Bennyho video

Matka so synom odídu na sedem dní do Egypta a otec má zatiaľ rozporcovať telo mŕtvej dievčiny, ktorú o život pripravil ich syn, na malé kúsky, aby sa neupchal odpad a všetko zlikvidovať tak, aby po čine nezostalo ani stopy. Neviem prísť na koreň veci, ale dosť ma fascinujú filmy s dysfunkčnými rodinami. U Hanekeho sú to väčšinou rodiny, ktorým nič nechýba, ale nejako tam viazne komunikácia a ak aj nejaká je, tak je veľmi strohá a formálna. Vždy ma takéto filmy dostanú. Asi preto, že ja som vyrastala v úplne normálnej rodine a aj moja vlastná rodina je úplne normálna. Neviem pochopiť, ako takto ľudia môžu žiť a dopadnúť a hlavne to, že je to asi naozaj možné. A na takéto filmy je Haneke úplny macher. (26.09.2015)

Ani by mi tak nevadilo, že se tu Haneke formálně/stylisticky zklidnil (byť "nucenou spoluúčast" Sedmého kontinentu asi dlouho z hlavy nedostanu), spíš mám problém přijmout tu načrtnutou spojitost mezi komerčním brakem (laciné západní videokazety, komiksy) a Bennyho chováním. Tady už pro mě Haneke není autoritativním učitelem, od kterého si nechám dát rákoskou přes prsty a ještě mu za to poděkuju, ale trochu otravným, mentorujícím páprdou, který by nejradši "zakázal všechny ty internety", protože to kazí mládež. Ten problém není tak jednoduchý, a přestože by se dal jmenovat jako symptom současné odcizenosti, samotná kauzální vazba (sledování násilí na videu vede k reálnému násilí) je zpochybnitelná. Není to nakonec naopak? Co když sledování násilných filmů/hraní počítačových her takové chování spíše tlumí? Stanislav Komárek například tvrdí, že svět počítačových her je tím, co dnešní chlapi potřebují, aby se dočista nezbláznili. Dnes prostě nemůžeme vzít kyj a jít na mamuta - případně mít pak radost ze vzájemné kooperace s ostatními členy tlupy, tak si to aspoň musíme simulovat. Když se ale vrátím k Bennyho videu, přišlo mi na druhou stranu velmi výstižné to obvinění postmodernity, které se v rámci té sledované rodiny vtipně zrcadlilo ve warholovských plakátech na stěně jejich obýváku/jídelny. Film je v podstatě obviněním permisivního typu výchovy, kdy v životě dítěte schází autorita (otec furt pracuje a když se o něco snaží, je pro srandu) a jakákoli jeho provinění jsou omlouvána a řešena za něj. Tady je to samozřejmě dohnané ad absurdum, ale je to i tak (nebo právě proto) neskutečně působivé. Stručně řečeno, nevěděl jsem, jestli víc nenávidět toho kluka nebo jeho rodiče, protože to bylo všechno vlastně dost pravdivé. Pořád je to vynikající film, 100% to není jen v kontextu Hanekeho ostatní tvorby. (30.04.2012)

Moje tretie stretnutie s Hanekem a druhé s mladým Arno Frischom a Ulrichom Mühe. Opäť silný emocionálny zážitok. Počas celého filmu mi blúdili hlavou otázky, či je to možné a ak áno, čo s tým. Mrazivý až desivý film, ktorého sila je v kontrapunkte medzi činom a reakciou naň. Z reakcie rodičov je zrejmé, koľko patologických vlastností Benny podedil a koľko ich v tom citovo vyprahnutom, sterilnom prostredí získal počas svojho krátkeho života. Dokonca som presvedčený, že ak by sa Bennymu prepiekla táto stichprobe, cesta k Funny Games je otvorená. A nie je to iba osobou režiséra a hercov. (07.10.2010)

Haneke měl název svého snuff-filmu použít nejspíš v plurálu, neboť právě všechna Bennyho videa charakterizují jeho vidění a chápání světa, a to samozřejmě v kontextu rodinného (méně už školního) prostředí. Teze: "Zobrazené násilí dokáže skutečné násilí, jak roznítit, tak potlačit. Závisí to na psychické konstituci jedince." Zásadní rozdíl mezi zobrazeným a reálným násilím spočívá v tom, že "zobrazené" končí stisknutím stop-tlačítka na kameře, "reálné" však trvá dál; je třeba odklidit mrtvolu, vymýšlet alibi atd. Jen snuff to nějak propojuje, skutek je jasný, ale vše kolem něj obskurní. Za snuff je možno považovat veškerá videa, případně i cestopisy a pořady o zvířátkách (např. o lvech, o vrabcích se dosud nic nenatočilo, i když by to mohlo být mnohem zajímavější). Přitom má (mělo) video navíc další atributy: roztřesená ruční kamera, zkreslené podání barev, malé rozlišení obrazu atd., tedy něco nekvalitního, podezřelého (na rozdíl od poctivé televize) ... Pozn. 1: O Bennym ve smyslu nevyvinutých neuronových spojů v mozku a v důsledku toho narušeném sociálním chování, jsem mluvil v jiné recenzi. Pozn. 2: Haneke není prvním Rakušanem, který se fenoménem videa zabýval (viz např. román Roberta Menasse: Schubumkehr - česky „Čelem vzad", 1977), oba však mají jiná východiska a jiná vyústění. Pozn. 3: Nejvulgárnější formou snuffu jsou televizní pořady typu „Natoč to", složených z amatérských klipů, zobrazujících "bolestné situace". Pozn. 4: Recenzent čsfd Malarkey, který by "Bennyho pověsil do průvanu za koule", by si to doufám také nafilmoval. Existují již metody (dosud nelegální) jak takové lidi rozpoznávat a oddělovat od společnosti. Haneke jednoho člověka rozpoznal (ovšem příliš pozdě), a navíc jej neoddělil. Takový člověk může pak udeřit znovu (i když spíš už to neudělá, protože je mu to jedno). Pozn. 5: Málem jsem zapomněl reflektovat Bennyho video o domácí porážce prasete. Nebyla to jeho hlavní inspirace? (05.11.2016)

Jako jo, já tu myšlenku chápu a je to zdařilá kritika ani ne tak konzumní společnosti, jako všech těch vychcaných (většinou) politiků, dobře postavených manažerů a podobné verbeže, která by nechala zavraždit vlastní babičku, jen aby se dostali k více penězům a k větší moci. (Ostatně v tomto filmu otec už od začátku místo pojmenování problému také stále volí kompromisy a eufemistické výrazy, potom jedná naprosto bez citu, aby chránil syna, a nakonec se mu to vrátí, když syn jeho a jeho manželku podrazí, aby je potopil a přes jejich záda se vyšplhal dál a výš a bez poskvrny.) Vlastně tenhle film přes svou provokativnost je ještě hodně, hodně zdrženlivý. Jen prostě - nemám rád podobné typy lidí, je mi jasné, čeho jsou schopni, a dívat se na to ještě ve filmu mi činí poněkud vnitřní obtíže řekněme spíše duchovního charakteru. Jako by na mne ten hnus začal také trochu ulpívat. Navíc to vidíme každý den, nějakou tu kauzu, kterou se snaží podnikatel zamést pod koberec, třeba když srazí zfetovaný autem ženskou na přechodu, a ještě si hraje na to, že oběť je chudák on; nebo že se někde střílí na škole, ale pan ministr se jde ožrat na nějaký večírek a ještě si zatancovat; atd. atd.). Takže vidět o tom ještě film jen převažuje tu negativitu kolem na špatnou stranu. Není to ale chyba Hanekeho, ani tohoto filmu, ale podobných šmejdů a psychopatů bez citu a emocí, kteří často někde nějakým způsobem rozhodují, vedou a vládnou. (03.02.2024)