Svědek

Na film som sa oprávnene tešil. Lino Ventura a Romy Schneider sľubovali nevšedný zážitok. A nebol som sklamaný. Nevidel som kriminálku, nevidel som film, ktorý by sa mohol pokojne nazývať Výsluch. Videl som skvelý psychologický súboj dvoch silných protivníkov, neuveriteľne presne zahraný oboma protagonistami. Chvíľku po závere, ktorý mi na chvíľu vzal dych som síce uvažoval iba o troch hviezdičkách, pretože takéto scenáristické bomby príliš neobľubujem, ale potom predsa len zavážil dojem, ktorý som mal po väčšinu filmu. Postava notárovej manželky bola zdanlivo epizódna, ale Romy Schneider jej vtlačila pečať tajomnosti a nezabudnuteľnosti. (16.01.2014)

„Nevíte, co je to klepat na dveře, které se neotevírají...“ Tady musím v první řadě vyjádřit poklonu hereckému umění Michela Serraulta. Pokaždé mě zde fascinuje Serraultovo ztvárnění postavy notáře Martinauda, který si nemá problém s ironií ostře utahovat z vyšetřovatelů ve vypjaté chvíli, ale když si definitivně uvědomuje změnu role ze svědka na nevyvrátitelného podezřelého a je vystaven postupně dvounásobnému ponížení, propadá se psychicky stále více až na úplné dno. Dále musím smeknout před Romy Schneiderovou, která ač na poměrně malém prostoru, dokázala do tohoto tísnivého komorního thrilleru vnést tolik silného půvabu, až hypnotické přítažlivosti. Lino Ventura, ač ho chovám ve stejně vysoké oblibě, má zde trochu smůlu, neboť se ocitl coby (pokud jde o věk a formu) již lehce stárnoucí herecký veterán ve velmi silné sestavě, v níž nezaostává ani Guy Marchand jako druhý vyšetřující inspektor, a Ventura podává ze zúčastněných dle mého názoru tak nejméně zajímavý, spíše až rutinný výkon, ale stále značně kvalitní. Tento nezapomenutelný psychologický souboj z jedné policejní místnosti, s několika krátkými flashbacky, hodně staví právě na velké symbioze hereckých protagonistů, skvostních dialogů a režie. Málokdy se stane, že se v jedném filmu sejde tolik výjimečných deviz po všech stránkách. A pak staví hodně také na silném příběhu, kde mě každým zhlédnutím stále víc než ústřední linka dokazování viny či neviny zasahuje hlavně ta druhá, mnohem intimnější linka jedné nešťastné manželské historie. Viděl jsem Svědka snad už popáté, a znovu a znovu ve mě vyvolává dlouho přetrvávějící silné dojmy, znovu a znovu prožívám u toho napětí, tíseň a zážitek, téměř jakoby to bylo poprvé. Tomu říkám majstrštyk! 100% (08.05.2021)

Skvělý krimninální a psychologický film zajímavý tím, že na rozdíl od jiných kriminálek se tady hon kočky s myší odehrává v jedné místnosti. Michel Serrault je geniální herec (začínám uvažovat, že si ho dám do Top) a dokazuje to nejen jeho "přihřátá" kreace v trilogii Klec bláznů. Je žoviální, povýšený nad přiblblého zapisujícího inspektůrka a z míry ho vlastně vyvede pouze vlastní žena (melodramatická Romy Schneider). Musím říct, že mu pomáhá i český dabing Stanislava Fišera. Oproti tomu z Lina Ventury a jeho tradiční policajtské postavy je cítit něco jiného než obvykle. Má všechny své tradiční vlastnosti a naturel, to ano, ale je tu ještě něco navíc. Stárne. Lino stárne i se svou postavou. Už v sobě nemá tu zarputilost jako kdysi, přesto cítí, že jeden ze svých posledních případů musí dovést do konce. Jeho protihráč (je vlastně vůbec on tím vrahem?) je ovšem silný... (11.07.2007)

U tohoto filmu se přímo nabízí jeho srovnání s pozdější americkou předělávkou. Jsou tak podobné, a přesto tak odlišné! Americká předělávka se může pyšnit pouze hvězdným obsazením. Je mladší, a přesto obsahuje mnoho mezer mezi jednotlivými střepy mozaiky a značně pokulhává ve vyznění i v celkové posloupnosti logiky. Jako jasný vítěz se ukazuje tento francouzský filmový originál. Obsazení je špičkové, herecké výkony důvěryhodnější, atmosféra je intenzivnější ve svém útoku na psychické síly jednotlivců a přirozenější ve svém průběhu. A jednotlivé střípky do sebe zapadají v logických souvislostech. Navíc, Francouz Claude Miller pojmul svůj výtvor i jako kritiku nejednoduché policejní práce. Hlavní postavou je policejní inspektor Antoine Gallien (skvělý Lino Ventura). Se stále silnějším pocitem skutečného odhalení zločince, stupňuje svůj nátlak ve jménu spravedlivého potrestání za kruté zločiny. Využívá každou skulinku ve slovech a pohnutkách, aby se každou minutou blížil ke spásnému přiznání viníka k vině a přijetí trestu. Bourá, manévruje a střílí svá slova s důkladnou vypočítavostí do lidského masa osamělé vznešenosti. Více než důstojným protivníkem je bohatý a úspěšný notář Jerome Charles Emile Martinaud (velmi dobrý Michel Serrault). Jeho povýšené sebevědomí dostává ránu ve smutku osamělosti vlastního života. Je pokořován a urážen. Odhalováním svého soukromí ukazuje svá slabá místa a všechny své životní bolesti. Nakonec, i jeho svědomí neoplývá čistým, ničím neumazaným vývěsním štítem. Hlavní ženskou postavou je notářova manželka Chantal Martinaud (šarmantní Romy Schneider). Ta může odtajnit svoji nahromaděnou zášť a nenávist k vlastnímu muži. Pokrytecká prospěchářka dává policii to, co potřebuje ke zdárnému uzavření případu. Poslední výraznou postavou je Gallienův pracovní partner a policejní inspektor Marcel Belmont (zajímavý Guy Marchand) se svou výbušnou povahou při zvrácené podstatě otřesného trestného činu. Z dalších rolí: policejní divizní komisař se zájmem o dopadení zločince (Jean-Claude Penchenat), netrpělivý okradený Jean-Marie Jabelain (Michel Such), či malá Martinaudova neteř Camille (Elsa Lunghini). Takto má vypadat zdařilé psychologické drama! Odhaluje všechna temná zákoutí lidských duší, jejich bolesti, naděje i prohlédnutí. Veškerý strach vystavuje osoby až k samotným hranicím psychických sil. Není to černobílý pohled a osoby nejsou jednoznačně na dobré, nebo špatné straně. Všichni jsou mnohovrstevní a bedlivě sledují tok vlastních zájmů. Partnerská nedorozumění mohou vést k tragédiím. Na policejní práci by měl být člověk velice obezřetný, aby se ze svědka nestal rychle zločinec! Americké předělávky patří na smetiště, pokud nedokáží udržet linii příběhu a vše se rozpadá v rozpacích a hrůzostrašných propastech celkové udržitelnosti nějakého smyslu! (24.09.2016)

Príbeh sa väčšinou odohráva v jednej miestnosti - vyšetrovacej izbe na policajnej stanici a občas mi pripomínal iné (nefrancúzske) kriminálne filmy s podobnou tematikou. Kriminálne vyšetrovanie síce nepôsobí autenticky, ale je v pohode sledovateľné aj napriek kvantu dialógov a určitých extemore hlavných postáv. Zaujímavý je aj záverečný obrat. Aj na Venturu v hlavnej roli sa dá spoľahnúť. Do štyroch hviezd mu však čosi málo chýbalo, napríklad aj to, prečo sa obeť chcela priznať k niečomu, čo nespravila - vyhnutie sa svojim osobným problémom príliš neobstojí. A nájdu sa aj menšie logické chybičky. (28.02.2020)