Kukuřičný ostrov

Nádherný film - hlavně ve své minimalističnosti výrazových prostředků. Autor jde občas sice až na snesitelnou mez (ne)přirozenosti, ale nikdy za ni, i proto film nepůsobí nijak kašírovaně, je uvěřitelný a silný. Zase jeden z filmů z poselstvím, že je lepší si zpolu zazpívat a zatančit, dobře se spolu najíst a napít, nežli spolu válčit a zabíjet se. (18.11.2014)

Stařec nachází nově utvořený kus země a na holém ostrůvku uprostřed vyostřené hranice zbuduje prakticky z ničeho dům i pole. V tichosti se nesoustředí na nic než na práci kolem úrody a občasné chránění právě dospívající vnučky před vojáky na obou březích, jenže úplného odizolování od problémů vnějšího světa beztak nedosáhne. Podobenství o zemi nikoho, jež se v pravidelných cyklech objevuje stejně jako mizí a je zcela lhostejná k zanechané stopě člověka, zpočátku působí jako klasický lyricko meditativní příběh o darech i krutosti přírody za zvuku šplouchajících vln. Spodní proudy kolem kukuřičného ostrova ale mnohem viditelněji vynáší aktuální politická a společenská témata a jejich dopad na jedince než vztah člověk-příroda a místo pomalu narůstajícího pnutí útočí náhle a bez varování. (10.07.2014)

Čistě poetická záležitost, o sblížení člověka (starce) se zemědělskou půdou. Bohužel v tom víc není, ale i tak je ten film příjemný, má skvělou kameru a spíš dokáže vyprávět obrazem, což cením. Pak se tady skoro nemluví, jenže ani to mi nevadilo, protože ten film skoro nenudí. Možná by to šlo o něco zkrátit, závěr mi připadal nahodilý a o postavách nám režisér mohl říct něco víc (protože z filmu víme sotva to, že existují a ta holka že někde studuje), ale jinak si už nemám na co stěžovat, film to byl příjemný. 4* (12.04.2020)

Nádherná relaxační výprava připomínající korejskou poetickou pouť. Tento snímek rozhodně není pro každého, ale zaručuji vám, že pokud si vás získá, tak si vás získá pořádně. 100 minut je člověk v absolutně jiném světě. Ve světě kde se nespěchá, ve světě kde se zbytečně nemluví, ve světě, kde když něco není hned, tak to není pozdě... Gruzínci mě velmi příjemně překvapili. Trošku jsem před zhlédnutím bál, že by válečné pozadí mohlo narušovat až budhistickou atmosféru. Moje sympatie si ihned získal starý farmář i jeho mladistvá vnučka, která zde na několika málo metrech čtverečních dozrávala společně s kukuřicí. Docela by mě zajímal její věk v době natáčení, neboť zde dostal divák příležitost detailně prozkoumat jak její zadek, tak její dvě ozdoby, které by člověk nezměřil ani posuvným měřítkem s noniem. Každopádně i přes teprve se rýsující ženské přednosti byla velmi roztomilá, a dokonce i puritán jako já, by se pro ni obětoval a nechal se od ní pozvat na prohlídku panenské jeskyně. Mistrně zvládnutý snímek s jednoduchým dějem, minimem slov, krásnými záběry i hudbou, kde je navíc plno symboliky, která je SROZUMITELNÁ a nahrazuje nadbytečné dialogy. Nemohu přijít na to, co bych filmu vlastně v rámci žánru vytkl. Vzhledem k tomu, že se mi dokonale trefil do nálady, neboť o víkendech rád vyvažuji podobnými snímky a čajovými dýchánky týdenní fofr a udržuji se tak v dokonalé duševní rovnováze, tak budu nucen sáhnout po hodnocení nejvyšším. Krásný film. (25.02.2018)

Vůbec se nedivím, že tento film na festivale v Karlových Varech vyhrál Křišťálový glóbus. Ono se v něm totiž moc nemluví, ale příběhově se toho v něm děje tak strašně moc. Vzorový je výběr lokace Kukuřičného ostrova, na kterém se vlastně odehrává celých 100 minut. Dlouho jsem se nesetkal s tak krásnou kamerou. Ten ostrov mi vůbec nebyl jedno a přitom to byla bezvýznamná půda, která se náhle objevila uprostřed řeky na hranici dvou států, které někdo nemusí považovat za státy a už vůbec ne za hranici. Poetika obrovská, zážitek jedinečný. Jen škoda, že jsem si plno věcí musel domýšlet. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, co se starýmu točilo v hlavě, než jsem pochopil, proč to všechno dělal. Filmově ale bezchybné. (11.07.2017)