Nick Cave: 20 000 dní na Zemi

Černokněžník Nick Cave přestal být kolem roku 2000 člověkem, když píše píseň, nechá v pokoji samotné dítě s mongolským psychopatem a klaunem na jednokolce, kterého zastřelí, na osmdesátá léta si moc nevzpomíná a se syny se dívá na Zjizvenou tvář. Není to rozhodně normální dokument (pokud to tedy dokument je), ale překvapil mě svojí přístupností a hlavně nedepresivností. Cavea ukazuje jako vtipného chlapíka s nesmírně uhrančivým pohledem, který kdysi bral kvanta drog, nicméně dnes je nejšťastnější, když může psát a zavřít se ve studiu s Warrenem Ellisem a zbytkem té jeho bandy.___P.S. Škoda, že Helena Rejžková přeložila jen text první písně a na další už se nedostalo. (23.10.2014)

básnik, egocentrik, šialenec, spisovateľ, strom vo víchrici, austrálčan, divoch, bard, úchylný génius a šofér - novodobý romantik, edgar allan poe 21. storočia... najlepšia scéna je, ako so svojimi synmi žerie pizzu pred telkou - je tak šylizovaná no pritom autentická, tak úchylná a morbídna a pritom rodinná a príjemná, tak čudná, minimalistická, no pritom šialene plná... dokument to nie je zlý, hlavne je plný skvelej hudby, niekoľkých pekných myšlienok a jedného povznášajúco inšpiratívneho odkazu a brightonského neba; (28.12.2014)

Svérázný filmový počin, který jistě potěší všechny Nickovy fanoušky, k nimž se sám už léta také počítám - dokument jsem zhlédl v totálně natřískaném kině Aero, a bylo evidentní, že se sešli diváci naladění na stejnou vlnu. Dokument je to překvapivě vtipný, což by v kombinaci s Nickovým charismatem mohlo zaručit, že by tato podívaná nemusela nudit ani lidi, kteří Nickovu tvorbu neznají. Už úvodní titulky jsou perfektní - rychlý sled fotografií zachycujících dosavadní Nickův život vedle zběsile běžícího čísla, které se zastaví na hodnotě 19 999. Důraz na prchavost a pomíjivost života je myslím pro tento dokument nejvíc příznačný - kromě mnoha Nickových inspirativních myšlenek, které ve filmu zazní, mi jako nejvíce zásadní přijde ta, že náš čas na tomto světě je pevně vyměřený a měli bychom s ním naložit nějak produktivně, protože i realizovaný špatný nápad je lepší než nic. Proto nepřekvapí, když se Nick v jedné scéně svěří s tím, že se nejvíce obává ztráty paměti, protože naše paměť je tím, co zajišťuje naši kontinuitu a integritu v tomto světě. Více než příjemným zpestřením dokumentu jsou scény z koncertů, které jsou nabité neuvěřitelnou energií Nickova pěveckého projevu. Je to asi právě tato odzbrojující schopnost, jíž mě už kdysi dávno oslovil - po této stránce má ten chlapík jen těžko konkurenci. A proto, navzdory rozšířeným škarohlídským názorům, že už to s Nickem a jeho muzikou není co to bývalo a kdesi cosi, za sebe nemám problém napsat, že jsem včera v přítmí kina prožil nesmírně příjemných 95 minut díky dokumentu, který má místy nakročeno k dokonalosti. Mimochodem po zhlédnutí hned člověk dostane chuť si něco od Nicka pustit, takže hádejte, co celý den dneska poslouchám. (15.07.2014)

|| Scenár: Iain Forsyth, Jane Pollard, Nick Cave | Hudba: Warren Ellis | Distribúcia: Drafthouse Films | Štúdio: Corniche Pictures, BFI, Film4, Pulse Films | Rozpočet: ? $ | Tržby: 2,095,156 $ | Ocenenia: BAFTA - Nom. Naj. Dok., Athens IFF - Hudba a Film, British IFA - cena Douglas Hickox, Sundance FF - Réžia, Editing. Spolu: 7 výhier a 12 nominácií || Pre nezaintersovaných veľké WTF. Jeden z najrozporuplnejších filmových zážitkov v roku 2014. Znovu by som si to určite nepustil. A pretože životné dielo Cave-a nepoznám, budem hodnotiť neutrálne. Jednoznačne vhodnejšie pre fanušíkov... 50% | FullHD, THX, EN DTS | (17.01.2015)

Snaží se nám to namluvit, že si zde Nick vylévá srdíčko a přesto to lehce zavání umělostí a hezky načančanou iluzí. Asi bych určitě neměl odvahu odsoudit to jako něco lživého- jsem přesvědčený, že Nick ty věci takhle cítí- ale pro vnímavého diváka je tenhle formát plný zinscenované uvolněnosti a bezprostřednosti přecejenom obtížněji sežvýkatelný. Zaměstnanci archívu fascinovaně hltající Nickovu "přednášku" o fragmentech svého života. Orgasmickým obdivem omámení posluchači na komorním představení.. Takové momenty působí divně a snad až nepatřičně.. Nechtěně to pak působí jako jakási snaha o posílení kultu osobnosti. Těžko se to popisuje konkrétněji, kdo to tam taky cítí, ten ví o čem píšu. .....Na druhou stranu některé postřehy jsou fajn, dialogomonology s přátely překvapivě fungují a finále s perfektně prostříhanou Jubilee Street a houpavým doslovem je fakt kulervoucí zážitek který z toho celého zpětně udělá přecejenom onu hledanou záležitost s přesahem. (20.12.2014)