Cirque du Soleil: Vzdálené světy 3D

3D verzi jsem neviděl, ale pokud se na produkci podílel James Cameron, pak to asi zlé nebude;) Nemluvě o tom, že se spolupráce těchto dvou uměleckých veličin (JC a CdS) zjevně osvědčila, když v roce 2016 vznikl Toruk, kde Cameron dělal nejlepším cirkusákům světa "konzultanta", aby mu Avatara neuhnuli jinam než by bylo vhodné:) Ale k Worlds Away - to si tak přijdete k televizi úplnou náhodou pět minut po začátku, říkáte si, jé, hele, Cirque du Soleil, to se podívám... moment, tohle už jsem někde viděl... tohle ne... pak vám několikrát spadne brada, ale to už je u záznamů jejich představení celkem standard... a pak se obraz posune tak, že si řeknete WHAT? Tohle přece nejde... jak...??? A pak si konečně zjistíte, s čím máte tu čest, a od té chvíle je to ještě větší jízda, a obdivujete, jakým způsobem se podařilo "médium" "nového cirkusu" spojit s možnostmi filmu (a 3D, kdybyste ho měli k dispozici - BTW z toho jak jsou jednotlivá vystoupení zabíraná, je jasné, že tvůrci velmi dobře věděli, co dělají, aby technologii využili; ještě aby ne, s Cameronem za zády;)). Tentokrát se vám totiž nenabízí záznamy představení, ale ve studiu pečlivě naaranžovaná pódia, na nichž se odehrává výběr z toho nejlepšího, co CdS v předchozích asi deseti letech vytvořil. Vystoupení jsou propojena narativně (elementárním příběhem o záchraně artisty propadlého do světa fantazie a samozřejmě o lásce;)) i obrazově (obrovskými záběry přechodů z jedné části onoho světa do druhé), a i když je jasné, že je to jen jakási z nouze ctnost pro účely nového formátu, je vidět snaha, aby to bylo divákovi vynahrazeno alespoň tou rozmáchlostí a překvapivostí. Hlavní jsou samozřejmě akrobatická čísla, a ta jsou zkrátka úžasná. 90%, a přemýšlím, kde sehnat vybavení na tu 3D verzi:) (17.02.2018)

Vyrazí si takhle dívčina trochu neplánovaně do cirkusu, kde se v cuku letu (doslova) zakouká do akrobata, jenže co se nestane, mladíka z jejího pohledu tak zamrazí, že se neudrží a po strmém pádu se propadne kdo ví kam, načež se dívka ve snaze o jeho záchranu propadne za ním. Ocitne se ve světě, v němž se naprosto všechno vyjadřuje akrobacií a při výpravě za skokanem svých snů nestačí zírat, v jakých podobách se na ní všechen ten pohyb vyvalí. Moje první zkušenost s Cirque de Soleil, musím říct, že samotný tanec mi sedí víc, než jeho akrobatická obdoba, takže mi zdejší čísla zas tak neučarovala (vyjímky se každopádně našly). Udělat je v divadelnější formě alá Pina Bausch, asi budu okouzlenější. Vzdálené světy jsou ale rozhodně audiovizuální bomba, kde je vidět, že se lpělo na každém detailu, aby obraz při jakémkoli zmáčknutí pauzy vypadal jako umělecké dílo. Do toho parádní hudba, do níž se z druhé poloviny přimíchají Beatles, a hodně. Nejlepší je na celém filmu ale právě to v názvu zmíněné 3D: ***** které je tentokrát fakt slušně promakané a já minimálně první půl hodinu měla obavy, že až film skončí, budu muset vytřít všechnu tu vodu, co mi ti zmetci vycákali z televize. Prostor je cítit celou stopáž, vymakanější 3D zachycující neustálý pohyb mělo snad jen Let's Dance 3D. (22.09.2013)

Jelikož je to moje první setkání s Cirque du Soleil a nemám s čím porovnávat, tak moje celkové dojmy z Worlds Away byly vesměs pozitivní. Všechno bylo tak nějak kouzelné a nové a barevné a veselé a smutně nostalgické a v mnoha případech až dechberoucí. Celou dobu mě ale strašně mrzelo, že se toho v určitých chvílích v záběru dělo neskutečně mnoho. Do té míry, že jsem nebyla schopná pořádně sledovat vlastně nic a měla jsem pocit, že mi toho spousta uniká a že bych se na to musela podívat tak desetkrát, abych byla spokojená a "v obraze". Tudíž si myslím, že méně by tu často bylo více a nerozumím tomu záměrnému přehlcení diváka. (31.05.2013)

„Come and dream with me“ pronáší k divákům ve Scorseseho Hugovi B. Kingsley coby G. Méliés a přesně tato „kouzelná formulka“ pasuje i na toto snové fantaskní představení Cirque du Soleil. Přičemž pokud se vám toho podaří dosáhnout, máte (z poloviny) vyhráno. Je veřejným tajemstvím, že hranice mezi kýčem a uměním je tenká, ale když se i mně samotnému podařilo mé cynické JÁ (alespoň po dobu jednadevadesáti min) nechat za dveřmi a ponořit do světa fantazie a iluzí, neměli byste s tím mít větší problém i vy. Nic na tom nemění ani fakt (právě naopak), že samotný příběh je prostinký jako sám život, tj; o lidské touze, hledání, lásce... P.S. kvalitní nápadité 3D tomu dává další (netušený) rozměr. To doslova. Aby také ne, když za kamerou stál vizionář J. Cameron. (04.07.2013)

Jako u většiny filmů se záznamem výkonů Cirque du Soleil jsem měla chvíle pocitů čisté estetické poezie - pár minut, vteřin(?), kdy do sebe všechno skvěle zapadne - hudba, choreografie, kostýmy - a jen jsem zírala a užívala si to... a zbytek jsou "jen" vynikající cirkusové výkony... Ale kvůli těm nepředvídatelným okamžikům se vždy ráda na jejich filmy podivám. (04.04.2014)