Humr

Do první poloviny cáklá romantická komedie maskovaná za komplexní artový drama, u který jsem se prořehtal až k sousedům. Je to tak blbý a nápaditý, až je to (skoro) dokonalý. Škoda, že se film ke konci promění z odsýpajícího situačního tyjátru na nudné a ryze filozofické tlachání o tom, nakolik je důležité mít vztah založený na spontánnosti. Přitom tu paradoxně vidím ohromný potenciál na vytvoření atypického britského seriálu s nekompromisním hrubozrnným hum(o)rem... (05.03.2016)

Yorgos Lanthimos je tak divný až mě baví a po Jelenovi jsem dal dva roky odkládanému Humrovi šanci a jsem nadšen. Colin Farrel je pro tyhle divné projekty snad stvořený. Film vtáhne hned od začátku svým velmi bizárním nápadem a neobvyklým hotelem s divnými pravidly a drsným trestem. Film byl místy překvapivě docela drsný, místy naopak velmi vtipný a dařilo se mu i napnout či vyloženě šokovat. Tuhle kombinaci já můžu a některé scény byly vyložene skvostné. Řev ženské, která skočila z 10 patra na zem byl tak reálně zobrazen, že jsem měl husí kůži snad všude. Za mě pecka, ale nesedne to každému ( né každý má tyhle kontrovérzní bizární věci rád.). Zamrzí jen otevřeného konce. 85% (25.02.2018)

To eye or not to eye, that is the question.. Černá absurdní fašisticko-dystopická podivnost, která zajíždí do společenské kategorizace partnerských vztahů a přitom si rochní v poznatku, že ani jedna z cest není absolutním vítězstvím a ve druhém plánu ještě stačí ironizovat všemožná hnutí odporu, co se bouří proti nastaveným pravidlům, ale sama se jinými svazují. Co tím vším chtěl nekonvenční Lanthimos říct je celkem jasné, ale oproti The Killing of a Sacred Deer u mě nezafungovalo to pojetí. Možná by přineslo potřebnou empatii, kdyby všechny postavy nebyly jak na čtyři tužkové baterky, ale to už by byl docela jiný příběh mimo autorský záměr.. P.S.: Tělnatý korýš Colin perfektní. Jeho případná proměna na humra by byla jen kosmetickou úpravou.. (10.04.2018)

Patrně nejbizarnější počin loňského roku. Nevím, zda měl Lanthimos nějaké přechodné období, nebo zda byl pod nějakou psychotropní sračkou, nicméně v tom bude bezpochyby režisérův subjektivní pohled na nezadané jedince, který chtěl s nadsázkou a kontroverzí vyjádřit skrze film. Právě ona bizarnost mě nakonec donutila k projekci. V první řadě je nutné si rychle zvyknout na zcela jiný svět, který je silně totalitní a sofistikovaný. Místy je mrazivý, nelítostný, ale i vtipný, lehce romantický a nadržený. Od toho se samozřejmě odvíjí dialogy, které ač v některých chvílích peprné a sexuální, tak celkově prapodivné a těžko pochopitelné. Nicméně oceňuji režisérovu tvůrčí fantazii a některé další vychytávky (signály v lese, lstivost partnerů). S přibývajícími minutami však filmu dochází dech a samotným závěrem jsem byl poněkud nasrán. Proto dostává Yorgos nakonec pouze 2*. (04.01.2016)

Tož vitejte ve městě, ve kterém vás můžou zatknout a odvést pro absenci stálého partnera ve vašem životě, a především vitejte v hotelu, kde vás dle vlastního výběru za 45 dní promění ve zvíře! :o) ... Pro takovéto podivné komedie ve stylu Lesterovy Obývací ložnice či vybraných kousků z dílny Jeana-Pierra Mockyho mám od jisté doby slabost a těší mě, že se pořád najdou tvůrci, kteří s podobně laděnými náměty z absurdního prostředí s absurdními zákony i postavy dokážou přijít ve filmu i dnes. Ten ústřední nápad je tu nesmírně originální, děj má docela zábavný průběh naplněný různými bizarnostmi a vtipnými kuriozity přítomnými často i jen v pozadí pro všímavé diváky (např. procházení velblouda či plameňáka pár metrů za postavama během dialogů v lese), samotný děj mě chytil a napínal mě, s čím vším ještě vyleze a jakým směrem se osud hlavního hrdiny chyceného do pasti bude vyvíjet. Na druhé straně (berte ale můj názor jako čistě z laického pohledu diváka) jsem se nejednou během filmu ptal, zda právě toto je námět vhodný pro dvouhodinovou(!) stopáž a výrazně artovou formu plnou dlouhých uměleckých záběrů, skrze níž se zřejmě režisér snaží udělat z podobného námětu cosi hlubokého. Po necelé polovině, kdy jsem si dopřál během sledování malou pauzu, jsem nakonec uznal, že pomalé tempo má v některých scénách svůj význam, neboť umožňuje divákovi lépe procítit tu absurdní situaci Davida z dramatického úhlu pohledu + rovněž k dost silným závěrečným 20ti minutám (které můj celkový dojem hodně silně rozkolísaný mezi 3 a 4 hvězdičkami též dost zachraňují) tento styl velmi dobře sedí a od ostatních absurdních komedií podobného ražení vlastně Yorgos Lanthimos svého Humra tímhle stylem i dost odlíšil. Nicméně i tak bych si v takovém filmu za sebe přál méně umělých artových záběrů (+ kratší stopáž), které zejména v první seznamovací třetině brzdily komediální potenciál, stejně tak méně zvrhlostí (víc než pár sexuálních hrátek mi vadily ty nechutné záběry na mrtvoly včetně psa) a na oplátku mnohem víc skutečného humoru. Zážitkem pro mě Humr i přesto byl, asi na tuhle vesměs dost povedenou filmovou podivnost jen tak nezapomenu, některé scény mě přímo nadchly, jiné znepokojily a asi dost z nich mi dlouho zůstane v paměti, ale stejně si nejsem jist, zda právě vzhledem k onomu poměru výše zmíněných indegrediencí půjde o film, který bych si v budoucnu chtěl pustit znovu. Ty 4 hvězdičky jsou z mé strany výrazně slabší. [75%] **** Jinak nemohu si pomoct, ale Colin Farell v hlavní roli mi tady vzhledově neskutečně připomínal francouzského herce Michaela Lonsdala zamlada a jak koukám do galerie, že Farell v reálu i dalších filmech vypadá úplně jinak, docela by mě zajímalo, zda v tom byl záměr či nějaký hlubší odkaz. (16.01.2022)