Jako nikdy

Není těžké umírat. Těžké je... a taky natočit o umírání film. Je zvláštní, jak tenhle po všech stránkách depresivní film vyznívá - veskrze pozitivně. Všechno zlé je prostě k něčemu dobré. Kromě neuvěřitelně uvěřitelného Schmitzera a precizní Medvecké mě ale dostala Petra Špalková, která je tu neskutečně sexy a celou dobu (nejen v rybníku) ji to úžasně sluší. (25.01.2015)

Snímek "Jako nikdy" trpí klasickými příznaky něčeho, co já označuji "český film". Naše tuzemská kinematografie mě totiž stále ujišťuje v tom, že poslední dobou za moc nestojí (čest výjimkám) a když už je film dobrý, tak je to buď komedie, nebo drama. Tento film sice drama je (nebo to alespoň tvrdí jeho tvůrci), ale když jediné dobré scény působí spíše tragikomicky, tak je asi něco špatně. Film je totiž hutně proložen zdlouhavými až nudnými pasážemi, nebo vyloženě "WTF" momenty, o kterých nemáte tuchu, co tam vlastně dělají. Samozřejmě, tvůrci filmu v následující panelové diskusi vysvětlili, že film je plný symbolů a i ty zdánlivě prázdné záběry kamerou něco znamenají. Dobře, beru. Avšak to nic nemění na skutečnosti, že mě film celkově nudil a někdy jsem si v duchu říkal, jestli paní Bidlasová ten scénář nepsala pod vlivem. Proč tedy film vidět? No, herecký výkon pana Schmitzera stojí za to (i když se podle slov producentů ani moc přetvařovat nemusel), o hlučné hádky plné sprostých slov není nouze a na Janu Pidrmanovou se hezky dívá, obzvláště když morduje nožem ryby. Za mě 2* (16.09.2013)

Opravte mě, jestli se mýlím, ale u filmu o umírajícím člověku by mi asi nemělo být jedno, jak to s ním nakonec dopadne...? Právě tohle je moje největší výtka, i když nemám radu, jak by to bývalo šlo napravit. Každopádně ocenit si film zaslouží, jednak za povedenou debatu s autory po projekci, především ale za látku, jakou zpracovává. Když do našich kin přijde český film, který není o válce nebo komickou komerční sračkou, je to vždy chvíle pro otevření šampusu. (21.09.2013)

Je jasné, že tenhle film není divácky jednoduše stravitelný a názory se na něho budou hodně různit. Tyc natočil atmosférické a velmi depresivní drama, v němž se zdánlivě nic neděje, jenže pod povrchem jsou skryta tajemství a traumata, která není radno závidět. Kamera je vskutku výborná a vytváří poetické obrazy, které v kontrastu s dějem a postavami působí hodně zajímavě. Samostatnou kapitolou budiž herci, protože ústřední trojka je famózní a kdyby se udělovaly ceny za kolektivní výkon, tak tihle by ji museli získat. Špalková s Medveckou výtečně vystihly charaktery svých postav a dokáží odlišit velmi jemné rozdíly mezi rivalitou, porozuměním a možná začínajícím přátelstvím. Schmitzer zase minimalisticky a uvěřitelně ztvárňuje člověka na konci svých dní, který někde hluboko uvnitř má lásku, jenže ji nedokáže dát najevo a tak je nesnesitelný a protivný. Je pravda, že kamerových exhibic je tu někdy moc a některé scény jsou odděleny příliš ostře, to ale nic nemění na tom, že Jako nikdy je pro mě osobně zatím tuzemským filmem roku. Bojím se ale, že budu v menšině. 80% (12.09.2013)

Přátelé, tak tohle byla největší zívačka, jakou jsem ve svém životě kdy viděl. :D Neskutečné, že jsem vydržel až do konce. A to i přesto, že děj filmu je vlastně totálně o ničem, vůbec nic se zde neřeší, jede si v tom svém uspávacím tempu a Vám je vlastně úplně šumák, na co koukáte. Zavřete oči, za deset minut je otevřete a zjistíte, že jste vlastně o nic nepřišli. Závěrečná pointa tu pak jaksi úplně chybí. Co víc dodat, pro mě je tohle nejnudnější film roku, možná i celého desetiletí. Z úcty k Jiřímu Schmitzerovi, bez kterého by tohle dílko zapadlo do nejtemnějšího zákoutí českého filmu a do absolutní břečky, dávám 1* a 20%. (29.11.2014)