Cirque du Soleil: Vzdálené světy 3D

„Come and dream with me“ pronáší k divákům ve Scorseseho Hugovi B. Kingsley coby G. Méliés a přesně tato „kouzelná formulka“ pasuje i na toto snové fantaskní představení Cirque du Soleil. Přičemž pokud se vám toho podaří dosáhnout, máte (z poloviny) vyhráno. Je veřejným tajemstvím, že hranice mezi kýčem a uměním je tenká, ale když se i mně samotnému podařilo mé cynické JÁ (alespoň po dobu jednadevadesáti min) nechat za dveřmi a ponořit do světa fantazie a iluzí, neměli byste s tím mít větší problém i vy. Nic na tom nemění ani fakt (právě naopak), že samotný příběh je prostinký jako sám život, tj; o lidské touze, hledání, lásce... P.S. kvalitní nápadité 3D tomu dává další (netušený) rozměr. To doslova. Aby také ne, když za kamerou stál vizionář J. Cameron. (04.07.2013)

Hodnocení jednotlivých uživatelů lze jednoduše rozdělit na dva tábory. Tábor č.1 jsou ti, kteří se s Cirque du Soleil setkali poprvé a to prostřednictvím právě tohoto vystoupení. Ti z toho budou nadšení a budou dávat 4-5* - a ani se jim nedivím. Skvělá artistická čísla, obohacená krásnými záběry a skvěle vykresleným prostředím, kterému pomohl James Cameron. Avšak Tábor č.2 (mezi který se řadím i já) bude velice zklamán. Jedná se o ty uživatele, kteří už mají zhlédnuta předešlá živá vystoupení, kde jsou artistická čísla delší, tají se při nich dech, více si je užijete. Vše je doplněno perfektně sedící živou hudbou, přidána jsou neskutečně vtipná klaunská čísla a především slyšíte odezvu od publika (potlesk) - to mi tady asi chybělo nejvíc + fakt, že polovinu vystoupení ve Worlds Away jsem již viděl v předešlých snímcích, takže pro mne zde vázla i originalita a překvapení. Sečteno podtrženo: Cením si snahu vytvořit jiný formát, něco zajímavého, odlišného, ale pro mne zklamání. Čekal jsem, že mi to vyrazí dech, budu odzbrojen, ale byl jsem spíše zklamán tím zvláštním paskvilem a v podstatě shrnutím předešlých vystoupení zabaleném v novém grafickém kabátku. (29.04.2013)

Jelikož je to moje první setkání s Cirque du Soleil a nemám s čím porovnávat, tak moje celkové dojmy z Worlds Away byly vesměs pozitivní. Všechno bylo tak nějak kouzelné a nové a barevné a veselé a smutně nostalgické a v mnoha případech až dechberoucí. Celou dobu mě ale strašně mrzelo, že se toho v určitých chvílích v záběru dělo neskutečně mnoho. Do té míry, že jsem nebyla schopná pořádně sledovat vlastně nic a měla jsem pocit, že mi toho spousta uniká a že bych se na to musela podívat tak desetkrát, abych byla spokojená a "v obraze". Tudíž si myslím, že méně by tu často bylo více a nerozumím tomu záměrnému přehlcení diváka. (31.05.2013)

Vizuální orgie! Další ze snímků, u kterých jsem se málem počurala blahem. Kdybych to viděla ve 3D, nebylo by to "málem"... a vidět Sluneční cirkus naživo - to bych tím blahem asi rovnou umřela. Skvělá hudba, neuvěřitelné fyzické výkony, nádherné kostýmy a to poetické pojetí - dokonalost sama! Nikdy se mi nestalo, že bych bulela u filmu bez děje... až teď. Paráda! (12.06.2013)

Co si budeme povídat. K tomuhle divadýlku jsem se dostal pouze díky 3D, jinak bych o něj ani velkým obloukem nezavadil. Celkově se mi to téměř vůbec nelíbilo. Příběh, ať už měl symbolizovat cokoli, jsem samozřejmě absolutně nepochopil a ani jsem se o to nesnažil, protože, jak už jsem se o řádek výše zmínil, absolutně mě to nebavilo. Sem tam zazní nějaká pecka od brouků a sem tam udělá někdo velmi působivé saltíčko. Nic víc a nic méně. K tomu si přidejte 3D, které kromě veškerých titulků nějaký výraznější 3D moment nemá. Postavičky, když moc, vylézají z obrazovky asi do vzdálenosti čtvrt metru, a to tak maximálně párkrát za film. Už jsem viděl dříve jeden z předešlých cirkusů a ten se mi líbil mnohem více, ačkoli měl rozměry sotva dva. Tohle byla slabota a já mohu hodnotit maximálně hvězdou. (22.12.2014)