Humr

Kdepak humr. Hroch. Kdybych si zkrátka musel vybrat, v co budu přeoperován, tak rozhodně na hrocha, protože je mi povahově nejblíž. Mně se budoucnost v tomto snímku prostě líbila, proti velbloudům pobíhajícím po lesích taky nic nemám, ale na můj vkus se tam příliš často mísily okamžiky zábavné s těmi dramatickými a občas mi to moc nedávalo smysl. Taky jsem nějak nepochopil, proč se sbližovali lidé pouze se stejnými poruchami, když slečna s krvácejícím nosem by určitě mohla milovat pajdavého. Kdyby mně šlo o život, tak bych si v zástupu přebraných dam určitě vybral. Asi tu s máslovými sušenkami, protože sázela na úplatky v podobě jídla či sexu a na svůj protějšek neměla vůbec žádné nároky. (13.07.2015)

Originálna a nápaditá freska prečudesného sveta, v ktorom neexistuje miesto pre ľudí bez partnerov. Na druhú stranu však ani pre city. Zo snímku totiž sálal taký pocitový chlad, aký som pri filme už dlho nemal. Tu treba vzdať Y. Lanthimosovi hold, ak bolo toto jeho úmyslom, tak to dosiahol na sto percent, klobúk dole. Do istej miery je to zapríčinené aj veľmi šikovným, priam až karikatúrnym vyobrazením jednotlivých postavičiek, ktorým sa podarilo stvárniť prekrásne deformované charaktery, ktoré nádherne zapadli do takto koncipovaného, neutešeného totalitného sveta. Prvá polovica bola geniálna, od miesta kde sa do deja zamontujú Samotári príbeh trocha stratil na sile. Tiež škoda tých pár logických nejasností, s ktorými som si po celý čas nevedel rady. Napr. prečo by sa k sebe mali hodiť iba ľudia s rovnakým telesným postihnutím? V tomto kontexte sa mi aj samotný záver zdal nerozumný a možno aj trochu odbitý. Celkovo ale jasný nadpriemer a veľká spokojnosť. 80/100 (29.12.2015)

Moje první setkání s režisérem Lanthimosem dopadlo uspokojivě, mám totiž slabost pro nejrůznější magory a podivíny. A u tohohle pána mám hned několik nesmělých tipů na diagnózu: Schizoidní porucha? Autismus? Klinická deprese? Sadomasochismus? Možná i depersonalizace nebo derealizace? Prostě zajímavá osoba, to se musí uznat. Ještě před sto lety byli podobní jedinci drženi v klecích a hlubokých sklepeních pochmurných novogotických blázinců, no a dneska si panečku běhají volně po svobodě a dokonce i natáčejí filmy, to je holt pokrok. Ba ne, vážně, zajímavý artově bizarní zážitek. Dokonce musím vzít tentokrát na milost i Sagvana Tofiho Farrella s očima sousedovic jezevčíka, který se mi snad poprvé herecky docela líbil, respektive mi nevadil. A Rachel W. je samozřejmě skvělá jako obvykle. K tomu čarovné irské hvozdy a nádherná hudba, třeba píseň Apo Mena Pethamenos s "chopinovským" začátkem je skvostná. Nebýt chaotické stavby scénáře a nevstřícné komunikace s divákem, připomínající mi nějakého Godarda nebo jiného novovlnného filmového anarchistu, neměl bych problém dát čtvrtou. (11.01.2016)

,,A jakým zvířetem chcete být, když vám to tu nevyjde?" ,,Humr." ,,A proč?" ,,Žije sto let. Celý život je potentní. A mám rád moře." Fajnová artovka pro vybrané publikum. Hlavní motto: Z louže pod okap. Podle všeho dystopická budoucnost, kdy single jsou na odstřel (obrazně i doslova). Hlavní hrdina přišel o manželku, a tak je odvezen do speciálního Hotelu. Takový Hotel pro cizince. Přetvářka se pozná, tudíž jeho vyvolená zakrátko prohlédne a rozhodne se ho zničit. Ač se Farrell jeví jako slaboch, několikrát ukáže, že se nebojí a umí jednat více než rázně. V momentě, kdy mu partnerka ukope bratra k smrti (který byl už v podobě psa), vydá se na cestu, odkud není návratu. Vyměnit však jednu společnost za jinou není až tak šťastné... Chladné a odcizené prostředí, vojenská pravidla, nelítostnost, zvrácenost. Těžko říci, zda je lepší ruka v toustovači nebo ústa rozřezaná žiletkou (a to rudý polibek bude procházkou růžovým sadem oproti rudému styku). Kruté podobenství lidské společnosti je z větší části zasazeno do úchvatných kulis divokého lesa, kde na každém kroku čeká smrt... (28.04.2017)

Nevím, jestli byl na drogách pouze mistr Lanthimos, který napsal jeden z nejbizarnějších scénářů, jaké jsme kdy mohli na stříbrném plátně vidět, nebo také herci v čele s málomluvným páprdou Farrellem, který si připsal suverénně nejbizarnější roli své kariéry. Ale koho to vlastně zajímá, když tenhle emocionálně neuchopitelný, a přesto romantický, vizuálně strohý a statický, a přesto působivý sci-fi úlet nějakým zázrakem funguje a je poskládaný přesně z těch pečlivě navolených esencí, aby si svou jedinečnou tvář sebevědomého autorského díla udržel od první až do poslední vteřiny. Dodat fanatickému totalitnímu systému o něco zlověstnější a méně parodický nádech a vyvolat k veskrze divným postavám větší sympatie, mohlo jít o jeden z nejzajímavějších nezávislých filmů posledních let, takhle je Humr pouze přechodnou specialitkou pro festivalové a artové konzumenty... 75% (31.12.2015)