Cirque du Soleil: Vzdálené světy 3D

Vyrazí si takhle dívčina trochu neplánovaně do cirkusu, kde se v cuku letu (doslova) zakouká do akrobata, jenže co se nestane, mladíka z jejího pohledu tak zamrazí, že se neudrží a po strmém pádu se propadne kdo ví kam, načež se dívka ve snaze o jeho záchranu propadne za ním. Ocitne se ve světě, v němž se naprosto všechno vyjadřuje akrobacií a při výpravě za skokanem svých snů nestačí zírat, v jakých podobách se na ní všechen ten pohyb vyvalí. Moje první zkušenost s Cirque de Soleil, musím říct, že samotný tanec mi sedí víc, než jeho akrobatická obdoba, takže mi zdejší čísla zas tak neučarovala (vyjímky se každopádně našly). Udělat je v divadelnější formě alá Pina Bausch, asi budu okouzlenější. Vzdálené světy jsou ale rozhodně audiovizuální bomba, kde je vidět, že se lpělo na každém detailu, aby obraz při jakémkoli zmáčknutí pauzy vypadal jako umělecké dílo. Do toho parádní hudba, do níž se z druhé poloviny přimíchají Beatles, a hodně. Nejlepší je na celém filmu ale právě to v názvu zmíněné 3D: ***** které je tentokrát fakt slušně promakané a já minimálně první půl hodinu měla obavy, že až film skončí, budu muset vytřít všechnu tu vodu, co mi ti zmetci vycákali z televize. Prostor je cítit celou stopáž, vymakanější 3D zachycující neustálý pohyb mělo snad jen Let's Dance 3D. (22.09.2013)

Magický svet cirkusu, aký ho nepoznáme. Nadupaná choreografia, namakané performance všetkých artistov, úchvatné kostýmy a zmysly zbavujúca muzika vytvorili zážitok, z ktorého som sa skoro p*sral! Jednoducho fantázia, až ma kríže a šlachy boleli! Som zvedavý drahí priatelia, čo na to poviete vy... P.S. Hlavný atlét Aerialist mal neuveriteľný účes... :-) (06.03.2013)

Co si budeme povídat. K tomuhle divadýlku jsem se dostal pouze díky 3D, jinak bych o něj ani velkým obloukem nezavadil. Celkově se mi to téměř vůbec nelíbilo. Příběh, ať už měl symbolizovat cokoli, jsem samozřejmě absolutně nepochopil a ani jsem se o to nesnažil, protože, jak už jsem se o řádek výše zmínil, absolutně mě to nebavilo. Sem tam zazní nějaká pecka od brouků a sem tam udělá někdo velmi působivé saltíčko. Nic víc a nic méně. K tomu si přidejte 3D, které kromě veškerých titulků nějaký výraznější 3D moment nemá. Postavičky, když moc, vylézají z obrazovky asi do vzdálenosti čtvrt metru, a to tak maximálně párkrát za film. Už jsem viděl dříve jeden z předešlých cirkusů a ten se mi líbil mnohem více, ačkoli měl rozměry sotva dva. Tohle byla slabota a já mohu hodnotit maximálně hvězdou. (22.12.2014)

Ta jednoduchá love story, která se táhne celým filmem je vlastně zhola zbytečná, jen nás provází výběrem nejlepších čísel z několika představení Cirque du Soleil. A to jsou samozřejmě příklady mistrovské akrobacie, choreografie i dalších vyspělých technologií. A když se nakonec Erica Linz jako Mia konečně setká se svým vzdušným akrobatem, je z toho parádní vzdušný duet na závěr. Něco mezi akrobacií a baletem. Škoda, že to u nás nešlo do kin... (11.07.2018)

3D verzi jsem neviděl, ale pokud se na produkci podílel James Cameron, pak to asi zlé nebude;) Nemluvě o tom, že se spolupráce těchto dvou uměleckých veličin (JC a CdS) zjevně osvědčila, když v roce 2016 vznikl Toruk, kde Cameron dělal nejlepším cirkusákům světa "konzultanta", aby mu Avatara neuhnuli jinam než by bylo vhodné:) Ale k Worlds Away - to si tak přijdete k televizi úplnou náhodou pět minut po začátku, říkáte si, jé, hele, Cirque du Soleil, to se podívám... moment, tohle už jsem někde viděl... tohle ne... pak vám několikrát spadne brada, ale to už je u záznamů jejich představení celkem standard... a pak se obraz posune tak, že si řeknete WHAT? Tohle přece nejde... jak...??? A pak si konečně zjistíte, s čím máte tu čest, a od té chvíle je to ještě větší jízda, a obdivujete, jakým způsobem se podařilo "médium" "nového cirkusu" spojit s možnostmi filmu (a 3D, kdybyste ho měli k dispozici - BTW z toho jak jsou jednotlivá vystoupení zabíraná, je jasné, že tvůrci velmi dobře věděli, co dělají, aby technologii využili; ještě aby ne, s Cameronem za zády;)). Tentokrát se vám totiž nenabízí záznamy představení, ale ve studiu pečlivě naaranžovaná pódia, na nichž se odehrává výběr z toho nejlepšího, co CdS v předchozích asi deseti letech vytvořil. Vystoupení jsou propojena narativně (elementárním příběhem o záchraně artisty propadlého do světa fantazie a samozřejmě o lásce;)) i obrazově (obrovskými záběry přechodů z jedné části onoho světa do druhé), a i když je jasné, že je to jen jakási z nouze ctnost pro účely nového formátu, je vidět snaha, aby to bylo divákovi vynahrazeno alespoň tou rozmáchlostí a překvapivostí. Hlavní jsou samozřejmě akrobatická čísla, a ta jsou zkrátka úžasná. 90%, a přemýšlím, kde sehnat vybavení na tu 3D verzi:) (17.02.2018)