Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Když jsem ho viděl 22.listopadu 2013 v Praze na živo, z prvních řad, byl to jeden z mých nejlepších hudebně divadelních zážitků, zkrátka skvělé vystoupení, které zapůsobilo velmi... Ale k filmu! Tohle je naprostá bomba! To jak Cave pojal tenhle dokument o sobě samém, je prostě geniální. Pro fanoušky povinnost, zkrátka naprostá laskomina. Ale myslím, že na tohle se může podívat kdokoliv... Chvílemi až divadelně hraná dokumentace, velmi originálně pojatá, chvílemi krásně informativní, vše vyloženo skrz Caveovy zpovědi, monology, skrz rozhovory mezi ním a lidmi, které ovlivnil, a kteří nějakým způsobem zasáhli do jeho života, a tyhle rozhovory jsou prostě...pojaté v naprosto originálním stylu. Je v tom melancholie, nostalgie, je v tom zkrátka Nick Cave. Rozporuplný člověk, s divokou minulostí, člověk, který toho má stále, neustále a pořád hodně, co říci. Nejen prostřednictvím hudby a textů, ale celkově. Nádherně mě to rozložilo.. A ten konec...... Těch posledních 8 minut... (07.06.2015)

(LFŠ 2014) Geniální dokumentární, hudební film, solidní, vtipný, krásný...Nick Cave je skvělý, mohla bych jeho hlas poslouchat pořád dokola a neomrzel by mě, už jen ten trailer mám dost ráda a o to víc, celý film....Super, toto se moc povedlo, jeden z nejkrásnějších zážitků na LFŠ! Tak ahoj v říjnu, Nicku! (07.09.2014)

Jednak mně nesedla zmatená koncepce dvaceti čtyř hodin v životě toho sebestředného bastarda, kterou rozhodně nebyl mapován jeho dvacátý tisící den na Zemi, ale několik dnů v jednom, druhak - na to, že mě pustil do svojí postele a koupelny, si držel až moc velký odstup... takže zbývá nepopiratelné kouzlo jeho hudby, něco krásně potemnělých myšlenek a obrovské osobní charisma. (12.01.2015)

Zrovna teď je v Brightonu jasno, 12 stupňů Celsia (na Veselíčku je polojasno, teplota o něco vyšší). V popředí brightonského skyline se Nick Cave prezentuje (a je prezentován) jako usedlý, přemýšlivý a tvořivý, intelektuál. Nic bych nedal za to, že takový byl vždycky, i ve svých divokých letech. To, že našel svoje místo (je o něm často řeč: místo jako lokalita na zemi i místo jako situace v mysli). Jeho bílou i černou můrou je neustálá přeměna - přeměna sama v sebe, vysílání a přijímání signálů, komunikace s věcmi, lidmi (živými, mrtvými i vymyšlenými), přizraky a monstry. Pozn. 1: Z jeho koncertu v Praze si toho moc nepamatuji, ale jeho koncert s (doktorkou) Ninou Simone mi nejspíš zůstane v paměti jen jeho prostřednictvím. Pozn. 2: Ze 7 představených písniček (ve studiu, na koncertu) jsem si znovu (v plné verzi) pustil "Jubilee Street" - a zjistil, že "I got a foetus on the leash" je jen básnickou inspirací. Pozn. 3: Nakonec mám radost z toho, že se z Nicka stalo to, co z něj stalo, a že ne to, co se v bluesové hantýrce nazývá "go down slow". (22.06.2018)

" Najprv vytvárame príbeh našich životov a potom ho chránime pred rozplynutím v temnote... " Na konci 20.teho storočia Nick Cave prestal byť človekom, stal sa Bohom. Skromným aby si to priznal. Desiatky rokov skladateľ, hudobník, príležitostný herec, scenárista, spisovateľ. Filozofujúci, rekapitulujúci, v strachu z jediného; zo zabudnutia. A stále má čas ísť si sadnúť ku psychiatrovi a žartovať, pozrieť i Scarfacea so svojim deťmi.. Obyčajný človek. Génius. Virtuóz. Boh. Ten náš malý veľký (02.11.2014)