ale i špatně volená slova) a v součastnosti je klasické hollywoodské vyprávění útěkem od reality. Klíčové události přiběhu, které se zprvu zdají nepodstatné, máme možnost zhlédnout z více perspektiv, vyprávění, které se zdá býti podáváno mladou a nezkušenou, žárlivou holkou s přebujelou fantazií, která viděla něco, co neměla, se z literárního pojetí překlopí v závěru bezešve do té filmové s až ohromnou sebereflexivností užitých narativních postupů: potřebujeme šťastné konce, abychom mohli uniknout od všednodenní černobílé, popř. šedé reality._____ A přestože dlouhá scéna na vojenské pláži, kdy se časový rámec rozevře, je famózní, do vyprávění moc nezapadá a epilog je k filmu dost násilně přilepen, Joea Wrighta si řadím přesto k těm nejzajímavějšim a nejlepšim narativním experimentátorům posledních let. Hned vedle Marca Forstera, jenže na rozdíl od něj netématizuje ve svých filmech smrt, ale lásku. 70% ()
Strhující upřimnost (Titanic) v harmonii s dokonale sofistikovanou procítěností (Anglický pacient) se potkaly v nejlepším filmu roku 2007. Ze začátku usedlou a šikovně nastříhanou rozprávku vystřídá po půl hodině STRHUJÍCÍ a neuvěřitelně osobní příběh, jehož originalita a promakanost nemá v posledních deseti letech obdoby. Závěr doslova bere dech. Ve všech aspektech brilantní, dokonale vybroušené a v moderním filmu nevídané dílo. Nečekal jsem, že se ještě někdy podaří natočit něco takovéhleho. ()
Na můj vkus až příliš kýčovité, ale i tak psychicky drásavé drama, které rozkládá (a to nejen v závěru) na atomy a doslova a do písmene pohlcuje. Jen ta Keira by se občas už vážně mohla najíst. 9/10 UPDATE ONE YEAR AFTER: Jediné, co mi zůstalo v paměti, je finále. Trochu málo na film, jenž bojoval o Oscary a má mohutných 84%. Jedna z bublin, které praskly. 7/10 ()
Galerie (49)
Photo © Working Title Films
Zajímavosti (75)
- Hrubý záber tohto filmu bol predložený testovému publiku v kine Odeon v Kingstone len niekoľko týždňov po ukončení natáčania. Producenti boli zvedaví na reakcie divákov na štruktúru filmu a napriek prevažne pozitívnym hodnoteniam sa väčšine testovému publiku nepáčilo, ako bola príbehová línia zaranžovaná. Film bol potom prerobený tak, aby bol lineárnejší a bol uvedený do kín takmer o rok neskôr. (Pat.Ko)
- Záber Briony (Saoirse Ronan) vedľa vitráže so svätou Matildou môže byť tiež odkazom na postavenie svätej ako patrónky falošne obvinených ľudí. (Pat.Ko)
- Vanessa Redgrave poznamenala, že "Saoirse Ronan, Romola Garai a ja sme vytvorili niekoľko improvizácií týkajúcich sa telesnej reči a ďalších vecí pre postavu Briony. Joe - ktorý je skvelý s hercami - bol schopný vybrať si, na čom sa chce počas natáčania zamerať." (Pat.Ko)
Reklama