Grand restaurant pana Septima

Jedna z těch úplně nejznámějších Funésovek. Už úvodní titulky vyvolají pocit hladu a první polovina z restaurace je snad šestihvězdičková, francouzský mistr zde doslova exceluje a bránice diváka dostává zabrat v pravidelných intervalech. Bohužel, ve druhé části film trochu ztratí tempo a šmrnc a příběh se stává dosti nezáživným. Ale i tak mám Grand restaurant moc rád a výborně se u něho bavím. P.S. Skvělá je především scéna, ve které Funés paroduje Hitlera a líbí se mi i jeho monolog u zrcadla na začátku filmu či trénink číšníků, kde se všichni nechají hudbou strhnout k zběsilému tanci. (08.02.2015)

Tohle mne příliš neoslovilo. Nejdříve taškařice z vděčného prostředí restaurace a potom chaotické krimi vrcholící naprostou nesmyslnou honičkou zasněženými kopci. První část měla několik velice zdařilých momentů (Funès jako Hitler) a těšil jsem se, že podobná lehkost bude vlastní celému filmu, že to tedy bude hlavně o rtuťovitém šéfovi restaurantu, jeho hostech, jeho podřízených a postupné proměně v lepšího člověka. Leč nestalo se, ačkoliv ani po únosu prezidenta jsem neztrácel naději ve svižnou komedii. Jenže, čím víc se scénář koncentruje na vyšetřování, tím víc vychází najevo jeho nedomyšlenost ve většině ohledů. Existovaly snad pouze obrysy celé zápletky? Nebo původně mělo jít o onu komedii, ale pak tvůrcům došly vtipy a celé se to zvrhlo ve svéráznou parodii na detektivní filmy? Parodie přece ale nemůže být zcela vážná… . Jediný, kdo nezklamal, je pochopitelně samotný Funès, jenž má u nás jednu obrovskou výhodu – dabing nenapodobitelného Františka Filipovského. Člověk znalý originálu si až říká, jestli to není nefér, jestli to není takový menší podraz na diváka. Ale divák se baví a to je hlavní. 60% Zajímavé komentáře: Oskar, Jeanne (20.01.2008)

Všimli ste si, že všetky hotelové raňajky formou švédskych stolov majú uniformne rovnakú chuť? Vrátane praženice - všade rovnako podpriemerná. V Grécku, Nemecku či na Slovensku.  Nuž a Grand restaurant pána Septima, napriek vychýrenej gastronomickej značke pre luxusných hostí a trpákov-politikov, chutí presne ako tá uniformná praženica. Divák sa nasýti, no potecha je len čiastočná. Sľubný začiatok vystrieľa v prvej polovici skoro všetky najlepšie fóry, ale nič si netreba nahovárať, obsahuje skoro rovnaký počet zdĺhavých buhaha scén o ničom. Druhá polovica sa presúva do exteriérovej naháňačky v horách. Je o poznanie nudnejšia, ale zase obsahuje pár absurdných čarovných scén stavajúcich napríklad auto z kolies na strechu. A záver je presne taký istý: nihilistická čarovná pointa únosu prezidenta je vzápätí zrazená pokorným návratom do funkcie. No: ako vravím hotelová raňajková praženica. Poteší nasýtením, sklame chuťou. (03.08.2021)

Z interiéru naprosto nóbl francúzskej reštaurácie pána Septima, následne vskutku zrazu raz uniesli istú hlavu štátu pred okoštovaním zákuska; inými slovami preložené: ústrednému francúzskemu protagonistovi Septimovi v podaní zvyčajne špičkového komedianta Louisa de Funèsa, no ale v tomto absolútne odstrašujúcom prípade to zrejme príliš ani neplatilo; sa takpovediac dosť skomplikovala jeho doposiaľ úplne bezstarostná existencia, a to už predovšetkým snáď predsa iba kvôli tomu, že sa to zrovna stalo na tomto vychýrenom mieste, kde sa trebárs schádzala všelijaká, »francúzska smotánka«, a tak či chce, alebo nechce, musí sa vydať až kdesi do vzdialenejších exteriérov, aby v podstate prišiel tomu priamo na kĺb, vrátane i zachovania si svojej doterajšej pozitívnej reputácie, ako sa všetky veci totižto majú, pričom divák počas toho zbesilého «scenáristického vyčíňania» akosi i neuveriteľne strašne pocitovo trpel, až tomu takmer skoro vôbec ani správne ne[po]rozumel, čo mal tým básnik vlastne všetko na mysli? • Zo začiatku mi aspoňže ešte naservíroval i samotný chod tejto reštaurácie, ako to tu skutočne chodí, a to konkrétne aj navrch s hlavným šéfom v podaní Septima, ktorý by najradšej iba všetkých navôkol seba stále komandoval, čo vari už automaticky so sebou prinášalo i niekoľko úsmevných situácií; skrátka, ak som sa neustále nachádzal len vo vnútorných priestoroch tohto pohostinského zariadenia, tak ako sa zvykne hovorievať: „O zábavu bolo dopredu postarané,” ale povedzme zase akonáhle sa tento mimoriadne výbušný, »malý mužíček«, odpútal od daného priestoru do vonkajších, nepreskúmaných reálií, tak vtedy sa už začínali pomaličky vrstviť i samé nánosy podivuhodných reakcií z okruhu ďalších, pribúdajúcich postáv, kedy to na mňa začalo už pôsobiť, ako nejako absurdnejším spôsobom naservírované mešuge, čo sa každou ďalšou pridanou scénou iba čoraz viac umocňovalo, čo namiesto komediálnej roviny napokon skĺzlo až do akejsi oveľa trápnejšej roviny, čo asi nebol pôvodný zámer tvorcov, všakže?! • Celý titul totálne pohnojil najmä režisér a scenárista v jednej a tej istej osobe: Jacques Besnard, a pritom musím podotknúť, že rovnako jedným zo spolupáchateľov bol i hore uvedený "Fufu", čiže tým pádom si kľudne mohli medzi sebou navzájom pekne pogratulovať, ako príšerne dopadla ich prvá [a z môjho uhla pohľadu ako celkovo katastrofálna], a zároveň i posledná spolupráca, asi toľko na margo k danému predmetu v podobe nepríliš presvedčivého výkonu. (21.02.2024)

Člověk buď Louise de Funese miluje, nebo filmy s ním vyloženě nemusí - jde totiž o zvláštní druh humoru založeném na pomateném, cholerickém jednání hlavní postavy, v Česku zvlášť okořeněné typickým dabingem pana Filipovského. Už dlouhá léta jsem přemýšlel, v jakém filmu byla ona scéna s parodií Hitlera, a ono tady! Grand resturant jsem viděl nyní poprvé, le mysím, že se nebudu bránit si ho v budoucnu zopakévat při nějaké relaxační chvilce. (02.02.2009)