Tajemná huldra

Nejaká Nórska mytológia Ma nebere, zaujíma Ma skôr jej sfilmovaný výsledok. Tento sa teda nepodaril ani scenárom, ani režijne ani vlastne ničím. Ten inscenačný formát Ma ubíjal a aj tá minimetráž Mi pripadala nekonečná. Xcelo by to dynamickejšie spracovanie ( nemyslým kukuričný SPLICE ) ale trochu to preformátovať a hlavne vynechať tie poskakujúce digifigurínky. Úplne by postačila len jedna. A spoliehať sa na sympatickú Silje a krásnu prírodu, je pramálo. Už nejaký ten čas som čakala niečo úplné iné, takže sklamanie je náležite vynásobené. Bodíky len za potenciál. Saša sa tomu proste mal vyhnúť ! (04.09.2012)

Co se námětu týká, tak je Thale vcelku originální film, bohužel mu ale podráží nohy samotné zpracování tématu. Situování děje do odlehlé chaty v lesích, která skrývá nejedno děsivé tajemství, bylo dobrou volbou, nicméně to poněkud zabíjí herci a později i vizuální ztvárnění hulder, které bylo jedním z nejvýraznějších technických nedostatků snímku (vedle závěrečných záběrů z lesa, které vypadaly až příliš televizně). Ve výsledku tak jde o film s viditelným potenciálem, který se ale v průběhu děje vytrácí, přičemž v závěru se Thale ocitá pod průměrem, což nezachrání ani ten typicky syrový skandinávský vizuál. (27.06.2016)

Hulder (nebo huldra) je bytost ženské polarity ze skandinávského folklóru, opatřená liščím nebo kravským ocasem. Obdobná bytost mužské polarity se nazývá huldrekall. V islandštině se jejich pokolení označuje termínem huldufólk, což v překladu znamená „skrytý lid“, starší označení álfar (elfové) je dnes pokládáno za politicky nekorektní. Se skandinávskými huldrami se vesměs dá vyjít. (V Reykjavíku na ně lze vzácně natrefit i na diskotékách. Na otázku, proč má liščí ocas, odpoví taková entita zpravidla slovy „I am therian girl.“) Avšak norské huldry jsou spíše zlopověstné. Film je pokusem o zasazení tohoto mýtu do moderní doby. Nejde o žádný kinematografický zázrak, ale oceňuji tajuplnou a melancholickou atmosféru. Volnější tempo filmu mi nevadilo. Doporučená četba pro vážné zájemce: Reimund Kvideland – Henning. K. Sehmsdorf (ed): Scandinavian Folk Belief and Legend, Norwegian University Press, Oslo 1991. – V noci po shlédnutí filmu se mi zdál sen. Pro zajímavost sem vkládám jeho záznam:     Dostal jsem od nějakého okultního spolku, o němž jsem nikdy neslyšel, písemnou pozvánku na magický rituál. Chtějí provést evokaci živlových duchů. No dobře, na to bych se podívat mohl. Přišel jsem na uvedenou adresu, je to prvorepubliková vila, dveře jsou pootevřené, vejdu dovnitř. Nikde nikdo, ale slyším hlasy, tak se vydám směrem, odkud se ozývají. Vejdu do větší místnosti, dříve asi sloužila jako společenský sál pro oslavy, a spatřím asi tucet lidí, je to samá mládež, muži i ženy věkem tak od osmnácti do pětadvaceti let. Nikdo mi nevěnuje pozornost.     Všimnu si, že je mezi nimi i jedna nahá slečna, asi vikánka v pracovním oděvu, ale ne, je to norská huldra, protože má kravský ocas. Huldra ke mně zamíří, řekne něco norsky a podá mi ruku. Pak mě odvede ke gauči, posadí se, strhne mě na sebe, přitiskne mě tváří na svá prsa a začne mi něco tiše prozpěvovat do ucha. Jsem naprosto znehybněný, tyto bytosti mají nadlidskou sílu. Vyhodnocuji situaci. Tahle partička lidí chce materializovat živlové duchy prostřednictvím média, jímž mám být já. Takový hovězí nápad mohla vymyslet jen holka s kravským ocasem nebo nějaký vůl. Copak to nedovedou udělat jinak? Formulky mají sloužit k mému uspání či uvedení do transu. Však už se mi také začínají klížit oči a kromě toho se tak trochu dusím.     Jsem opět při vědomí, huldra sedí vedle mě a tváří se, jako by se nic nestalo. Přede mnou stojí nějaký mládenec a omlouvá se za nedopatření. Huldra si mě spletla s médiem. Ptám se, kdo bude dělat médium. Že by Arex? Při jeho astmatu by mu takové přidušení jistě prospělo. „Ale kdepak,“ směje se mládenec, „s těmi zkostnatělými dogmatiky my nespolupracujeme.“ Huldra prohodí něco v norštině. „Říká, že byste byl mnohem lepší médium než to, které jsme vybrali,“ překládá mládenec. „Prý by vám na oplátku odstranila vaše stařecké neduhy.“ Hlavou mi proběhnou všechna rizika, která se s takto pojatým experimentem pojí, a zdvořile odpovím, že v mém věku to už nestojí za to. (29.09.2022)

Úklid chaty na samotě, kde zemřel za záhadných okolností muž (jeho tělo bylo po částech roztaháno do okolí), se promění v boj o život! Takhle by to vypadalo na pěkný horor, skutečnost je ale mnohem prostší. Elvis je kretén, jakého bys pohledal, a tak dělá vše obráceně, než mu řekne parťák Elvis, a navíc k tomu bleje, kudy chodí. Námětově dobré, provedení laciné. Tedy les je fajn, hudba velmi dobrá, tajemná bytost ujde, bytosti z lesa...ale jo. Chybí ovšem gore, přičemž šťavnatých mordů je tu spousta, i přes krátkou stopáž se některé scény dost táhnou a tajné komando moc profesionálně nevypadá, i když šanci by stejně neměli. Jako plus beru, že jsem si zjistil, kdo je ona huldra. Škoda, že se režisér nerozhodl, zda natočit atmosférickou temnotu, nebo řezničinu. Za snahu dvě dám... (07.06.2023)

Norsko a jeho mytologii shledávám velmi přitažlivými, proto jsem se na tenhle film velmi těšil. Bohužel ve výsledku jsem byl docela zklamán. Filmu se nedá upřít výborná mysteriózně-melancholická atmosféra podkreslená sugestivní hudbou, ale po dějové stránce je vlastně úplně o ničem. Kromě plkání dvou hlavních protagonistů (z jichž jeden je ukázkový flegmatik :-)) se tam nic neděje a film se zaměřuje spíše na vizuální stránku věci. Ta je zpracována výborně a místy to budí až artový dojem. Ve druhé polovině se něco přece jen začne dít, ale bohužel mytologické bytosti – až už to je cokoli – nám filmaři ukážou jen zběžně, což je určitě velká škoda. Nicméně občasné pohledy na uhrančivé krásy norské přírody (postávání na břehu fjordu) ve mně vždycky vyvolá pocit, že jsem se narodil na špatném místě. Co já bych za to dal žít v chajdě uprostřed norských lesů daleko od té havěti jménem člověk... (30.09.2012)