Mr. Morgans letzte Liebe

Podla nazvu som cakal nieco romanticke, ale ono je to pribeh o vyrovnavani sa so smrtou najblizsej osoby. Herci su skveli. Najviac ma uchvatil Justin Kirk ako Cainov syn. Ale miestami som chovanie postav uplne nechapal. Asi ako sam zivot, nedavalo prilis zmysel. Vysledkom je rozhodne zaujimavy film so smutnou temou. 6/10. (16.12.2018)

„Co se stalo, Matthew?!“ - „Zkazil jsem pokus o samoléčbu.“ - „Co to znamená?“ - „Že jsem pozřel příliš tabletek na spaní. Anebo málo. Záleží, jak se na to díváš.“ Režisérka se stejně jako v předešlé Helen může opřít o herce. „Američan“ Caine sice působí britsky, ale hraje výtečně. Casting se vydařil jak v případě Poésy, tak Anderson (i na malém prostoru se až překvapivě vyřádila), jen Kirkův syn byl nesympatický. Líbil se mi ale poměr komedie a dramatu (střídání vážných, emocionálních scén s odlehčenými nijak neruší). Nechybí ani trocha té myšlenkové potravy, zdařilé dialogy a milá, místy křehká, melancholická atmosféra (závěrečná píseň Norah Jones ji přesně vystihla). Jen škoda, že po cca hodině a půl přijde moment, jenž mnohé pokazí, a trochu zazdí i hrdinčinu motivaci, která už tak byla na hraně. Jinak spokojenost, za mě slušné 4*. „Víš, jací jsou chlapi.“ - „Ne, jací jsou?“ - „Všichni stejní. Zírají na tvý kozy a tváří se, že ne.“ - „Doufal jsem, že já takový nejsem.“ - „Ty jsi jinej. Proto jsem s tebou ráda. Zíráš na mě bez důvodu.“ (08.12.2019)

Tak těmto filmům já říkám, že jsou snové, protože je vám s nimi nádherně. A tak jako mnohdy i v těch našich snech si podvědomě uvědomujeme, že tohle přece není možné a občas by jste něco vypustili a nebo změnili, tak přesně to jsem cítila s Matthewem a Pauline. Přesto jsem nebyla celou dobu k probuzení, protože jako celek na mě Last love působil moc příjemně a dojemně. V hudební škole jsem se přistihla, že moje nohy stepují v rytmu hudby a vzápětí jsem se zamýšlela nad nesmyslným nedorozuměním mezi otcem a synem, kde mezi oběma proplouvala ta milá víla Pauline se svým prostým a upřímným postojem k životu, potažmo k oběma mužům. Michael Caine byl bezesporu výborný v roli stárnoucího vdovce a určitě měl velký podíl na mém dojmu z celého filmu. Mám takové filmy ráda, kde mě zaujme příběh jako takový a ty mouchy v tom jinak krásném snu klidně ponechám. K tomu ještě Hans Zimmer.....díky..... (02.01.2014)

První půlka neměla jedinou chybičku, Michael Caine hraje dokonale a na Clémence Poésy je radost se dívat. Příjezd dětí jednoduchou dějovou linii zkomplikuje, a i když to tak ze začátku nevypadá, protože Gillian Anderson je stejně vtipná jako hloupá, tak právě (spoiler) postava syna má hlavní „zásluhu“ na tom, že jde film v poslední půlhodině tam, kam jde. Nejenom, že příběh tím naprosto ztratil na věrohodnosti (tolik náhod, vztahové kotrmelce), ale pro mě osobně tím zmizelo také to kouzlo poslední šťastné i nešťastné lásky. Moc pěkný film s výbornými hereckými výkony a scénáristicky poněkud nezvládnutým závěrem. (27.01.2014)

Podzimní sonáta o rodiči a dětech. Překvapuje mne, jak neživotně Poslední láska navzdory účasti charismatického Michaela Cainea působí. Jde z ní podobný akademický chlad jako z Hanekeho Lásky. Důvodem zvláštní mrtvolnosti není vycházkové tempo vyprávění (výsledek kombinace delších záběrů, náladově i vizuálně splývajících scén a odmítnutí prudkých pohybů kamery), ale vyabstrahovaná skutečnost, se kterou vyprávění pracuje. Film se zajímá výhradně o takové jevy, které nenarušují jeho melancholický tón a prohlubují motiv pozdního přehodnocování životních hodnot. Nad detaily každodenní existence se Poslední láska snaží povznést (oproti neorealistickému Umbertovi D., který na nich byl založen), vinou čehož ztrácí kontakt s realitou. Pro režisérku, která snímek věnovala svému otci, možná šlo o užitečnou autoterapii a způsob, jak vyjádřit své prozření, pro mě to byly dvě hodiny předvídatelných vztahových experimentů. Konec vzhledem k rozšíření vyprávění o novou postavu zavětříte mnohem dřív, než se k němu obě dějové linie začnou sbíhat. Namísto toho, aby o podzimu života vypověděla bez předsudků a přehánění, jak nejspíš zamýšlela, dělá z něj Sandra Nettelbeck strohým stylem vyprávění období, kterému úplně chybí šťáva. 65% (17.07.2022)