Sting

Francouzský vrstevník s názvem Vermines tedy arachnofobikům zmasíroval dušičku mnohem důkladněji. Sting má boží úvod, jemuž nechybí vtipný nadhled, líbivý vizuál, dobří herci a příslib hravých pavoučích orgií, jenže pak mu v první zatáčce ujedou nohy a stane se z něj levoboček rodinného dramatu s nedomrlým hororem. Poslední třetina je sice nakopnuta zdánlivě odvážným krokem, ten je ale brzy znegován a zbývá už jen nudné finále, kterému nechybí ani ten nejprofláklejší poslední záběr před závěrečnými titulky. Přitom je to škoda, protože v jinak dost krátkém filmu bylo načrtnuto hned několik motivů, s nimiž se dalo vyřádit. Takhle by bylo lepší, kdyby ho někdo osekal o dalších dvacet minut. (27.05.2024)

Šarlotin pavúčik. Láskyplné pomrkávání na vše možné od Arachnofobie přes Duplex se Stillerem až po vetřelčí sérii, které už od samého počátku nezapírá svou béčkovou podstatu s cílem pobavit i skrze postavy. Zatímco mladá Ripleyová prolézající vzduchotechnikou s naftalínometem vystoupila z ulity rozmazleného fracka s názorem, dementní babi Helga se měnit nemusí. Být mimo je někdy výhodou, obzvláště když se blíží smečka černých psů.. (22.05.2024)

Tvůrci Wyrmwoodu nám doručili už druhého letošního pavúčika, který je podán více odlehčeněji a arachnofobikům nedá bohužel moc zabrat, v tomhle byl Vermines agresivnější a úspěšnější a tady se zkrátka v mnoha věcech mohlo přitvrdit, ale určitě Sting neurazí. Opět tu máme panelák, spousta lidí a jedno vajíčko z vesmíru, ze kterého se vyklube pavouk, který má čím dál větší apetit. Malý pavouk byl pěkně exotický a scéna, kde vlezl do ženy a začal v ní dělat bordel v těle byla solidní, ovšem tady se dalo vyřádit tak, že z toho mohla být gore scéna roku, tu se mohli teda vyřádit 3x více. Připomíná to spíš monster horor béčka z 90. let, které mají odlehčený nádech a úplně to nevadí, jen humor úplně nefunguje a vraždy jsou spíš mimo záběr, když už z toho udělali vyvražďovačku, tak to chtělo výživnější mordy, protože atmosféra moc nefunguje a strach z pavouka tím tuplem. Koukatelné a příjemné, ale na vyšší hodnocení se nevyškrábu. Vermines byli jinde. 60% (15.05.2024)

Rozjezd tradičně pojatého zvířecího hororu klasický, dlouho nikdo netuší co se to vlastně děje, aby se v druhá polovina hrubě nepovedla a naplno se ukázaly herecké limity (Ryan Corr je vyloženě na pěst) prakticky celého osazenstva. Tohle mělo potenciál solidní zábavy, jenže málo krve, hodně nelogičností. 40% (30.05.2024)

Takový malý roztomilý hošan se čtyřmi páry nohou to byl, jenže sotva za pár dní je z něj pavoučí bestie. Zvířecí horory po dekády lákají. Žraloci, aligátoři, hadi, piraně, medvědi, vlci… Tenhle má možná krapet mimozemský původ, kterak jedné mrazivé newyorské noci spadne z oblohy cosi tajuplného a dostane se až do starého činžáku, který by potřeboval nejednu investici. Ve vajíčku je malý čiperný členovec, kterého najde vzdorovitá dvanáctiletá slečna, která si zvyká na nové rodinné pořádky (nevlastní otec, miminko). Z domácího „mazlíčka“ se ovšem postupně stává nepřirozeně rostoucí hovado, které má stále větší hlad. Jakmile se v domě ztratí všechna zvířata i nějací ti sousedé, na řadě je dívčina rodina. Ve výsledku fajn jednohubka s několika solidními nápady, poměrně bizarním osazenstvem domu i slušnou atmosférou. Občas mi přišlo, že se vracíme o tři dekády zpět k malým kulatým teroristům Critters a podobným osmdesátkovým béčkům. Po nedávné Havěti, která vypadala přeci jen věrohodněji, další solidní příspěvek do žánru. (26.05.2024)