Ain't Them Bodies Saints

Nebýt faktu, že v tomhle filmu hraje jednu z hlavních rolí Rooney Mara, na jejíž filmografiii občas mrknu, asi by mě Ain't Them Bodies Saints minulo ještě něco déle, možná dokonce nadobro. A to by byla škoda, protože se mi tenhle syrově poetický, meditativně pomalý a krásně obyčejný texaský novodobý western moc líbil. A navíc k němu hraje nádherná hudba. Uživatel Isherwood v souvislosti s ním zmínil knihy Cormaca McCarthyho. Jestli je máte taky rádi, možná se v průběhu filmu tak jako já několikrát udiveně zeptáte: "Cože? Tohle že NENÍ Cormac McCarthy??" Kdybych nevěděl, vsadil bych boty že je. (17.11.2013)

Ain't Them Bodies Saints se hodně snaží, o tom není vůbec žádných pochyb, ale všechno tohle zůstává tak nějak v půlce cesty. Na tohle téma už jsem viděl poslední dobou dost podobné filmy, jako třeba Mude a potom hlavně Out of the Furnace a oba dva na mě nechaly mnohem větší dojem, což platí hlavně o hereckém obsazení, které mi tak nějak dvakrát nesedlo. Asi jsem na tenhle film neměl tu správnou náladu. (28.05.2014)

Vizuálně famózní, herecky jisté, výstavbou děje problematické. Lowery navnadí fantastickou atmosférou a strhujícím úvodem, ale v druhé půlce už mu schází větší tah na bránu. Co ten film zachránilo a dovedlo ho do správného konce, je Ben Foster. Ze začátku typický příklad doplňkové vedlejší postavy bez výrazného zásahu do hlavního děje, později však (i díky Fosterovým hereckým kvalitám) zdaleka nejlépe vykreslená postava. Aint Them Bodies Saints dlouhou dobu nikam nesměřuje a nic neznamená, ale teprve s úderem závěrečných titulků jsem si uvědomil, jak moc to na mě ve finále zapůsobilo. Bezpochyby nedokonalý, kontemplativní film, který je třeba vychutnávat malými doušky a nehltat jako texaský t-bone steak. Ve Varech to není úplně snadné. 80% (KVIFF 2013) (04.07.2013)

Tak tohle jsou přesně ty snímky, které miluju, které se nenápadně a pomalu vkradou pod kůži a zůstanou tam až do úplného konce. V tomhle případě na tom má zásluhu bezesporu především Rooney Mara a skvěle vytvořená atmosféra smutku a melancholie, včetně vizuálně nádherných momentů na které se nezapomíná. Možná tam nějaké slabiny byly, ale já je tentokrát ani nevnímala a nechala se unést příběhem, tak jak byl předložený a vychutnala si ho se vším všudy. Díky za takové filmy, jen houšť. (20.01.2018)

Pouhá napodobenina Malickova stylu - bez hloubky sdělení, ke kterému netřeba slov - pak zbude jen zachmuřený, zkázonosný příběh s jasnou předtuchou, který po vládě unylosti v posledním tažení přepne do agónie mlčenlivého opusu o nezaslouženém štěstí, brrr... A Rooney Mara by si zasloužila zavedení kategorie "Mimóza roku", aby ji mohla rovnou i vyhrát. (21.01.2014)