Opice v zimě

Alkohol je benzínem vzpomínání, potažmo rekonstruování obrazu světa, který si člověk po celý život utváří svým pozemským pohybem i sněním. I asketický Otokar Březina připouštěl, že výjimečným jedincům může napomoci k velkým výkonům. Dvě takové osobnosti (jejichž jedinečnost vyvstává při srovnání s běžnými – duševně nebohatými, plebejskými – pijany) jsou v Opici v zimě představeny s mimořádným psychologickým vhledem (a nadto Gabinem a Belmondem dokonale ztělesněny). Jejich fantazie se v ebrietě rozvíjí, prožitý (utvořený) svět se sceluje, stává hmatatelným a spolu s ním se přetváří i vědomí sebe. Pijan se stává svým ideálem a sehrává svou vnitřně heroickou, vnějškově však spíše směšnohrdinskou roli. Osamocenost velkých fantastů ovšem časem mění „vin gai“ ve „vin diabolique“. Úchvatný ohňostroj však dává naději, že světlo nezhasne ani v té nejtemnější noci. (26.11.2010)

"Bídně piješ - bídně se opiješ!" Krásný tragikomický film z prímorského prostredia západného Francúzska. Aj napriek smutnej téme alkoholizmu by som snímku úplne nenazval psychologickou drámou, dokonca aj v úvodnej "kapitoly" z obdobia 2. svetovej vojny to len prekypuje absurdným humorum: hlavne scéna, keď pán Albert v podaní majstrovského Jeana Gabina zaháňa pitím v sklepe pocity hrôzy z okolo padajúcich výstrelov a to jednou sklenkou za druhou. Osudové stretnutie bývalého alkoholika po rokoch s mladým svojráznym pijanom avšak neznamená pre neho iba nežiaduci návrat k "metle ľudstva", ale súčasne možnosť nad bilancovaním, zmierením sa s vlastným osudom. Film je to vďaka skvelo napísaným dialógom nielen miestami vtipný, ale aj dojemný, v momente bujarej oslavy s polnočným ohňostrojom možno až trochu príliš optimistický. Záverečný pocit premárnenosti i nostalgie u hlavného hrdinu hovorí ale za všetko... Celkovo by som vedľa J. Gabina vyzdvihol aj mladého Jeana-Paula Belmonda v jednom zo svojich (podľa mňa) najlepších výkonov a nádhernú kameru, ktorá na čiernobielom obraze do filmu vnáša priam poetické kúzlo. 95% (01.11.2018)

"Jen se/si tak trochu písknout." Šampioni v šnapsu, i mimo Champagne. Šosy až po cíp, v nálevně. Lahve otevřené. Bumbálkové. V sivém saku. Pod vlivem. Nosy, líčka mají ruměné. Vedou řeči vínové, akce nevinného opájení se. /O/Sudový košt se vine štokem soaré. Nemizí. Odér. Bez zátek. Takový má splávek. Houpe s člověkem. Chvilek charakter. Život. K dispozici na čepu. Jeden druhému propije se do duše. (25.03.2023)

Nádherný film o chlastu, snění, chuti do života a lidských slabostech se skvostnými dialogy, výbornou hudbou, úžasnými civilními výkony dvou hereckých mistrů a atmosférou francouzského venkova, která hýří barvami, ačkoli je zachycena na černobílém filmu. Nová vlna? Nerozumím tomu, možná ano, ale bez pozérství a manýrismu. Až mě překvapilo, jak lidský film dokázal Henri Verneuil natočit. (15.08.2011)

Opilecké taškařice mladého Belmonda a už postaršího Gabina jsou ze své podstaty smutné. Hlavně, když zjistíme, že důvod Belmondova pití je strach a podvědomá touha vyhnout se něčemu, k čemu ho naopak povinnost a svědomí nutí. Dva muži si opicí řeší své úzkosti a hrůzu z reality a doplácí na to jejich okolí. Jak jinak. Tahle alkoholická pouť ale naštěstí není bezcílná, a i když se klikatí, směřuje přece jen k naději. SHRNUTÍ: Jak se chlastačkou dostat do Číny a přitom zůstat na francouzském maloměstě. Jak někdy chycení za ruku může vyvolát větší strach než drak chrlící oheň. (16.05.2023)