Deník nymfomanky

Romantika pri sviečkach, negližé, voňavý kúpeľ, fľaša perlivého, večera a na záver šukací maratón s hitparádou polôh, že aj mníška by podpísala reverz na celibát. Nie však v tomto filme... Hlavná protagonistka keby mohla, znesvätila by aj syfilis či HIV pozitívnu záchodovú kefu a intimitou manifestovala vlastnú neexistenciu decentnej zhýralosti. Semeno dekadencie umocňovala tuposťou životných rozhodnutí a nad odpad to vytiahol iba vcelku filozoficky potešiteľný epilóg. No hnus velebnosti! To už aj porno pre pamätníkov oplýva poetickejším rozmerom. 1 a 1/2* (13.01.2017)

Asi bych pro lepší celkové hodnocení potřeboval film rozdělit na dvě poloviny, protože ty se od sebe docela výrazně liší. Zatímco v té první je Deník nymfomanky v podstatě jen o sexu bez příběhu (ten má asi propracovanější i kdejaké porno. Haha), druhá je výrazně lepší a nahých těl začíná být "přiměřeně". Na svlečené hlavní hrdince navíc neni nic moc zajímavého, to už taky v castingu mohli vybrat někoho s o číslo většími vnady :-) Mno ale zpátky k té lepší polovině, v té se začíná konečně něco dít a ačkoli dialogy pořád nejsou zrovna na Oscara, dávají smysl. Pořád v nich ale vidím jeden problém - film je pokud vím podle předlohy, kterou jsem nečetl. Proto zřejmě některé věci v knize jsou vysvětleny a zde jen naznačeny, nevím, jestli je to účel nebo jsem jen já něco nepochopil, ale jako obyčejnému divákovi mi to tak přišlo, což je docela škoda. Jinak zejména hudba zde byla hodně povedená, jak písničky, tak melodie v pozadí. (08.09.2010)

Nudné drama, kde už název filmu vystihuje celý děj. Ano, je to o nymfomance, (kdo by náhodou nevěděl jedná se o permanentně nadrženou ženu) která není schopná žít normální sexuální život s jedním partnerem a tudíž se "doráží", kde se dá. Příběh je chabej, jak poprsí hlavní hrdinky (čímž se nechci nikoho dotknout, jen se prostě nejedná o nic velkého ani zázračného), herecké výkony jsou na úrovni telenovely a ani sexuální nadšenci si film neužijí, jelikož i když je zde dost sexuálních scén jsou natočeny hodně decentně a ve většině případů jsou odbyté za pár sekund. (08.05.2009)

Čekat drama, které by nabídlo vhled do těžkého života člověka s psychickou poruchou hypersexuality, bylo naivní. Stejně jako čekat romantické drama o hledání lásky komplikované nepříjemným handicapem. Teď už to vím. Ale asi mě zmátla ta Geraldine Chaplin na začátku. Nečekal jsem, že ji uvidím v regulérním, béčkově plytkém softpornu plném krásných prázdných figurín a samoúčelných koitálních poloh. A přitom tu bylo několik situací, ze kterých by se dalo i tady odpíchnout. Jenže nic z toho. Je to jen 100+1 variací na Ahoj. Chceš si se mnou zašukat? Možná by bylo zajímavější číst si v deníku nymfomanky, která by nebyla atraktivní a krásná. Nebo obyčejného třeba nesmělého chlápka, který trpí hypersexualitou. A když na to přijde tak i postava sexuálně hyperaktivní Val toužící po lásce, nabízela mnoho možností jak její příběh vyprávět poutavě. Pokud to shrnu, nebyl jsem pohoršen jako člověk, ale zklamán jako divák, tedy jako filmový divák nikoli voyeur. Z podobných deníkových filmů tak byla lepší třeba italská Melissa P. mimochodem také s Geraldinou Chaplin v podobné roli. (26.12.2014)

Trochu, chvíľami snáď aj dosť, mi vadila taká tá typická frázovitosť, skratkovitosť a rozvrstvenie príznačné mnohým európskym filmom, príliš náhle a nepravdepodobné vyhrotenia deja bez prechodov, škodiace prípadnej realistickosti a riešeniu či nastoleniu skutočného spoločenského problému, a takisto tlak smerom k „provokatívnosti“ občas vyznievajúci dosť samoúčelne, akoby len k potvrdeniu toho, že „európsky“ film môže byť „artový“ hoci sa v ňom takmer iba súloží a otvorene sexuálny stranou od akejkoľvek prudérnosti, prílišné zjednodušovanie až takmer do schémy a zavádzanie v téme, nakoľko nymfománia vôbec nie je o rozkoši ale o neschopnosti dosiahnuť ju ( aspoň lekársky, hoci uznávam, že je to len problém názvu, nakoľko výstižný by znel Denník promiskuitnej a nakoľko pojem je to značne problematický a dnes už znovu diskutovaný a zo zoznamov chorôb vypúšťaný ). Takisto v deji by som uvítal viac ako iba jednoduchý rozprávačský oblúk od „a“ cez „Z“ po veľké „A“, pričom sa vynechá trištvrte abecedy a mám podozrenie, že knižná predloha bola asi značne košatejšia. Že som väčšinou nemal čas uvažovať nad nedostatkami, mal na svedomí južanský temperament v hraní i obraze, plnokrvný a dynamický, bohatý prúd kvalitne vzrušujúcich sexuálnych scén a v celkom neobvyklej miere vťahujúca hudba. A že som to nerozoberal potom, spôsobilo stupňovanie niekoľkých oslobodzujúcich okamihov, ktoré napokon vybuchli v extázu oslavy slobody jednotlivca. Tie síce nezmenili vyznenie celého filmu, ale určite pocity z neho, ktoré prestali film obviňovať z lacnej lascívnosti a maskovania sa za rádoby hlbokomyseľné filozofovanie o slobode človeka. Pretože aj keď v niektorých rozhovoroch zazneli podnetné vety, zoči-voči tej erotickej otvorenosti, o ktorej kdekto sníva, ale málokto ju skutočne prežíva, to stále vyznievalo ako pichanie do osieho hniezda. Našťastie: niekoľko scén, slov a obrazov s ešte o hodný kus vytiahnutou hudbou potom v okamihu dokázalo to, čo sa francúzskej babičke s jej múdrosťami a uvoľneným neskrývaným sexuálnym pasážam darilo iba čiastočne : - presvedčiť. A príval eufórie potom už ako rozvodnená rieka zahladil všetky početné nerovnosti brehov, dna i hladiny. (17.12.2008)