Funny Games

Ohľadom nemecko - rakúskeho provokatéra Michaela Hanekeho, musím sa priznať, mám akési RESTY z nedostatočného videnia jeho filmov. Čiernobielu Bielu stuhu som voľakedy dávnejšie zhliadol, a pamätám si, že ma na celej čiare zasiahla, ako ostrý šíp a Láska zaznamenala nevídaný úspech, pretavený do všelijakých filmových ocenení, včetne tých najhlavnejších, ktoré sa odovzdávajú v zámorí. Vskutku som bol následne zvedavý, plný očakávaní na rakúsky snímok FUNNY GAMES, ktorý sa datuje do roku 1997, keď bol premietaný vysoko - nákladný TITANIC, čiže mohlo by sa zdať, že zostane v akomsi zatratenom tieni lepších filmových počinov, z tých časov. V prvom rade musím upozorniť, že s „nepotopitelným parníkom” nemá absolútne nič spoločné ! Vážnu HUDBU v úvode, za doprovodu začiatočných tituliek, čoskoro vystrieda šialená, choromyseľná napodobenina muziky, kde trojčlenná rodina MIERI na typickú oddychovú víkendovú usadlosť, na ktorej by radi relaxovali, bohužiaľ, to by nesmeli pustiť dovnútra istého mladého muža v bielych rukavičkách, čo sa volá Peter. Prišiel poprosiť o vajíčka... A odteraz sa začína poriadne PSYCHO ! Totiž, nie je sám, má kamaráta Paula, ktorý o krátky okamih po jeho príchode, zavíta do tohto domu. Táto podarená dvojica bude extrémne šikanovať, ponižovať, biť, týchto členov rodiny, a tak Anna, Georg a ich syn budú konfrontovaní so psychopatickými, maniakálnymi VRAHMI, ktorí takéto veci už robili aj predtým. Nemecký ovčiak Rolfi pôjde na paškál, ako prvý ! A najväčšia drzosť spočíva v tom, že ten MAGOR PAUL sa pár krát prihovorí divákom do televízneho prijímaču. FAKT, ale fakt neodporúčam pozeranie filmu divákom, ktorí nemajú násilie vo filmoch príliš v láske, pretože by mohli schytať veľkú TRAUMU, ktorú by si nemuseli len tak ľahko vyliečiť ! A vlastne, kto má v obľube pozorovať, ako niekto strašne trpí ? Mal som, čo robiť, aby som sa spamätal z týchto extra presvedčivých obrazov, ktoré neveštili nič dobrého, a statická, minimalistická kamera robí svoje ! PS : Dávajte si pozor, koho púšťate do domu s prosbou o nejakú surovinu na varenie, lebo by sa vám to nemuselo vyplatiť. Aj z pôvodne dôveryhodného jedinca sa môže vykľuť maximálne možný PAKO, ktorý nerozmýšľa nad svojimi skutkami, či by mal mať z nich zlé svedomie. Oni dvaja určite nemajú ani kúsok zvláštneho pocitu z toho, čo praktizujú. (26.08.2017)

O Michalovi Hanekem, ani o hororových subžánroch som nemal pred sledovaním Funny Games ani tušenia, čo mi umožnilo užiť si film na 100 %. Nemám rád násilie ako také a bytostne neznášam bezúčelné, "hravé" násilie, pretože sa k nemu pridružuje bezmocnosť obetí. Z toho hľadiska som bol nabudený dokonalo a vôbec ma nenudili kritizované dlhé statické zábery. Film mal neskutočnú atmosféru pripomínajúcu mi svojou predurčenou neodvratnosťou antické tragédie. Ocenil som aj implicitne podané násilie, ktoré u vnímavého diváka postačuje na vyvolanie dostatočne silnej odozvy. Myslím, že film rozdelil divákov podľa toho, s ktorou stranou sa podvedome stotožňovali. Tí na strane "hráčov" boli netrpezliví a pripomínali mi zvedavcov, ktorí čakajú či samovrah zo strechy skočí alebo nie a povzbudzujú ho výkrikmi: "Skoč!" obávajúc sa, že v opačnom prípade zmeškajú rande. Tí na strane obetí zasa do poslednej chvíle dúfajú, že sa stane nejaký zázrak a sú na infarkt vidiac, ako jeden pokus za druhým zlyháva. Mám však aj permanentnú obavu, že takéto filmy môžu poslúžiť málo vynaliezavým ako inšpirácia. Určite tento film nedostanem tak rýchlo z hlavy a možno ešte niečo pridám, i keď Artran už všetko podstatné napísal. O dva dni som si film pustil znova. Šok sa už nekonal, všimol som si viac detailov a pridal hviezdičku. (28.08.2010)

Ano, jako umělecký snímek to oceňuji, byť jako "normální" film mě to zklamalo. Proto také změna hodnocení poté, co ve mně film uležel a já už nejsem na něj tak naštvaný za to, jak mě nudil. Ona ta nuda totiž přišla právě v moment, když ze scény zmizeli oni dva hošani v bílém. Je to chytře vystavěno tak, aby po smrti Džoržíka už divák neměl komu fandit, totiž snad krom oněch dvou magorů. Rodiče mne zklamali - nedokázali ochránit své dítě, vzepřít se byť jedinému přání trýznitelů. Jejich bezmoc a ubohost se mi hnusí, protože zrcadlí moje vlastní (možné) chování - chování, které je normální, jediné rozumné, ale také bez špetky hrdinství a inovace. Bez podmínek příjmají svůj úděl a jejich pasivita je pro mě tím, co znervózňuje nejvíc. Chci, aby už mě s tím neotravovali a rychle zdechli, zatímco nedotknutelné zlo ať si dál klidně řádí, nakonec je to jen ve filmu. Tohle není Divoká řeka ani jiný dobrodružný příběh, kdy se obyčejný člověk dokáže vzepřít svému osudu a porazit silnější reprezentaci zla. Prostě jen čumíme na to jak obyčejní lidé dostávají psychicky i fyzicky přes hubu a když už se zdá, že by z toho mohli vyváznout živí přeju si, aby aspoň za svou obyčejnost zdechli rukou těch stvůr. Když nemůžete žít jako hrdinové, tak chcípněte jako zbabělci. (23.08.2008)

Přidávám se na stranu zklamaných diváků, kterým jaksi unikal umělecký záměr. Pokud šlo o nějaký vyšinutý art, zaznamenala jsem ho, jako mnozí jiní přede mnou, pouze v nepatřičné formě promluv do kamery a zpětného chodu TV ovladače, místo šoku se však dostavila znechucená nedůvěřivost, jakou manipulaci s divákem Haneke chystá - ukázalo se, že žádnou. A na to, abych snímek chápala jako znepokojivě reálné nebezpečí, byl značně vyumělkovaný, takže, co tu ještě máme, abychom si zasloužili tři hvězdičky? Každopádně herce, kteří odpovídali naturelu filmu natolik, až je člověk podezřívá, že hráli sami sebe, a pak ještě zajímavě natočenou úvodní scénu, jitřící divákovu představivost a stupňující dychtivost očekávání, bohužel, pod tíhou věcí příštích je degradována na nenaplněný příslib. (28.06.2012)

Haneke má o sobě poněkud vysoké mínění. Jeho tak pověstná hra s divákem mi neuvěřitelně vadila. Možná to fungovala na sacher pojídající důchodce, ale na mě rozhodně ne. Hraní si s divákem je až moc chtěné, prvoplánové a hlavně namyšlené. Podívejme se třeba na Triera, jenž diváka vydírá často a rád a nemusí k tomu vytvářet obezličky a signály typu: ha ha, teď si s Váma hraju, bacha na to Vy hlupáčci. Nemusí kvůli tomu film přerušovat a vymaňovat se rušivě z jeho formy. Na jedno jsem však režisérovi skočil, přesto, že se jedná o velmi pozdní příspěvek k žánru exploitation, témata narušení osobního prostoru, barbarů deroucích se přes bránu domova a hlavně ohrožení samice či mláděte, mě pudově a civilizačně vždy znepokojí, pokud se jich ujme trochu zkušená ruka (kterou zas Haneke má), byť se samozřejmě jedná o základní postuláty žánru. Zde navíc s výbornými herci a doprovodem Johna Zorna. (22.08.2009)