Kukuřičný ostrov

50% Děd a jeho afektovaná hipster vnučka /krkolomná Mariam Buturishvili/ v roztříštěném snímku, který si neumí vybrat, jestli chce být němou lyrickou oslavou farmářství v těžkých časech anebo introvertním psychologickým dramatem a nakonec není ničím. Příběhové linky /sexualita hlavní představitelky, pasáž se zraněným vojákem/ nejsou vůbec dotažené, když už ten minimalismus rozčísne nějaký rozhovor, jedná se spíše o banalní dialog, kdy se děd zeptá vnučky, jestli ještě stále studuje, ačkoliv je jejím jediným opatrovníkem a měl by to nejspíš vědět. Lyrickou linku pak zase narušuje poněkud dramatická hudba, která nevhodně dokresluje momenty, kdy se nic neděje. Chemie mezi dědem a vnučkou nulová. Těžko věřit tomu, že se na psaní CORN ISLAND podíleli rovnou tři lidi! Kdyby dědek nekoukal půlku filmu na píšťalku, co vyhrabal v zemi a sklidil kukuřici o den dřív, zdaleka by ho to tolik nezaplavilo. Pokud chcete vidět film, který podobným způsobem znázorňuje farmářskou řeholi, je minimalistcký, lyrický a němý, protože realita života postav jim snad ani nenabízí možnosti dialogu, podívejte se na HADAKA NO SHIMA z roku 1960. (20.01.2015)

Nádherný a silný film, který plyne jako řeka, která ovládá životy našich hlavních hrdinů. Abcházský stařec se svou vnučkou většinou nepotřebují zbytečná slova, oba vědí jaké je jejich místo a co mají dělat. Vzhledem k místu děje to ovšem vypadá, že napětí je tu téměř permanentní. Takže to jde i bez dialogů a s minimem děje, abych seděl, koukal a ani nedutal. Poklona! (14.01.2015)

Folklorní balada o boji s živly, soužití s přírodou a probouzení dívčího těla. Konzervativní režijní styl, vláčně lyrické záběrování, typově výrazně vybrané hlavní role a působivá výprava. V podstatě jediné, co tomu lze vytknout, je návodná hudba a jistá forma koženosti, která jde jistě ruku v ruce s žánrem, ale zároveň se dá uchopit podstatně elegantněji (viz třeba podobně laděný Med Semiha Kaplanoglua). [65%] (09.07.2014)

Neobyčejný film, chytrá metafora životního cyklu a okouzlující story k tomu (i když trochu moc rozvleklá). Oba představitelé hlavních rolí jsou vybráni naprosto ukázkově a vydržel bych se na ně dlouho dívat, i kdyby byli třeba jen na fotce. Na opravdu minimálním prostoru toho George Ovashvili rozehrává neuvěřitelně mnoho, i když příběh, který vypráví, je v podstatě minimalistický (avšak pro hrdiny filmu je tím nejdůležitějším na celém světě). Nádherná kamera a působivá (až omamná) režie umě dávkující tempo a vůbec celá ta myšlenka, na které je to vystavěno, činí pro mě Kukuřičný ostrov jedním z favoritů na hlavní cenu karlovarského festivalu (2014). (09.07.2014)

Principem filmu/světa je směr jeho točení. Je to navýsost individuální princip, který buďto funguje (Flakotaso ** to u tohoto filmu popírá) nebo - jak říkám já - mezi filmem a divákem přeskočí jiskra a nebo nepřeskočí - u mě u tohoto filmu zajisté přeskočila (tedy jiskra). Film se buď točí správným směrem nebo prosti srsti.... Přestože se zde jedná spíš o poetický než epický, a spíš symbolický než realistický film, chtěl bych se zamyslet právě nad některými reáliemi: Děda byl domácí a zajisté věděl, že se jedná o "sezónní" ostrov, vždyť na něm nerostl keříček ani travička. Přesto ale, aby nejprve zasel (bylo třeba i rýt?), začal budovat dům dvakrát tak větší, než bylo třeba na dvě postele, stůl a ohniště. Také se sklizní příliš otálel, mohl přece sklízet před 14 dny za sluníčka, kukuřice už byla zralá... Ani mravoučnou stránku bych nezlehčoval; 1. děda - ať se mi to líbilo či ne, dělal všechno s naprostou jistotou, nikdy nezaváhal, spolehal se jen na sebe věřil si, že dokáže to, co si předsevzal. 2. holka - zpočátku, netečná až tupá, se postupně stávala skutečnou hospodyní. (12.12.2017)