Tarantule

Je opravdu obdivuhodné, že Tarantula vznikla v roce 1955. Po trikové stránce má totiž co nabídnout i dnes, téměř šedesát let od svého natočení. Příběh je sice klasický - typické, hororové béčko z 50. let, ale béčko zábavné a kvalitní. Tarantula je docela napínavá (líbí se mi hlavně scéna, kdy se obří pavouk dívá oknem do ložnice mladé ženy), triky jsou opravdu povedené (v žádném případě úsměvné), herci jsou sympatičtí a díky krátké stopáži snímek rychle uteče a nestačí nudit. Perličkou (pro mě ne nezajímavou) je, že roli mladého pilota, který v závěru filmu zachraňuje město před pavoučím terorem si střihl Clint Eastwood. No jo, už v 50. letech to byl sakra frajer... (25.07.2011)

Dokonala trikova tarantule! Po teto strance film za pul stoleti nezestarl ani o chlup. Skoda jen prazdne (nikoliv nudne) prvni poloviny, protoze zaver je jak ze sna. Padesatimetrova tarantule budi respekt a na nejaky shovivavy usmev neni vubec pomysleni. Jack Arnold byl a bude na monster zanr nejvetsi machr. __ 4,5* (22.12.2009)

Další vynikající monster horor Jacka Arnolda. Sice se v první tři čtvrtě hodině jenom vyšetřuje, ale odsýpá to a nestíhá nudit, i když se tarantule občas jen tak objeví na obzoru. Pak to ale děj vezme ze svahu šusem, nezničitelnej obří pavouk, kterýho nezastaví ani nálože dynamitu, pochoduje krajinou a likviduje každého, kdo se mu postaví do cesty (škoda jen, že jich je tak málo). Všechny postavy jsou jen tak načrtnuty, ale nechybí ze stálého ansámblu monster movies nikdo a všichni jsou docela sympatičtí. A do toho nádherná pouštní krajina. Sakriš, až se jednou dostanu do Ameriky, možná udělám výjimku a kromě velkých měst na východním pobřeží se podívám i do arizonské a novomexické pouště. Obří pavouk se v ní nádherně vyjímá, i když jeho výška záběr od záběru kolísá (jednou je tak velkej, že jedním článkem nohy strhá telefonní sloupy, vzápětí jenom dvakrát vyšší než člověk). Takže i navzdory tomu, že děj je lehce plošší a závěr to vezme zkratkou, jde o výbornou podívanou. (25.03.2014)

Mám tenhle na první pohled otřepaný brak moc rád. Jack Arnold byl totiž vynikající režisér, který nedopustil, aby se námět kolem obrovské vraždící tarantule proměnil v úsměvnou přehlídku omezených technických možností a tvůrčí repetitivnosti (ve smyslu kopírování zajetých postupů tehdy tak populárních monster movies). Tarantula má přesvědčivé a chytré triky, děsivé masky, sympatické herce a především pevnou režisérskou ruku, která dobře udržuje tempo vyprávění a inscenuje několik lahůdkových chvil z ranku arachnofobické noční můry. Expozice sice nemá takovou sílu a Arnold se chvílemi prostě musí opakovat, aby odstavil stometrové osminohé hovado z dosahu postav na tak dlouho, než se vyřeší jejich osobní vývoj, ale přesto se jedná o jedno z nejzábavnějších a řemeslně nejjistějších béček padesátých let.. (10.07.2018)

Jednou z nejsilnějších stránek mojí osobnosti je moje velice silná arachnofobie. Tentokrát mi ale paradoxně přišla vhod, protože Tarantula na mě díky ní (a díky umu fillmařů) zapůsobila, jak měla. Ohavný gigantický pavouk si to štráduje pouští, požírá koně i farmáře, výbušninám se (jistým nepopsatelným pavoučím způsobem) směje... Jenže když si umíní došlápnout na město plné těch divných dvounohých bytostí, nepočítá s tím, že ho v jedné ze stíhaček přiletí zlikvidovat sám Clint Eastwood. Jak příznačné. Čtyři čisté hvězdy. (06.07.2012)