Pianistka

Smekám před Isabelle Huppert, protože ta je právem jednou z nejuznávanějších evropských hereček. A opět dokazuje proč. Je ve své roli tak uvěřitelná, že od teď pokaždé, když se někdo zmíní o nějaké té sexuální obsesi, tak si vzpomenu na ni. A už nikdy, nikdy, nebudu moct s klidným svědomím "sedět" v autokině a "koukat" na film... ;o) Snaha šokovat je evidentní, ale tohle všechno si tvůrci nevycucali z prstu - probuďte se - tohle je skutečnost. A je snad někdo šokován skutečností? Šokován tím, co je v některých z nás? Pokud ano, pak je jen dobře, že jsou tady filmy jako je tento, aby mu otevřeli oči. Sice jsem celou dobu jen chválil a filmu se zastával, ale hodnocení tomu odpovídat nebude. Proč? Děláte si srandu? Myslíte, že jsem se u filmu bavil? Že ho budu chtít vidět znova? Děkuji, zaplatím. Jedna pořádná deka mi stačila... [duben 2006] (09.04.2006)

Pianistku považujem za mimoriadny film. Mimoriadny námetom, spracovaním, hereckými výkonmi i nastolenými otázkami. Michal Haneke nenakrúca príjemné, ale spravidla znepokojujúce, pod kožu idúce filmy. Máločo zakrýva, ide priamo k podstate problému a často tak odhaľuje aj to, čo samotný divák o sebe nevedel. Je pravdou, že Pianistka je pomerne zdĺhavý film, ale jeho zdĺhavosť je podľa mňa funkčná a prispieva k hlbšiemu precíteniu zobrazovaného. (12.10.2014)

Pianistka žije vo svete vlastných obmedzení a túžob a v tomto svete vlastnej izolácii dokáže nádherne cítiť hudbu. Haneke jej psychopatologickú osobnosť zobrazuje kompenzačne cez umenie a rozvíjajúci sa vzťah k študentovi - ide na to dobre - cez divácke emócie, čo som mu s veškerou emočnou zaangažovanosťou aj zhltla. (Našťastie) nie je to moje prvé stretnutie s Hanekem, preto som si vopred povedala, že zvládnem príbehovú nedopovedanosť a divácku frustráciu zo záveru, čo koniec koncov nebolo až také ťažké. Nezdieľam vrcholné nadšenie z Pianistky (až taký potenciál film nemá), ale nezabudnem... (27.10.2008)

Anatomie obsese a sadomasochismu v ženském vydání, Hitchcock na feministický tón až velmi svého druhu? To jsou otázky, které napadnou poučenějšího diváka při zhlížení tohoto filmu. Kontrast několikerého života stárnoucí vážené profesorky prestižní vídeňské konzervatoře se zauzluje ve zřídka vídané vášni vlastně ne zcela dovršené a o to zmatenější patologie. Jeden muž je z toho jelen s i bez parohů. Zřejmě právě tyto zákruty a jejich vysledovávání jsou smyslem a posláním filmu taženého právě Huppertovou, která i tady stvrzuje univerzálnost svého hereckého záběru. V zcela nezvyklé úloze ale vystupuje i Girardotová, z jejíž matky-megery-strigy jde nezastíraná hrůza. Citový vztah dcery a matky je stejně zmatený jako dceřin vztah ke studentovi a dotváří jeden bludný kruh narušeného a nešťastného osudu, který touží také po slunci a výšinách snového života ideálních lidí. Asi je dobré vědět, co všechno ještě patří do našeho světa. A rozporuplný pocit z filmu je pravděpodobně nejlepší odpovědí na otázku po režisérově a scénáristově motivu. (27.08.2007)

S dílem Elfriede Jelinek je lépe se seznámit mimo vlnu zájmu vyvolanou Nobelovkou. Dnes je odstup dostatečný. Jen těžko si ale umím představit buzz vyvolaný kolem tohoto art filmu bez spojitosti s buzzem kolem Nobelovky. Je to zacyklené, což je vlastně i škoda. Neb Pianistka pojednává o tématech, která by měla být diskutována, ale není tomu tak. Je fascinující, že z něčeho tak obyčejného, jako je vztah matky s dcerou, může vzniknout něco tak komplikovaného a zničujícího. (26.03.2017)