Pianistka

Vubec jsem nevedel co od toho cekat, navic podle nazvu se Pianistka tvari jako vcelku poklidny, umelecky zalozeny film, piano a hudba zde nastesti dostanou spoustu prostoru, to chvalim, ale to co se skryva pod povrchem v temnych zakoutich mozku tehle klavirni profesorky je az prekvapive politicky nekorektni zvracenost. To, ze jsou umelci prevazne totalne ujeti je znamym faktem, ale jestli se podobny chaos odehrava v myslich vsech profesoru na hudebnich konzervatorich, tak tam musi mit asi hodne veselo. Kdyby Pianistka vysla nekdy pred 15ti lety, mohl z toho byt i docela solidni shocking material. V dnesni dobe internetu a vsudypritomneho sexu uz to maji tyhle filmy trosku slozitejsi. Kdyz se 15ti lety klucina dneska podiva na proslulou ziletkovou scenu z Pianistky, kterou chtel Haneke ocividne sokovat, tak mu to prijde naprosto bezne, protoze si hodinu predtim prohlizel fotky Suicide Girls nalozenych v krvave vane, pro ktere jsou podobne interakce vaginy a ziletky kazdodennim ritualem. To ale nic neubira celkovemu efektu, ze Pianistka je stale velmi pusobiva a narocna psychologicka hra a excelentni one-women show Isabelle Huppert. Nejvetsi "WTF?" feeling jsem mel uplne na zaver pri sledovani zpusobu, kterym to Haneke cele zakoncil, ale nechci spoilerovat, takze si to pekne zcheknete sami, stoji to za to. 8/10 (28.11.2008)

Zběsilý boj poraněného zvířete vyloučeného ze smečky - c, cis, d, dis, moll, rána, f, fis, g, gis, rána – poraněné zvíře krvácí a klade tlapy na klavír – zbytky své zvířecí bolesti zahrává dovnitř, do kláves – hudba, moll, molo, po němž tápe, otrok své i mateřské vášně. Pod Schubertovými podtóny přeplazí moře a ulehá za horizontem, rozkvétá a bije se v hruď. Zloba, závist, strach. Zlo je léčí, a současně škodí. Plodí zběsilou hru na honěnou. Uštvané zvíře svůj hrdý kruh s já-zvířetem, já-člověkem, dcerou i milenkou rozetne a srovná do čáry až sebesmrtí. Stáli jsme opodál, na břehu a dívali se - krvácíme… (17.12.2008)

toto sociální drama je vyjímečné svým otevřeným pohledem na běžnou nenápadnou umělkyni, která je týraná z jedné strany despotickou matkou a z druhé svým nevybouřeným sexuálním životem ovlivněným její SM úchylkou. To všechno se v ní bije a musí s tím žít a když navíc není hloupá, tak jí není co závidět. Téma je zpracováno důstojně, jak je u Hanekeho zvykem a postavy se chovají přirozeně a uvěřitelně. Jen díky depresivnímu tónu zůstává pod hranicí pěti hvězd. Rozhodně však doporučuji! [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 3 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.07.2015)

Na tomto námětu by se mohli psychologové a psychiatři pěkně vyřádit. Nepolezu jim do řemesla a nebudu tu rozebírat všemožné příčiny, následky a kvality ztvárněných úchylek. Každopádně matka neměla na Eriku příliš dobrý vliv. :) Pianistka je opravdu z těch náročnějších filmů, které nutně musejí v divákovi zanechat jistou stopu. (19.10.2010)

Tohle "zvláštní" téma se dalo zpracovat určitě lépe. Nevytýkám celkovou chladnost filmu. Ta naprosto skvěle koresponduje s chladností hlavní postavy , ale na psychologické drama mi chybí větší náhled do notového zápisu pro větší pochopení. Sice mi dává tušit ,ale přesto se neubráním dojmu šokovat = zaujmout. Pro mne tedy zbytečný film, kdybych jej neviděla byl by minimálně dnešní večer romantičtějsí. Jedna hvězda za odvahu ,i když nedotaženou a druhá pro Isabelle , protože byla šokující.... (17.11.2008)