Jan Žižka

TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ – sudlice drží rytmus, všichni vozoví hradbiči se zhluboka nadechnou ááá tři – čtyři: „Ktož promrdal půl miliardy za lesní melodrama …“ - TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ - přidají se cepy a Džan Šyška solow: „Pool rouzpočtu padlow na mě a i Khejn je thu s náma…“ - TT-TŠŠŠ, TT-TŠŠŠ – a pozor, připraví se sbor negrů a ťamanů ze skupiny Džakl gous to Holýúd – tři čtyři: „Lááááska je tu s nami, buďme s ňou, láááska je tu s nami buďme s ňooooou …“. Paradoksně až posledních deset vteřin přineslo to, na co jsme všichni lačně chtěli dvě hodiny čumět a báli jsme se doufat. Dost nechápu tu prefíkanou strategii točit v našich lůzrech a hnojích jakože „velkovýpravnou“ fantasy o skutečné historické postavě, vysrat se na jakékoliv stěžejní události, které by mohly někoho aspoň trochu zajímat, a akorát uvalit astronomické částky za cizácké držky v přitroublé naději, že ty zajistí nějaký zahraniční úspěch. Ego? Pomníček? A tak po výplatě honorářů zbylo už jen na Vašuta a podprůměrnou středověkou telenovelu Šyška bygyns s výpravou průměrné východoněmecké pohádky, která venku, zvlášť u tolik kýžených a řádně zdegenerovaných pojídačů horkých psů, zaujme asi tak stejně, jako například trampoty s impotencí věhlasného rumunského národního hrdiny Basaraba Valašského. Nasraně druhé, pokud abstrahujeme od všech těch mentálně zaostalých, prvoplánových bulvárně kýčovitých Jakliád, osazování instáčových parazitů, kroužících sokolů, násilně vroubovaného, rádoby metaforického lvího safari, pičoplků o svobodě, které jako by vypadly z nějakého Landova NSDAP buzikálu, a od děsivě trapného vozového videoklipu k dlouholeté jedničce husitských hitparád, jedná se o příjemně temnou, brutální a vcelku záživnou mýdlovou operu s uspokojivou choreografií, solidního digitálního průvodce po nejkrásnějších českých hradech a na naše poměry rozhodně těžký nadstandard, kde je zřetelně vidět nadšení všech zúčastněných LARPistů, jakož i těch na scénografii zbylých patnáct mega českých. Jákl se už skoro naučil točit a nezbývá, než před ním poměrně hluboce smeknout, protože to musela být fuckt řehole, dát ten moloch dohromady, pohromadě ho i jakž takž udržet a neudělat moc ostudu. Navíc soudruha Žižku i mile rehabilitoval z Vávrova huhňavého páprdovitého otyloně s jitrnicí pod nosem na sympatického a svižného palcátníka. A tak je docela škoda té hospodyňkovské scenáristiky a zejména zcela bezúčelné kástingové megalomanie. Najebat tam Mádla s Kokotkem, bylo by to sice víc homo, ale zbylo by tak 150 mega na pořádnou Sudoměř!  Pro tržní srovnání promr(d/h)aného potenciálu není třeba chodit daleko. Stačí se podívat, jak vypadá holandský Míša de Ruyter, který stál necelou polovinu i s Karlíkem Tancem! (11.09.2022)

Na tento film jsem se velmi těšil, neboť zpracovává jeden z nejzajímavějších věků Evropy. Středověk na konci 14. století byl u nás brutální. Z této doby vznikla spousta filmů i her a moc rád se právě sem jejich prostřednictví vypravuji a vracím. Tento film měl brutální marketingovou kampaň a moje očekávání byla vysoká. Bohužel je třeba si říct, že se nijak zásadně nepovedl. Trochu se obávám, že si zde Petr Jákl ukousl příliš velké sousto. Měl jsem pocit, jako bych seděl v restauraci a dostal vynikající a totálně vymazlený krvavý steak, který by byl ovšem pouze velikosti padesátikoruny a ten byl utopený nechutnou univerzální hnědou omáčkou. Nedobré vaty je tady strašně moc. Výběr herců mi také nepřišel zrovna nejšťastnější. Měl jsem pocit, jako by byla snaha dostat sem co nejvíce známých tváří a až následně se vybíralo, jakou roli komu dát. Co se hlavních postav týče, tak mi tam seděla do své role snad jen Sophie Lowe.  Největší problém však mám s nosnou dějovou linkou, která je poměrně chaotická, prapodivně se v ní skáče a děj není zkrátka až tak zajímavý. Průšvih to určitě nebyl, ale nejedná se o film, který byste komukoli doporučili. [60 %] (14.10.2022)

Petr Jákl se prakticky v každém rozhovoru vyznával z lásky k BraveHeart. A přesně takový film natočil, Žižkův origin pro zahraničního diváka. Z celého kulturního fenoménu si vybral mýtus zrodu a ten podpořil skvělými jmény. Z mnoha zahraničních herců, se kterými se Jáklovi podařilo pracovat, bych vyzdvihla speciálně Tila Schweigera, který je přesně tou hvězdou, která má dostatečný tah na diváka a zároveň není našemu kulturnímu prostředí jakkoli cizí. A i proto je jeho Rožmberk pastvou pro oči a zároveň nejzajímavější vedlejší postavou. Jako celek film funguje, má hodně co nabídnout, jen to zkrátka není remake Vávry (ani adaptace Čorneje) a z toho jsou místní kruhy lehce v šoku. (20.11.2022)

Petr Jákl je statečné srdce… Když se tvůrčí vize střetne s talentem převést jí na filmová plátna, může z toho vzejít jedinečnej zážitek atakující žebříčky nejlepších filmů všech dob. Mel Gibson to ví! A když je chytrá produkce, lze to dělat i s nízkým rozpočtem (The King). Jákl ale nejenže nemá vizi nebo talent, on zřejmě nemá ani pokoru či respekt k filmovýmu řemeslu, látce, ani k tvůrcům, se kterými pracuje. A tak – chvástaje se, že je Braveheart hlavní inspirací filmu – natočil nejdražší fiasko v historii český kinematografie. Kamera i celkovej vizuál (kompozice, color grading, digitál) působí jak z fan kraťasu za pár desítek tisíc. Herci netuší, kde jsou, kým jsou a co mají hrát. Atmosféra středověku je nevýrazná, protože obrazová stránka nejde ruku v ruce s výpravou a historickým zasazením. Chaotickýmu střihu s děsivou kadencí by záviděl i Greengrass. A scénář? Dramaturgicky disfunkční, příběhově generickej (scény na sebe ani pořádně nenavazujou). Žižka je exemplární případ toho, že ani z jinak talentovaných tvůrců nedokážete vytřískat výkon, pokud jste režisér bez nápadu a neumíte sladit jednotlivý filmový profese v jeden koherentní funkční celek. Měl to natočit v češtině, pro Čechy, s českými herci, třetinovým rozpočtem a tím pádem podstatně komorněji. Možná by se dostavila ona pokora, úcta a nakonec i ta tvůrčí vize… ale natočil Hammer of the Gods II. (12.10.2022)