Jsem nesmělý, ale léčím se

Určitě nejlepší komedie s Pierrem Richardem. Některé okamžiky a pitominky hlavního hrdiny jsou naprosto odzbrojující (kupování spodků, umývání nádobí, lekce sebeovládání). Škoda jen nemastného a neslaného konce. Dá se říci, že je film docela krátký - vydržel bych se na ty taškařice dívat i dvě hodiny. (01.01.2012)

Nesmělost a plachost se k Pierre Richardovi hodí, ale tady to bylo celkem dost přehnané, když se jako trouba ucházel o pozornost atraktivní dívky na níž neměl, aby ji oslovil, ale do níž se zamiloval. Kdyby ho tedy nebrala jaký byl, srát na ni, na káču. Richardovy eskapády jsou opravdu bezpočetné, kdy si hraje na boháče, žokeje hrajícího polo, bowlingového mistra a tak dále. Bohužel to sklouzává i do natahované trapnosti, kdy se sice vtipný moment objeví, ale to je zásluhou kudrnatého blondýna. Jednou si štěstí i na troubu sedne a ani boháč nemusí okouzlit ženu, zvláště, když ta boháče nemůže ani cítit. Takže přesvědčit, že nesmělý nápadník vlastně není boháč za kterého je mylně pokládán, je setsakramentsky těžké. Pierre Richard to ovšem ustál v tandemu se svým kamarádem, který mu pomáhal, velmi obstojně. Skvělý dabing Petra Olivy překonává originál. 60% (16.06.2012)

Pierre je sice sympaťák každým coulem, ale co se nesmělosti týče, na Koudelku ani náhodou nemá. Možná je to jinou mentalitou, kdo ví, ale nesmělost mám spojenou s trochu jinými projevy. Řekl bych, že téma nebylo ani z poloviny vytěženo a chyběla tomu lehkost. Přesto je to pohodový film s několika vtipnými/dobrými momenty. V režii někoho jiného, by to ale asi dopadlo lépe. Slabé 4*. (23.12.2020)

Příjemná podívaná s jak jinak než šťastným koncem o tom, co je člověk všechno schopen udělat, aby získal svou lásku. Na trnité cestě navíc najde dobrého přítele, takže co víc si přát! Richard a Maccione se výborně doplňují a jejich návody na sílu pohledu nebo jak vyvést druhého z rovnováhy přímo lákají k vyzkoušení i v reálném životě. (08.02.2011)

Jo, jo. Jsem nesmělý, ostýchám se, ale... bavil jsem se! :) Pierre Richard asi nikdy nebude úplně patřit k mým oblíbeným hercům a tvůrcům, jeho humor se nejednou vlní na trochu jiné (hodně bláznivé) vlnové délce, než považuji za sympatické, ale nechal jsem se konečně přesvědčit na jeho slavnou autorskou komedii a vůbec mě to nemrzí. Protože se Richardovi skutečně hodně povedla a i díky tématu nesmělosti a postupnému vyústění toho prostého děje v neobyčejné situace je nesmírně vtipná. No uznejte, pokud vstoupíte do ústavu, ve kterém se léčil mimo jiné Napoleon... :o) Pierre jako postava měl štěstí na svého léčitele a Pierre jako herec zase na skvělého kolegu Alda Maccioneho. A mimochodem, na to cvičení č. 12: umění vyvést jiného člověka z míry jen tak nelze opravdu zapomenout. 75% (19.10.2020)