Humr

To eye or not to eye, that is the question.. Černá absurdní fašisticko-dystopická podivnost, která zajíždí do společenské kategorizace partnerských vztahů a přitom si rochní v poznatku, že ani jedna z cest není absolutním vítězstvím a ve druhém plánu ještě stačí ironizovat všemožná hnutí odporu, co se bouří proti nastaveným pravidlům, ale sama se jinými svazují. Co tím vším chtěl nekonvenční Lanthimos říct je celkem jasné, ale oproti The Killing of a Sacred Deer u mě nezafungovalo to pojetí. Možná by přineslo potřebnou empatii, kdyby všechny postavy nebyly jak na čtyři tužkové baterky, ale to už by byl docela jiný příběh mimo autorský záměr.. P.S.: Tělnatý korýš Colin perfektní. Jeho případná proměna na humra by byla jen kosmetickou úpravou.. (10.04.2018)

Originálna a nápaditá freska prečudesného sveta, v ktorom neexistuje miesto pre ľudí bez partnerov. Na druhú stranu však ani pre city. Zo snímku totiž sálal taký pocitový chlad, aký som pri filme už dlho nemal. Tu treba vzdať Y. Lanthimosovi hold, ak bolo toto jeho úmyslom, tak to dosiahol na sto percent, klobúk dole. Do istej miery je to zapríčinené aj veľmi šikovným, priam až karikatúrnym vyobrazením jednotlivých postavičiek, ktorým sa podarilo stvárniť prekrásne deformované charaktery, ktoré nádherne zapadli do takto koncipovaného, neutešeného totalitného sveta. Prvá polovica bola geniálna, od miesta kde sa do deja zamontujú Samotári príbeh trocha stratil na sile. Tiež škoda tých pár logických nejasností, s ktorými som si po celý čas nevedel rady. Napr. prečo by sa k sebe mali hodiť iba ľudia s rovnakým telesným postihnutím? V tomto kontexte sa mi aj samotný záver zdal nerozumný a možno aj trochu odbitý. Celkovo ale jasný nadpriemer a veľká spokojnosť. 80/100 (29.12.2015)

Tomuto „skvostu“ bych rozhodně trochu upravil distribuční název, a to vyškrtnutím počátečního „H“, protáhnutím „u“ a osazením „d“ na konec. Takový titul by daleko lépe charakterizoval ubíjející hemoroidiádu, která dokazuje, že hranice mezi snesitelným bizárem a úmornou artovou pičovinou pro ufony je opravdu tenká. Úmrd slouží výhradně k ukájení uměleckých ambicí nějakého patrně patologicky osamělého řeckého narkáče, jemuž piko vnuklo „fuckt hustou“ existenciální sci-fi vizi dekadentně upadajícího lidstva. Ta spočívá v represivně vynucené ultimativní seznamce „Najdi si partnera, nebo tě proměníme v tapíra!“. Aby ten absurdní kýbl sraček alespoň nějak udržel pohromadě, musel jej náš milý Jorgos Šňupakis dovybavit vskutku neprůstřelnou premisou, že se v blízké budoucnosti začneme všichni chovat jako totální kokoti. Výsledkem je ukrutný pomatený blivajz, táhnoucí se jako tchýnin chrchel, s asi třemi explicitně šokujícími momenty, které však zdaleka nevyváží ty dvě hodiny, během nichž se člověk modlí, aby měl oplechovanou prdel. A nevytrhl to ani jako o život hrající fešácký Kolín, ani rozkokošná Ráchel, od které bych si i v jejích devětačtyřiceti klidně nechal zahřát pneumatiky před velkou cenou, a vůbec by nemusela škemrat. S kapesníkem napuštěným nějakým výživným syntetickým rozpouštědlem bych to možná viděl optimističtěji a zajisté si vychutnal ty přehršle skrytých metafor, artových jinotajů a hlubokých filosofických mouder, ale nedávno jsem odmašťoval plot, takže došlo. (13.01.2020)

The Lobster je přehlídka zvrácenosti, kdy single osoby jsou převáženy do hotelu a pokud si do 45 dnů nenajdou životní lásku, jsou zabiti a přeměněni ve zvíře dle svého výběru, před čímž taky často utíkají do lesů a schovávají se před hotelovým personálem, který je občas chodí lovit. Toť děj ve zkratce. Farrell ujde, ačkoliv to určitě není jeho životní role, děj je mega bizár, první půlhodina rozehrává podmanivě, ale současně nevnucovaně zajímavou hru a stanovuje pravidla světa, občas má film zvrhlý futuristický podtón a jindy zase zábavné až parodické vtipy. Bohužel to celé působí tak zvláštně, nedotaženě a hodně nejistě, přičemž jde vidět, že nápad a originalita zde jsou, nicméně převedení do ideální filmové podoby už je horší. Nejspíš se není čemu divit, celý tenhle koncept je dost šílený a osobně si myslím, že “líp” by to udělat ani nešlo, ale to ne proto, že by byl film tak dobrý, ale jednoduše proto, že tahle věc ani zfilmovat nejde. Na jednu stranu odvážný režisérův krok, na druhou stranu nedotažená záležitost, která bude divákovi dlouho vrtat hlavou. Těžko hodnotitelné, ale výsledný dojem je spíše negativní - mám jednoduše z filmu pocit, že se snaží tvářit až moc seriózně a chce být brán vážněji, než ve skutečnosti působí. (15.10.2021)

„Dnes máme ztopoření rychleji než jindy. To je dobře.“ Po Lanthimosově Špičáku jsem čekal originální a švihnutou podívanou, a také se dočkal. Svět, který stvořil, byl střelený, chladný a odosobněný, ale zároveň neskutečně zajímavý a zábavný. Tvůrce se vyžívá v absurdním, cynickém, černočerném (místy až morbidním) humoru, a já si ho užíval s ním. Ať už šlo o lovy, nacvičování scének, trestání onanisty, snahu mít něco společné (krvácení z nosu), reakci na srdceryvný dopis, ženu s olivou (!) a vůbec celý ten jejich chladnokrevný vztah (včetně zákeřné „zkoušky“), a mnoho jiných. Tahle část filmu byla jednoduše skvělá. Pak se film přenese z jedné totality do druhé, a ačkoliv hlavnímu páru (a jejich vyvíjení nonverbální komunikace) fandíte, už to není tak poutavé. A s výjimkou tancování, kytarového koncertu či sabotáže ani tak zábavné, i přes ten zlomyslný závěr. Proto to celkově vidím „jen“ na silné 4*. „Viděl jsem ženu, která kulhala.“ - „Má jen vymknutý kotník. Za pár dní bude chodit normálně.“ - „To je škoda.“ - „Ano, je to škoda.“ (18.04.2017)