Jan Hus

Původnímu filmu Otakara Vávry se mohlo vytknout černobílé vykreslení postav a dobový kontext posouvající postavu Husa do národní a sociální roviny. Ale k jednotlivým postavám jsem si jako divák mohl vytvořit určitý vztah. Tady? Když je v té záplavě postav jedinými životnými postavami Václav IV., Štěpán Páleč a papež Jan XIII., tak je něco v nepořádku. Tento film mohl původní nákladný velkofilm trumfnout jenom tím, že se zaměření na vykreslení postav, jejich motivaci. I zde trestuhodně selhává. Jan Hus mi zde připadá jako blábola, který dokola opakuje furt ty samé nesrozumitelné teze a za žádných okolností se nemůžu dopátrat toho, proč jedná jak jedná. Největším šokem je ale pro mě rádoby moderní vyobrazení královny, která mi spíše připadá jak nějaká puberťačka, která dokonce Husovi tyká. Už jsem jenom čekal, až se po vzoru hollywoodu s Husem vyspí. Mezery v příběhu jsou nejvíce patrné v době odpustkových bouří (zhruba polovina filmu prvního dílu), které tady tvůrci přejdou zhruba během 5 minut, ještě mizerně natočených a s historií nesouvisejících scén (poprava na liduprázdné ulici?). Nejhorší je, že to co jsem právě vytkl jsou prvky, které měly filmu dominovat. Kdybych měl hodnotit mizerné kostýmy a ještě horší výpravu (Husova Betlémská kaple vypadá jak nějaký kumbál, kam se sejde pár otrhanců, mezi kterými stojí královna - v tu chvíli mi zatrnulo, aby ji ti pobudové neznásilnili), tak míříme pomalu k odpadu. (31.05.2015)

Rozporuplný film, skvěle herecky obsazený, ale v režisérském řemesle nejistý, se skvělými dialogy, ale poněkud nedostatečným vyprávěním v prvních dvou dílech. Ona je vůbec první dvojice dílů o stupeň horší, nkterým věcem je kladeno až příliš prostoru (královna), některým zas příliš málo (události, které zřejmě pro všeobecnou známost mezi lidem tvůrci osekali, např.záležitost udělení ochranného glejtu) a tempo tak bylo občas rozvleklé, ovšem dokonale protknuté skvěle ztvárněných chaosem v církvi. Některé Husovi myšlenky bych také ocenil výraznější (tepání do světského stavu mohlo být důslednější), ale ok, něco se prostě upozadit muselo. Jenže třetí díl je skvělý! Má výborné tempo a gradaci, dokonce i hudba, dříve poněkud z míry vyvádějící, je tu tentokrát skvěle funkční (mimoto by si někteří kritici měli uvědomit, že třeba piano by bylo dobově přesné asi jako ona použití elektrická kytara). Obzvláště veškeré scény z kostnického slyšení jsou neskutečně atmosferické, skvělé a vygradované. Škoda, že na režijní židli zasedl jeden z největších rutinérů čt a ne někdo kvalitnější, ale budiž, i tak se podařil výborný výsledek, na kterém je mrzký tv rozpočet vidět, ale nepřekáží s Hádkem, který znovu dokazuje, že patří mezi první hereckou ligu. A asi jediný film, u kterého mi nevadí, že se tam nezjevila vesmírná vydra opatřená chapadly. PS: Zikmund KONEČNĚ popsán bez obrozenecko-komunistických brýlí. Volejme sláva. Vávrovo tendenční trilogie se může jít zahrabat (31.05.2015)

Mně se tento třídílný filmík velmi líbil. Hádek se do role Husa velmi dobře vžil celkově na mě působil věrohodným dojmem. Jen poslední díl byl asi malinko vycucaný z prstu či dle toho jak si páni scénáristi přáli, jelikož přesné informace jak v Kostnici celý proces probíhal nemáme. I tak se mi film velmi líbil a po dlouhé době jsem se dočkal i českého filmu, který si zaslouží vysoké hodnocení z mé strany. Doporučuji. (26.09.2016)

Srovnání s Vávrou se tu asi těžko vyhneme, ale není to fér. Nejde ani tak o možnosti, které Vávra oproti Svobodovi měl či o hereckých esech, které tehdy byly k dispozici, ale především o to, jak je daná látka uchopená. Pokud pomineme ideologickou podbarvenost 50.let, tak Vávra nabízí přímočarý příběh o hodném kazateli, kterého semele zlá církev a proradný německý král. Tomu se Svoboda snaží vyhnout. Nejde ani tak o samotnou postavu Jana Husa. Jeho atributy jsou dané a Svoboda s Vávrou se na jeho osobě vlastně shodují, ale Svoboda Husův příběh ukazuje více zeširoka. Dává tak nahlédnout do zákulisí kostnického koncilu, snaží se alespoň povrchně osvětlit politické souvislosti a dokonce, byť trošku naivně, ukazuje Husovo soukromí, ať už v rodinném kruhu nebo v řece, ve které se jako malý kluk cachtá ve společnosti Jeronýma Pražského a Štěpána Pálče. Církev samotná tu samozřejmě není vykreslená nijak pozitivně, ale i mezi preláty nachází Svoboda s Kantůrkovou rozumné lidi. Vizuální stránka věci působí příjemně, protože se vyhýbá jak syrovému stereotypu posledních let, tak přemrštěné smršti barev Vávrova podání. Celkovou atmosféru narušuje jen Kocábova hudba, za kterou by měl dotyčný dostat nějakou anticenu. Nechápu, že to s ní vůbec pustili do světa. Spokojenost u mě vládne i s herci. Matěje Hádka jsem si jako Husa nedokázal příliš představit a počáteční rozpaky neměl na svědomí jen stín výjimečného Štěpánka. Ale jak minuty ubíhaly, tak jakoby Hádek získával jistotu a dokázal se celkem obstojně popasovat i se stále se opakujícími frázemi, které mu tvůrci vkládali do úst. V posledním díle to už pak byl z jeho strany koncert. Upoutat dokázal i Vladimír Javorský v roli neustále se opíjejícího a bezradného Václava IV a zamrzelo málo prostoru pro Michala Dlouhého coby krále Zikmunda. Potěšil i Milan Kňažko v roli dominikánského mnicha, ačkoliv jeho úloha Husova zastánce mi zrovna na dominikána neseděla. Kdo mě ale nejvíc překvapil byli Jan Plouhar jako Jeroným Pražský a hlavně Tomáš Dastlík jako Jan XXIII. Ten kontroverzního papeže s pirátskou minulostí vystřihl jako z partesu. Jediným problémem tak pro mě byl jen Jan Dolanský. Jeho přehrávání mi lezlo na nervy a Štěpán Páleč v jeho podání jakoby spíše patřil právě k Vávrovi. Celkově spokojenost a jsem rád, že se mé obavy nenaplnily. Zároveň hřeje u srdce, že dokážeme dát dohromady slušný historický projekt. Příští rok to bude 700 let od narození Otce vlasti Karla IV., tak jsem zvědav, jestli naši filmaři s něčím přijdou. 85% (31.05.2015)

Pan Otakar Vávra může klidně spát - jeho Janu Husovi se nový film ani nepřiblížil. 1) Vávra měl k dispozici peníze a jasné ideologické zadání. Uměl si vybrat špičkové profesionály. Svoboda si musel vystačit s velmi skromným rozpočtem televizních pohádek, tolerantnějším ideovým zadáním a především s obrovským očekáváním. Divák by chtěl výpravu jako ve Hře o trůny, odideologizované civilní pojetí a nové (rozumí se lepší) ztvárnění._____ 2) Eva Kantůrková se emancipovala od Vávrova pojetí Husa jako sociálního a národního reformátora, aniž ovšem zpochybnila pojetí obrozenecké. Co Jan Hus učil, v čem byl wiklefista a v čem nikoli, z čeho vlastně ho koncil obviňoval a co že to odmítal odvolat, se ve filmu prakticky nedozvíme. Vůbec nejsou prezentovány názory druhé strany (katolické církve). Historií políbený divák se nudí a nepolíbený se neorientuje. Slabost scénáře vyniká zejména při srovnání s Kohoutovou Ecce Constantií. 3) Jazyk (nejenom) postav je silně matoucí. Na jedné straně škrobené archaizující větné konstrukty, na druhé straně moderní mluva. Postavy používají soudobou češtinu a němčinu, Hus navíc cituje biblické texty v kralickém překladu, jak uvádí všímavý komentátor Šandík. V Kostnici, kterou reprezentuje Karlštejn (to už jsem málem vylítl z kůže) se mluví německy, za to prakticky všichni na koncilu používají (i v hovorech mezi sebou) češtinu._____ 4) Důvěřivý divák je ovšem zmaten ještě více. Plamenná kázání recituje (věru, nenapadá mě vhodnější výraz) Hádek v Kapli Božího těla u chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře zřejmě proto, že těch pár komparsistů by se v Betlémské kapli ztratilo a na větší počet nebyl rozpočet. Královnin dřevěný altánek supluje rezidenci, což divák pochopí, když dvůr v plné kráse jednoho krále a dvou dvořanů pak uvidí. Akční scény (jeden či dva pokusy jsem zaznamenal) vystřihl režisér z přebohatého fondu českých televizních pohádek či, ještě hůře, historických televizních inscenací ze 70. let. Jim se ostatně film blíží nejvíce. Nemluvím už o Husově flirtování s královnou, karikaturním zobrazení papeže Balthazara Cossy či dialozích, které chvílemi připomínají Cimrmanovy autorské začátky._____ 5) Jan Hus 40letého Matěje Hádka je intelektuál universitních disputací a ne vášnivý reformátor a bojovník za pravdu. Štěpán z Pálče přehrávajícího 37letého Jana Dolanského je pak jakési nové vtělení Jidáše. Balthazar Cossa (40letý Tomáš Dastlík) byl možná nádoba hříchů a neřestí, ale především (všeho)schopný manažer, což film ignoruje. Zikmund (47letý Michal Dlouhý) byl větší osobnost, než ukazuje film, i když je dobře, že už není, sláva Bohu, liška podšitá._____ 6) Líbil se mi 33letý Jan Plouhar (Jeroným Pražský) a především vynikající 53letý Vladimír Javorský, který dokázal vdechnout nejednoznačnému Václavu IV. mnohovýznamovost a především uvěřitelnost._____ 7) Hudba 61letého Michaela Kocába se dává plně do služeb režisérova pojetí - v tomto smyslu je výborná._____ 8) A ti ptáci... (05.06.2015)