Pořád jsem to já

Tak tohle mě doslova emočně "vyždímalo". Still Alice je snímkem se silným příběhem, do kterého se po pár minutách zcela vcítíte a prožíváte radosti i strasti spolu s hlavními postavami. Celý snímek stojí a padá spolu s herečkou Juliane Moore (Oscar?), která přesvědčivě ztvárnila postavu trpící Alzheimerovou chorobou a které se postupně z mysli vytrácí vše, co po celý život budovala a na čem jí kdy záleželo. Za zmínku také stojí herecké výkony Aleca Baldwina a Kristen Stewart kteří do toho navzdory všem předpokladům dávají vše. (31.01.2015)

Kdo si nepřizná, jak osvobozující je si čas od času s Hollywoodem na férovku zabulet, lže sám sobě do kapsy. Vlastně si z toho moc nepamatuju, páč sem docela často viděl rozmazaný prdlačky. Oscar schválenej! A distributoři ať se příště laskavě plácnou přes kapsu: nerozdávat před nemocnou Julianne u sálu zdarma kapesníky rovná se zvěrstvu toho největšího kalibru! (17.05.2015)

I cynický dřevorubec si někdy rád pustí mainstreamový doják, zvlášť hraje-li v něm Julianne Moore. Nejvíc se mi líbilo, jak si posílala vzkazy sama sobě do budoucnosti, tak nějak bych to asi taky dělal (kdysi jsem si ožralý na plech psával vzkazy sám sobě, až vystřízlivím...) Nehodlám tu prudit nějakými nudnými recenzentskými plky, taky co se dá k tomuhle melodramatickému, ale i zajímavému a pohlednému filmu objevného napsat. Místo toho vám řeknu, co bych dělal já, kdybych jednou nedej Džýzys chytnul toho Alzheimera. Tedy přesněji co bych dělal předtím, než bych už byl uslintané, úplně vypatlané pako, které by se pomazávalo vlastními výkaly a chodilo nahaté po ulicích... to už bych samozřejmě nedělal nic, protože by mi bylo všechno putna. Ale kdybych už začal mít nějaký tyhle varovný příznaky, kdyby mi ten můj gramofón v hlavě začal nějak vynechávat a všelijak haprovat, tak dokud by mi to aspoň trochu myslelo, sehnal bych si někde kvér a prohnal bych si kuli hlavou (nebo hlavu kulí?), nebo bych to narval auťákem bez airbagů do zdi, protože věšet bych se nechtěl, topit taky ne, skákat z okna taky ne, trávit taky ne a řezat taky ne. A to je taky podle mě všechno, co se dá s Alzheimerem dělat. A ještě bych si to pro jistotu posichroval a ukecal nebo podplatil bych někoho, aby mě euthanasicky vodkrágloval, kdyby mně se to nějak nepovedlo, nebo kdybych do tý doby úplně zblbnul... Člověk se celej život vzdělává a kultivuje a blíží se sedmimílovejma krokama k osvícení a nirváně, aby pak skončil jako dementní mentál, kterej přiblble sedí někde na lavičce v areálu pakárny, v gatích nasráno, z huby mu kapou sliny, čumí jak bluma a blábolí nějaký nesouvislý nesmysly, nebo vydává jen tyhlencty... neartikulovaný skřeky. To fakt stokrát radši dostat raka, kurvadrát... // Po druhé projekci zvyšuju na pět, i přes všechny ty různé hollywoodismy a patetismy je to fakt síla. (24.02.2015)

Právě jsem prožil skvělý zážitek, ale...co to jen bylo???Jo, už vim, dal jsem tomuhle filmu pět hvězdiček a dostal ho tím ze 79% na 80%!!! Čtyři na to nestačily, tak jsem nechal původních pět. Moje oblíbenkyně Julianne Moore si to zaslouží, má to ode mne jako takový bonus k Oskárkovi. Doufám, že si to bude pamatovat. (25.02.2015)

Ide samozrejme o herecký koncert Julianne Moore, ale je prekvapením, že všetci členovia jej rodiny sú tak dobre napísaní, že nepôsobia iba ako krovie, ktoré má nechať vyniknúť hlavnú postavu. Inak ale ide o pomerne krotko nakrútený film, kde viac ide o tie vzťahy, lásku, (ne)pochopenie, než o zobrazenie hrôz života v takomto stave. Asi by som ohodnotil vyššie, ale interiér domu v New Yorku bol podľa mňa tak príšerný, že mi ruinoval väčšinou scén v ňom sa odohrávajúcich a postavy mi nepripadali tak bez vkusu, že by zrovna žili obkolesení tmavým drevom pri zelených stenách. (04.01.2021)