Vrásky z lásky

Jistě ne náhodou připomíná, a možná i záměrně v lecčems volně navazuje, nový Strachův film na Michálkovo úspěšné Babí léto s Vlastimilem Brodským a v některých momentech také na svěrákovské Vratné lahve; zároveň ale vytváří hmatatelný kontrast s filmy typu Pamětnice a tomu podobných, kterým chybí hloubka a smysluplný scénář. Překvapující vyzrálost mladého Marka Epsteina poskytuje v současném všeobecném úhoru této jistě ne lehké profese alespoň doutnající naději, podobně jako tomu nasvědčuje dnes již ucelená Strachova režie, byť není na poli domácí kinematografie nijak zvlášť frekventovanou osobností (od posledního celovečerního filmu jej dělí více jak sedm let). VRÁSKY jsou více než cokoli jiného melancholickou procházkou po životě dvou na první pohled nesourodých jedinců, které osud kdysi souhrou náhod na malou chvíli spojil, aby je v závěru jejich životů opět sezdal, ale činí tak formou ne právě obvyklou. Vítězící hodnotou se tu zdá být perlivý ironický humor, prostoupený především v hereckých výkonech Bohdalové i Brzobohatého. Fantastické a bezproblémové znovunavázání spolupráce po neuvěřitelných čtyřiceti letech se odehrává bez zbytečných senzací: od prvního okamžiku vzniká vyrovnaná, na stejnou strunu naladěná dvojice, jakoby mimochodem navazující tam, kde kdysi přestala, díky čemuž divák nemá téměř příležitost si uvědomit onu časovou propast mezi jejich uměleckými i osobními životy. Vedlejší role celek ničím nenarušují a vytvářejí zajímavě odstíněný kolorit (s mondénní výstředností titulní hrdinky bojující ředitelka pečovatelského ústavu vynikající Taťjany Medvecké, civilní portréty moderních rodičů Trojana a Vlasákové nebo účast věčné souputnice Bohdalové Jiřiny Jiráskové v mile osobité epizodce jedné z obyvatelek ústavu). Závěrem zbývá obligátní zjištění a zamyšlení nad tím, proč podobných filmů pro dožívající generaci našich předních umělců nevzniká více. Více důstojných a více opravdových. (21.04.2012)

Nic extra, ale díky společnosti oblíbených hereckých hvězd (a stále charismatických) je to snesitelně strávený čas. Velký průšvih je ale scénář - tak úplně nechápu motivaci Brzobohatého usilovat o někoho, kdo se celou cestu na konkurs chová takhle a pak mě úplně vytočil pitomý umělecký pseudonym Bohdalky a její zbytečná minulost - fakt nevím, jak příběhu pomohly takové blbosti. Jako by to prostě nemohla být česká herečka populární za komunistického režimu, která ve stáří skončí zapomenutá v ústavu (což bohužel byl a bude osud několika dobrých herců) a je ponížená v konkurzu na pitomou reklamu (nejlepší scéna filmu, upozorňující právě na pozici starších lidí ve společnosti dravého mladého kapitalismu). Jsem rád, že je Bohdalová pořád ve formě, její vizáž s hroznou parukou a posléze bez paruky mě opravdu vyděsila a strašně se mi ulevilo, když ve finále vylezla zase se svojí nestárnoucí vizáží. (24.01.2013)

PODÍVEJTE SE, DVAKRÁT MĚ KOUSLA, VŮBEC NECHÁPU, KDE BERE TU ENERGII. Jiřina Bohdalová má stále (herecké) energie na rozdávání, jen si nejsem jist, zda tady zbytečně nezastiňuje ostatní, každopádně je mi to fakt hrozně líto, přemýšlím o tom už několik dní, ale na tomto příběhu neshledávám nic, co by mě zaujalo natolik, abych dal vyšší hodnocení. Najdeme zde humor, dojetí i moudrost, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu, že mnohé z toho jsme viděli v mnoha jiných filmech a lépe (ten Brainstorm, také mimo jiné o stáří, je fakt vynikající, pane Epsteine :-) Jiří Strach režíruje citlivě vzhledem k hercům a jinak též účelně a nikde nic nepřečnívá, ale celkově opravdu nejde napsat nic víc, než že se to docela povedlo. Jediné, co mi vyloženě vadilo, bylo obsazení Jiřiny Jiráskové, ačkoli víme, že je na tom lépe, než postava snímku, její vizáž dodávala scénám s ní pocit, který velice nepříjemně přecházel z uměleckého díla do reality. 60%. (17.04.2012)

Po katastrofě s názvem "Čtyři slunce" jsem si říkala, jak je to nefér, že jsem na pohřeb českého filmu nebyla přizvána. Pak mi došlo, že právě ta tupá sluníčka byla posledním hřebíčkem do jeho rakve. A hle! Není tomu tak. Český film žije! Jednoduchý (v tom dobrém slova smyslu) scénář, výborné herecké obsazení a nefekální humor, to jsou hlavní devizy Vrásek z lásky. A že je film trošku povrchní? Přece nemusíme každý den koukat na hluboké sondy do tíživého života seniorů. I ti, kteří si již nemusí pravidelně vyměňovat občanský průkaz, se přece umí zasmát a hlavně se podívat na život s nadhledem. (28.01.2013)

Celkem nevyužitý potenciál. Z roadtripu energické, živelné báby s uťápnutým, pravidly se řídícím dědkem se toho dle mého dalo vytřískat mnohem více. Notabene s kompletní českou hereckou elitou (více známých herců tam, myslím, opravdu nacpat nešlo). Jo, sem tam jsem se zasmál, ale celkově poměrně slabé... 60% (11.12.2016)