Ain't Them Bodies Saints

Vizuální kvality to má, něco nového/jiného/objevného ale divák v obrazové stránce jinak nenajde. Moc toho nenachází ani v té příběhové. Poetika á la Altman nebo Malick je patrná, love story s nádechem retro atmosféry láká na zachmuřený manželský pár, který čelí zkoušce letitého odloučení. Nějaké sdělení mi chybělo, s postavami se prakticky nedá identifikovat, jejich vývoj je nulový. Zbývá ona atmosféra. Je tam, ale ne každý filmař má Malickovy kvality, aby na ní mohl postavit základy. Jako poctu filmům z éry Nového Hollywoodu beru, jako něco, k čemu bych se chtěl vracet, nikoliv. (09.07.2014)

Snímek láká na kvalitní obsazení (Ben Foster, Rooney Mara, Casey Affleck), ale chtělo to víc zamakat na scénáři, aby měli všichni výše uvedení co hrát. Příběh nedrží pohromadě, pár skvělých momentů se vynoří z ničeho a po jejich odeznění film zase upadne do umělého spánku. Potenciál tady byl, ale kromě těchto několika povedených scének, dobře navozené bezútěšné atmosféry a hereckých tváří, kterým nebylo dopřáno ukázat naplno svůj talent, film nemá moc čím zabodovat. Na čtyři hvězdy mi to nestačilo. (27.12.2013)

David Lowery je velmi specifickým filmovým tvůrcem, jehož dosavadní práce, a to ať už scenáristická, tak režijní, mě ani jednou neoslovila, tedy až doposud, jelikož Ain’t Them Bodies Saints mi fakt sedlo, a to především z důvodu její vážně výrazné podmanivosti, což ovšem nemění nic na faktu, že se opět jedná o podívanou pro skutečně jen úzký okruh obecenstva, mezi nějž se ovšem tentokrát řadím i já. Celé je to tedy sice zpracované ve velmi pomalém tempu, dbající především na co nejpůsobivější atmosféru, emoce a samozřejmě i vizuální podobu, a to vše zde funguje nadmíru přesvědčivě, poutavé jsou ale i veškeré postavy, jenž si dokážou získat jak sympatie, tak zájem a zásadním způsobem celý film pak pozitivně ovlivňuje i hvězdné herecké obsazení, kterému nelze nic jiného než tleskat. Samotná zápletka jinak není nikterak originální, nápaditá, či nepředvídatelná, což v tomto případě ale vůbec nevadí, jelikož o ní tu vlastně až tak moc nejde, nicméně svou funkčnost si udržet dokáže, čímž výslednému dojmu nikterak neubližuje. Za mě se zkrátka jedná o velice působivý snímek pro melancholicky smýšlené publikum, co si dokáže užít filmové umění i bez tradičních popcornových ingrediencí (04.05.2024)

Nebýt faktu, že v tomhle filmu hraje jednu z hlavních rolí Rooney Mara, na jejíž filmografiii občas mrknu, asi by mě Ain't Them Bodies Saints minulo ještě něco déle, možná dokonce nadobro. A to by byla škoda, protože se mi tenhle syrově poetický, meditativně pomalý a krásně obyčejný texaský novodobý western moc líbil. A navíc k němu hraje nádherná hudba. Uživatel Isherwood v souvislosti s ním zmínil knihy Cormaca McCarthyho. Jestli je máte taky rádi, možná se v průběhu filmu tak jako já několikrát udiveně zeptáte: "Cože? Tohle že NENÍ Cormac McCarthy??" Kdybych nevěděl, vsadil bych boty že je. (17.11.2013)

Inu, v nějaké jiné náladě bych se možná sama sebe ptala, jestli to s tou lyričností David Lowery trochu nepřehnal, protože mě film trochu přivedl k uvědomění, že mám mnohem raději prosté věci natočené prostě, protože tak vynikne jejich prostota a význam jim dodá divák sám, zatímco když se prostým věcem tvůrce snaží dodat enormní... řekněme důležitost neustálým zdůrazňováním toho, že prosté věci jsou krásné a tajemné a bůh ví co ještě, tak vyzní spíš naprázdno a nabubřele... Každopádně jsem při sledování měla tu správnou náladu a tak jsem si film užila, dokonce jsem kontemplovala i pět hvězdiček, ale kvůli tomu prostému nabubřelému dilematu nakonec asi určitě ne. Nicméně Keith Carradine zpívající k závěrečným titulkům mne dojal a skoro i rozbrečel. (09.01.2020)