Mr. Morgans letzte Liebe

Podzimní sonáta o rodiči a dětech. Překvapuje mne, jak neživotně Poslední láska navzdory účasti charismatického Michaela Cainea působí. Jde z ní podobný akademický chlad jako z Hanekeho Lásky. Důvodem zvláštní mrtvolnosti není vycházkové tempo vyprávění (výsledek kombinace delších záběrů, náladově i vizuálně splývajících scén a odmítnutí prudkých pohybů kamery), ale vyabstrahovaná skutečnost, se kterou vyprávění pracuje. Film se zajímá výhradně o takové jevy, které nenarušují jeho melancholický tón a prohlubují motiv pozdního přehodnocování životních hodnot. Nad detaily každodenní existence se Poslední láska snaží povznést (oproti neorealistickému Umbertovi D., který na nich byl založen), vinou čehož ztrácí kontakt s realitou. Pro režisérku, která snímek věnovala svému otci, možná šlo o užitečnou autoterapii a způsob, jak vyjádřit své prozření, pro mě to byly dvě hodiny předvídatelných vztahových experimentů. Konec vzhledem k rozšíření vyprávění o novou postavu zavětříte mnohem dřív, než se k němu obě dějové linie začnou sbíhat. Namísto toho, aby o podzimu života vypověděla bez předsudků a přehánění, jak nejspíš zamýšlela, dělá z něj Sandra Nettelbeck strohým stylem vyprávění období, kterému úplně chybí šťáva. 65% (17.07.2022)

Takové pomalé, velmi velmi pomalé vyprávění o ztrátě smyslu života a jeho nečekaném znovunalezení před jeho sklonkem. A také vyřízení restů. Nebylo to špatné, Michael zahrál dobře, Clémence také zahrála dobře, dobře to i vypadalo, nicméně to bylo poněkud uspávací. Byly by to celkem pěkné ***, což by byla poklona. Jenže tři hvězdy to nebudou, protože film má jednu skutečně velkou chybu a problém: MÁ DVĚ HODINY! Tohle autoři těžce přestřelili, protože už v 50% jsem čekal, že to bude končit. I hodina a půl pomalého vyprávění by byla až až. (08.03.2014)

Tak těmto filmům já říkám, že jsou snové, protože je vám s nimi nádherně. A tak jako mnohdy i v těch našich snech si podvědomě uvědomujeme, že tohle přece není možné a občas by jste něco vypustili a nebo změnili, tak přesně to jsem cítila s Matthewem a Pauline. Přesto jsem nebyla celou dobu k probuzení, protože jako celek na mě Last love působil moc příjemně a dojemně. V hudební škole jsem se přistihla, že moje nohy stepují v rytmu hudby a vzápětí jsem se zamýšlela nad nesmyslným nedorozuměním mezi otcem a synem, kde mezi oběma proplouvala ta milá víla Pauline se svým prostým a upřímným postojem k životu, potažmo k oběma mužům. Michael Caine byl bezesporu výborný v roli stárnoucího vdovce a určitě měl velký podíl na mém dojmu z celého filmu. Mám takové filmy ráda, kde mě zaujme příběh jako takový a ty mouchy v tom jinak krásném snu klidně ponechám. K tomu ještě Hans Zimmer.....díky..... (02.01.2014)

Ach jo, fakt mám asi na podobné filmy smůlu. Přitom tenhle šlapal, asi tak do 30 minuty skoro bezchybně, pak si Michael oholil svůj mužný vous a rázem bylo po filmu. Spíš to bylo ale filmovým synem, protože, za prvé to byl hrozně nesympatický herec a za druhé, čím víc, se ve filmu objevoval, tím víc mé počáteční odhodlání klesalo, až nakonec skončilo na dvojce. Vůbec druhá půlka byla dost slabá a řekl bych až rozmělněná. A nezachránil to ani tvrdohlavý a herecky bezchybný Michael a sympatická Clémence. Tenhle podobný film bych doporučil mnohem víc. (22.07.2014)

Plně souhlasím s emmou 53, bylo to moc hezké.O životě, ztrátě blízkého člověka, stárnutí, stesku, ale i drobných radostech.O tom, když děti jsou v Americe a vy v Paříži.O tom, že můžete ve svém životě potkat paprsek, kterým se stala Pauline. A o tom to všechno je....nádherná Paříž s překrásným bytem. Skvělé herectví všech a hezká hudba k tomu, co si přát víc. (14.02.2014)