Jako nikdy

Uznávám, že jsem to nedokoukal do konce, takže můj odpad není úplně vypovídající a možná by se to na jednu až dvě hvězdy ještě vypracovalo. Ale to fakt nešlo, jsem hrozně dlouho neviděl takhle nudnej protivnej a nezáživnej film jako tohle. Z kina jsem odešel v životě dvakrát a tohle je jeden z těch dvou případů. Jestli to má nějakou pointu tak ji dokáže najít jen divák, kterému nevadí nudné a nezáživné zpracování a pojetí takovéhohle filmu. (16.09.2013)

Obsahuje SPOILERy. Dle mého soudu by měl každý snímek zanechat v divákovi nějaký dojem. Buď pozitivní, negativní a nebo nějaký jiný. Ale smutek z toho, že umírá Jiří Schmitzer alias Vladimír Holas se nějak nedostavil. Celou dobu jsem si říkala - proč se vlastně na tenhle film díváš, když ti nic neříká? Jednoduše mě akorát zajímalo jak se s tím vyrovná postava Karly, která kromě toho nemocného budižkničemu neměla vůbec nikoho. Nějakým svým nezkušeným způsobem trochu chápu ženu, která když přijde o dítě, tak cítí prázdnotu a potřebuje ji něčím zaplnit. Ovšem by mě ani ve snu nenapadlo, že by to měl být starý nemohoucí a mrzutý chlap. Konec? Naprosto nesmyslný a trochu nucený. Jednoduše řečeno - kategorie psychologický se mi tam nehodí podobně jako nedokážu uvěřit, že Schmitzer je syn pana Sováka. (01.02.2014)

Jako nikdy mně tedy ze židle moc nezvedlo. Ty vztahy jsou až moc poťapané i na takové bohémy za jaké se vydávají a chvílemi působí křečovitě (hlavně otec a syn, či budoucí snacha). Všechno visí na trojce Špalková - Schmitzer- Medvecká , kteří odvádějí, tak jako vždy 100 procentní práci a Petra Špalková ještě něco navíc. Ostatní herci jsou tam pro mne spíše do počtu a sráží film dolů. Chvílemi jsem děj nevnímala, protože mě nevtahoval do vnitř a byl únavný. Není to špatné, ale chtělo to nějaký větší tah na bránu, nebo větší prostor pro ty tři. (18.08.2020)

Psychologické drama, které je těžko stravitelnou sondu do myšlenkových pochodů postav, jejich vztahů, motivací a konfliktů. Vynikající herecké výkony Petry Špalkové, Jiřího Schmitzera a Taťjany Medvecké se snoubí se skvělým scénářem debutující autorky a s přesnou režií Zdeňka Tyce, kterému se evidentně podařilo nekompromisně realizovat svou vizi. Postavy jsou mimořádně dobře napsané a dialogy inteligentní. Jako nikdy je výjimečný český film nebývalých kvalit. (04.07.2014)

"Co nespíš, je půl čtvrtý. Promiň, že jsem Tě vzbudila. Čím bys mě vzbudila? Já nevím, asi jak nespím. Jak přemejšlím. To je asi blbost,co?!" --------------------- "Vím proč s Tebou jsem. Někde v Tobě, uvnitř, v hloubce, je ukrytej kus diamantu. I když ho schováváš a zabíjíš, tak já vím, že tam je.." ---------------------"Dáš si čaj? Dám si rum. Hm, a je to rozumný? Ne!.." Áno, ako píše Murro, toto na papieri fungovať nemohlo a ak film niečo zachraňuje, tak sú to herci. Mimochodom, extrémne zle zostrihané. A že Zdeněk Tyc vie...a ako výborne, však Vojtěchu ! (02.03.2014)