Hon na lišku

Bennett Miller se začíná stávat specialistou na sportovní snímky, když po vynikajícím basebalovém Moneyballu natočil neméně vynikající zápasnický Hon na lišku. Film, který zpočátku vypadá jako sociální drama, se po expozici ustálí v rovině artový sportovní snímek, s krásnou retro atmosférou, ovšem to nejlepší přichází s druhou polovinou filmu - osobitá studie prázdnoty člověka z vyšší vyšší společnosti, který se do nezměrného bohatství rodí a kvůli hraní správné role v mašinérii rodinného majetku se vytrácí to nejdůležitější, ostatní lidé, přátelé, rodina... Tvůrci také skvěle popsali mechanismus provázanosti kapitánů průmyslu a sportovních hvězd, tu potřebu být ,,mentory" sportovního úspěchu... Hon na lišku je vlastně odpovědí na otázku, proč si Abramovič pořizuje Chelsea, Bakala cyklistickou stáj Omega Pharma-Quick Step, nebo všichni ti další potentáti investují do sportu. Amerika 80. let není reflektována pozitivně, úplně zmizel patos (jinak nedílná součást podobných filmů), Hon na lišku je v podstatě taková filmová antiteze k Rockymu, film, který nemá slepě motivovat, ale historicky revidovat. Už se těším na další Millerův snímek... (31.07.2015)

Tak tohle mě totálně nechytlo.Jediné co stojí za pozornost je přeměna Steva Carella jinak se film vlekl tak pomalým tempem jako slimák.Pokud tohle je jeden z kandidátu na nominaci na Oscara tak mi přijde zvláštní.Příběh o zápasníkovi co vyhrál olympiádu a je to jeho celý život ,ale je ve stínu bratra ,který taky zápasí a tak veme za vděk pomocnou ruku v podobě Johna du Ponta-člověka osamělého bez přátel,ale bohatého ,který v Marku Schultzovi uvidí přítele a připomínku toho co on by sám chtěl dokázat,ale ne všechno dopadne s happy endem a John du Pont nakonec v návalu emocí udělá nečekané rozhodnutí.Za mě 60 % a tři hvězdy. (08.01.2015)

Nějak se mi nepodařilo za celu dobu pochytit smysl toho, co se nám film vlastně snaží sdělit, a už vůbec se mi nedostává pochopení, proč trval přes dvě hodiny. Není to o ničem, námět přece vychází ze skutečné události (doufám že slyšíte tu ironii) a objímá motivy touhy, morálního i sportovního úpadku, bratrské lásky a vraždy, ale stejně je film jako celek strašlivě nesjednocený a jeho myšlenky nejednoznačné, uspořádané vyloženě chaoticky. Ty dvě hodiny sledujeme zarputilého troubu Tatuma a od pohledu narušeného milionáře Carella a s rostoucí netrpělivostí očekáváme, jak se jejich vztah vyvine a jak vyvrcholí, jenže se nestane vlastně nic. Nic z pohledu scénáře, který nedokáže absolutně vygradovat, a nic i z pohledu herců, kteří s výjimkou Ruffala prochází příběhem s neměnným výrazem a nedávají divákovi možnost k žádnému emocionálnímu prožitku. Vznešená, slavnými jmény zaštítěná nuda, kterou už opravdu nechci niky více vidět.. (22.02.2015)

Film téměř bez hudby, velkých gest a tahu na branku. Spoléhá na to, že jej bude sledovat zkušený divák, který ho nechá společně s tématikou o které pojednává v sobě pomalu a v klidu rezonovat/zrát. Poslední dobou jsou ty lehce minimalistické, syrové a málomluvné/velkoemoční sportovní filmy děsně in (Moneyball) a i tady se to hemžilo nominacemi na Oscary. Bohužel rozvláčné tempo a stereotyp byly po celých 130 minut neúprosným společníkem. (11.07.2015)

Problémem filmu (tedy alespoň v mých očích) je fakt, že hlavní hrdina, tedy Mark Schultz, nemá natolik zajímavý, resp. nosný životní příběh, aby dokázal diváka na 2 hodiny zabavit, tím spíš, že je vše vyprávěno dosti pomalým tempem a zase tak moc se toho nestane. A kdyby byl film čistě jenom o Markovi, asi bych měl velké problémy udržet pozornost a nezačít se nepěkně nudit. Naštěstí je tu však i vedlejší postava Johna du Ponta a ta mi, nahlíženo přes „sociální“ filtr, nabídla už něco krapet jiného (jakkoliv nesympatická, dokázal jsem k ní pocítit upřímnou lítost). Na lepší 3* snímek vytahuje překvapivý závěr, který má svoji nepopiratelnou emoční sílu, škoda jen, že na takový moment musí divák čekat celý film. (15.01.2015)