Nevím nic, ale řeknu všechno

Nejhorší film s kudrnáčem Pierrem Richardem, jaký jsem kdy viděl. On sám si k němu napsal scénář, zrežíroval si ho, zahrál si hlavní roli a jeho výkon je slaboučký. Zastínil ho zesnulý Bernard Blier v roli jeho otce. Dlouho jsem Richarda neviděl tak trapnit v absolutně nesouvislém ději bez jediného kloudného vtipu. Celý film jsem neviděl o co jde. Jestli to byla komedie nebo satira, to fakt nevím, protože nebylo možné to rozpoznat. Podle mě to nebylo nic, než slabomyslné křepčení v epizodách bez ladu a skladu. V jedné scéně se Richard dokonce pokouší napodobit grimasy Louis de Funése. Když se ve filmu jakože objevil vtip, tak se zdlouhavě do oblbnutí opakoval, ale opět bezvýsledně. Jak už jsem psal, horší film Richard ve své filmografii nemá. Pobaví snad jedině vtipně zvolený název pro tento prachšpatný film. 10% (09.06.2012)

"Tím, že jim prodáváme zbraně, jim přece ještě neříkáme, aby stříleli!" Hmm, jo. Některé scény v této satirické komedii podle mě nemají daleko ke genialitě, ať už úvodní náhled do práce šéfa v kanceláři s několika telefony nebo byrokratická příhoda u přepážky s Bulhary. Nejvíc na mě (s přímo hořce tragikomickým pocitem) zapůsobil černobílý flashback s ředitelem továrny, který spolu s kolegy nutí synka ke hře s pistolkama. Samotné vykreslení zbrojného průmyslu se i díky opět vděčnému výkonu Bernarda Bliera coby šéfa podařilo s pěkným nadhledem i úderností, mimo to mě zde hodně pobavila velmi ojedinělá metoda přepadení banky a při vtípku s brutálním odběrem krve jsem pro změnu málem omdlel. :o) Jenomže... minimálně dvě věci mi brání k vyššímu hodnocení. Tou první je přílišná roztříštěnost filmu, který každou chvíli pobíhá od jednoho tématu k druhému, mění občas i styl humoru, chce být za každou cenu i přes vážné téma velmi zábavný a chce toho v rámci svého satarického zaměření postihnout strašně moc, ale ve výsledku ne vždy drží pohromadě. Tou druhou je na můj vkus místy příliš výstřední herectví Pierra Richarda ve scénách, které právě do celku tematicky vůbec nezapadají, ale stávají se čistě samoúčelnou exhibicí komika (např. když předvádí jakési kanoe nebo ďovírky v zubech a pod.). Rád jsem viděl a doplnil si další z řady poměrně vynalézavých francouzských komedií 70. let, byť v rámci Richardovy volné satirické trilogie Roztržitý – Život plný malérů – Nevím nic, ale řeknu všechno je pro mě tento poslední jmenovaný kousek jednoznačně nejslabším. [60%] (16.07.2021)

Na začátek zdůrazněme jednu věc: Pro fyzicky slabého jedince je povzbudivé, když ho obdivují pro fyzickou slabost.... Vytesat do kamenne!! Které dívce, tohle asi řeknu já? Tak a teď k filmu: Pierre Richard vyměnil produkční tým a spoluscénáristy, dokonce se tenokrát vykašlal i na Cosmu, který má značný podíl na jeho kouzlu (takže to dělat nemusel, ale i tak má film skvělou hudbu)...Ale nádale si jel ve svém autorském  satirickém módu, ba tentokrát přitvrdil. Přibylo satiry a zesměšňovaných témat, ubylo lyriky a romantiky, ale minimálně ve vycházkové a taneční scéně s jeho první manželkou  Danielle Minazzoli  se i ta lyrika  a romantika dá najít. Také vlastně ubylo spojujícího děje, tohle už hodně připomíná pásmo skečů. OVŠEM: Střety s polícíí, karambol na úřadě, trampoty v nemocnici, originální přepadení banky, první den v práci, bazuka postřikovač, černoušek, potyčka v hospodě, přestrojení a již zmíněná vycházka...To jsou náhodou vynikajcí skeče, na které se i s opakovanými zhlédnutími pravidelně těším včetně různých hlášek, protože tady je i hodně slovního humoru.   Další zajímavá scénka je zastavení a následný flashback s  medvídkem. Při tom mě skoro až zarazí. Obzlášť, když si uvědomím, že samotnému se mi často najednou vybaví nějaké obrazy z minulosti a nemusí být nutně tak mrazivé. Zrovna u Nevím a řeknu všechno si vybavuji opáčko na začátek skvělého školního roku 2019/2020. Jasně, druhá půlka občas působí agitačně a Pierre si tentokrát vybral možná moc velké tématické zaměření. Ale hlavně je to velká legrácka a vlastně i to čouhání Pierrových levičáčkých názorů v mnoha scénách mě dost baví jako takový bonus navrch, a s (anti)válečným vyzněním naopak již  plně souzním.  Myslel jsem si, že budu drsný a pátou hvězdu tentokrát ponechám. Jen proto, že  mě štvou v jedné chvíli prostřihy na soulož svěřence s nějákou tlustou starou ošklivkou...A proč jsme neviděli práci pro kosmonauta?:o. Ale nemůžu... Tohle je pro mě opět klasika. Opět je důležitou složkou skvělý dabing Petra Olivy (byť v tomto případě už jeden z porevolučnch) a i kvůli němu mám Nevím nic..radši než Život s nesedícím (byť jindy vždycky skvělým) Cupákem. Ale Pierrův závěrečněj řehot je největší nářez teprve v originale!!! Dneska to  ale skvěle klouže. (07.03.2022)

78 minut je akorát pro film, který se snaží parodovat tehdejší obchodníky s armádní technikou. Chvílemi je to dost vážné, ale ve většině případů brutálně bláznivé. Film mě zaujal hlavně pro to, že jsem si všiml, jak tam spolu s Pierrem hraje pár herců z Bažantů. Pierre tam pak nadhazuje šílené grimasy v kolikrát naprosto geniálních scénách, na které bych se mohl koukat pořád dokola. Některé už tak zábavné nejsou, ale jako celek prostě nemají chybu. (14.06.2012)

Tenhle film se dost odlišuje od ostatních komedií s Pierrem Richardem a podle mě, bohužel, patří mezi ty slabší kousky. Chvílema to je politická satira, chvílema zase taková ta typická Richardovská bláznivina a dohromady to nějak moc nefunguje. Do toho navíc hraje pořád ústřední melodie se strašně debilnim textem (ve filmu byly u písniček český titulky) o "těch hodných" a "těch zlých". Já mam komedie s Richardem docela rád, ale z tohoto jsem moc nadšenej nebyl, i když několik světlejších okamžiků a povedenejch vtípků se ve filmu taky najde. (18.03.2007)