Nevím nic, ale řeknu všechno

Naprosto bez děje. Pásmo více či méně trapných skečů, které by se daly sestříhat v libovolném pořadí. Možná vidět to jako malej, smál bych se, ale to bych zas nepoznal, že je to nesnesitelná levičácká agitka proti zbrojení, byrokracii, církvi, válkám atd. Překvapivě pro mě jediných pár vtipných momentů vyzobal Bernard Blier. (21.02.2016)

Až nemilým způsobem humorná záležitost. Antimilitarismus v možná až moc parodické podobě. Ale já mám tyhle komedie se sociálním poselstvím docela rád. Asi to nepatří k tomu nejlepšímu, co Richard udělal, ale určitě se párkrát zasmějete (sluha popuzen Richardem komandující nadřízené panstvo, Richard prozpěvující si v domě zazobaného militaristického kapitalisty Internacionálu a zcela určitě Richard coby mladý černoch, to je prostě k popukání, čéče) minimálně celému duchu té komedie. (31.05.2010)

Na začátek zdůrazněme jednu věc: Pro fyzicky slabého jedince je povzbudivé, když ho obdivují pro fyzickou slabost.... Vytesat do kamenne!! Které dívce, tohle asi řeknu já? Tak a teď k filmu: Pierre Richard vyměnil produkční tým a spoluscénáristy, dokonce se tenokrát vykašlal i na Cosmu, který má značný podíl na jeho kouzlu (takže to dělat nemusel, ale i tak má film skvělou hudbu)...Ale nádale si jel ve svém autorském  satirickém módu, ba tentokrát přitvrdil. Přibylo satiry a zesměšňovaných témat, ubylo lyriky a romantiky, ale minimálně ve vycházkové a taneční scéně s jeho první manželkou  Danielle Minazzoli  se i ta lyrika  a romantika dá najít. Také vlastně ubylo spojujícího děje, tohle už hodně připomíná pásmo skečů. OVŠEM: Střety s polícíí, karambol na úřadě, trampoty v nemocnici, originální přepadení banky, první den v práci, bazuka postřikovač, černoušek, potyčka v hospodě, přestrojení a již zmíněná vycházka...To jsou náhodou vynikajcí skeče, na které se i s opakovanými zhlédnutími pravidelně těším včetně různých hlášek, protože tady je i hodně slovního humoru.   Další zajímavá scénka je zastavení a následný flashback s  medvídkem. Při tom mě skoro až zarazí. Obzlášť, když si uvědomím, že samotnému se mi často najednou vybaví nějaké obrazy z minulosti a nemusí být nutně tak mrazivé. Zrovna u Nevím a řeknu všechno si vybavuji opáčko na začátek skvělého školního roku 2019/2020. Jasně, druhá půlka občas působí agitačně a Pierre si tentokrát vybral možná moc velké tématické zaměření. Ale hlavně je to velká legrácka a vlastně i to čouhání Pierrových levičáčkých názorů v mnoha scénách mě dost baví jako takový bonus navrch, a s (anti)válečným vyzněním naopak již  plně souzním.  Myslel jsem si, že budu drsný a pátou hvězdu tentokrát ponechám. Jen proto, že  mě štvou v jedné chvíli prostřihy na soulož svěřence s nějákou tlustou starou ošklivkou...A proč jsme neviděli práci pro kosmonauta?:o. Ale nemůžu... Tohle je pro mě opět klasika. Opět je důležitou složkou skvělý dabing Petra Olivy (byť v tomto případě už jeden z porevolučnch) a i kvůli němu mám Nevím nic..radši než Život s nesedícím (byť jindy vždycky skvělým) Cupákem. Ale Pierrův závěrečněj řehot je největší nářez teprve v originale!!! Dneska to  ale skvěle klouže. (07.03.2022)

Zvláštně nepodařená komedie. V Nevím nic, ale řeknu všechno je celá řada výtečných gagů a scén, které kdyby někdo vystříhal a v libovolném pořadí pouštěl, rozesmějí snad každého. Ať už úvodní telefonát Bernarda Bliera, Richardovo shánění práce Portugalci (a později Bulharovi), návštěva továrny v převleku, natěračská etuda... Je jich opravdu hodně. A pak tu jsou scény, které jako by přišly z úplně jiného filmu - obzvlášť krvácející rozstřílený plyšový medvěd. Příběh, který je má spojovat, ovšem stojí za starou belu, a to je hlavní problém. Mezi těmi zmíněnými momenty se totiž neděje skoro nic, co by zaujalo. (26.10.2014)

"Pro ženu je tak příjemné spočinout hlavou na vymknutém rameni. Cítit, že milovaná bytost je zranitelnější než hejno vrabců, když začíná lovecká sezóna." A to se dozvídám až nyní? Kde jsi byla krásko, když jsem začal zvedat železo v posilovně, abych se líbil holkám? Vždyť já býval křehký jako Pierre Gastié-Leroy. Ale to už je za mnou. Nyní přede mnou stál těžký úkol zjistit, zda je mi sympatičtější mladý sociální pracovník pomáhající migrantům nebo starý prodejce zbraní snící o zatažení Švýcarska do války. Byla to těžká volba, ale zvolil jsem juniora, protože s romantickými slůvky na rtech ("Ta mě sere.") jedinečně vyslal nechtěnou snoubenku do rybníka. Přesto jsem očekával o dost více zábavy a sázka na němé groteskní figury u mě netrefila cihlu do kbelíku. Nicméně tank za 8 franků bych si asi k vánocům koupil a rozdělení lidí na bohaté, chudé, nechápavého a Les Charlots nakonec taky mělo něco do sebe. (13.12.2018)