Lidé na slunci

Opět jsem měl jen dvě informace. Jde o norskou komedii z roku 2011 a název filmu. A opět se vyplatilo...věřte, že očekávání a představy, které do vás infiltruje obsah, trailer nebo recenze oblíbeného uživatele, mohou velmi ovlivnit počáteční přijmutí filmu. Díky blažené nevědomosti co mě čeká, jsem se už od prvních minut napojil. Lidé na slunci, je navenek veselobarevný film s rozvernou hudbou. Postavy jsou velmi podobné mnohým z těch, které máme kolem sebe; už první věta mi evokovala Holubovou s Kleplem. Proč už mi nedáváš růži? Jak to, už???! Já ti ji přece nikdy nedával. Ta škvíra mezi bizárem a tím, co všichni důvěrně známe ze života, je vyplněna vtipnými momenty podle mého gusta. Ovšem ani zdaleka ne, jen humorem. Tvůrci občas tnou do živého a ukážou i tu temnou stranu, díky které úsměvy tuhnou na rtech a rozhostí se trapné ticho. Že vám to zní až podezřele dobře? A že se divíte nízkému hodnocení? Posledních 20 minut přejde do podivného absurdna a bohužel posouvá celý film směrem, který mi nesedí. A asi i ostatním divákům. Než TO celé začne, tak bych plácnul 4 * bez velkého váhání. Jenže stejně jako lidem na slunci pokazil dovolenou mrzký konec světa, tak mě zkazil filmový zážitek, konec filmu. (15.08.2023)

Chlpatý medveď, jeho semetrika, ich malý autista, mentálne nestabilný psychológ a jeho typická obeť utláčanej ženy, a stará forela recitujúca Bibliu. Všetci na nejakom švédsko-dánskom ostrove, kde nie je nič, iba škaredé chatky a koniec sveta. Krvavý dážď, kobylky, trhliny v zemi a mraky ako tri rite. Samozrejme, švédsko-dánsky nadhľad si nechce pripustiť, že je fakt koniec. Bolo to trápno-vtipné, taký humor mám rada, a stupídne, čo mi v tomto prípade neprekážalo. (04.08.2023)

Moc pěkný film o velmi decentním konci světa, psychologicky propracovaný a s výbornými dialogy. Norové prostě zabodovali. Pouze mi nebylo jasné, proč krevety v misce nebyly vyloupané z krunýřků. Krunýřek je nepoživatelný a hlavička s tykadly ani nožičky se také nejí; není na nich žádné maso. Jednou, když jsem žil ve Vídni, mi zavolala Hanýžka, manželka mého kamaráda Freda, oznámila mi, že ve výprodeji výhodně koupila kilo krevet a zeptala se mě, jestli nemám nějakou kuchařskou knihu, kde by byl předpis na jejich přípravu. „Samozřejmě, že mám,“ zajásal jsem, hrábl jsem do své knihovny a pílil jsem na návštěvu. Společnými silami jsme pak vařili krevety na kari. Láskyplně jsem vylupoval ráčky z krunýřků a liboval jsem si, že mám tak dobře vybavenou knihovnu. Fred zase poradil, jak ze strouhaného kokosu a mléka vyrobit v mixéru v receptu předepsané kokosové mléko. Když došlo na konzumaci, prohlásil Fred, že on tyto živočichy vlastně nejí. Zato Hanýžka se na večeři těšila. Nicméně jídlu jaksi nepřišla na chuť a po několika soustech odstrčila talíř. Také malý Filípek se nad pochoutkou ofrňoval. Z pokusných důvodů byl nabídnut kousek krevety i kočce, ale ta nad silně kořeněným pokrmem jen znechuceně prskla. Nebylo vyhnutí a já musel spořádat celou večeři sám. „Napíšu do Čech, že u vás krevety nežere už ani kočka,“ řekl jsem v žertu, protože jsem znal Fredovu rodinu i některé jeho přátele z Československa. „Jen se opovaž,“ vyděsili se Fred s Hanýžkou, neboť byli, jako všichni emigranti, v těžké situaci: na jedné straně musel člověk předstírat, že se mu daří dobře, neboť kvůli tomu přece utekl, na druhé straně se to ale nesmělo přepísknout, protože příbuzní a známí z Čech stále něco chtěli. Prostě jsem zamýšlel kamarády jen trochu pozlobit. – Dobrá hláška z filmu: „Ve Skandinávii by měli žít pouze černoši. Ti nemají problém s horkem.“ (17.08.2023)

Nóri prekvapili slušným budovaním atmosféry, trikovou stránkou a hrôza na záver sa vám zrejme dostane pod kožu. Lenže sledovať tak nesympatické postavy, ktoré skoro nezlezú z plátna, bolo pre mňa značne ťaživé. Potom sa človek ani nečuduje, aké mal Boh s ľudstvom plány. Príliš to zmotivované nie je, zopár dialógov o tom, na akých ležérnych a arogantných blbcov sme natrafili, nie je úplne dostatočným argumentom pre to, čo nasleduje v záverečnej tretine, ale zaujímavá myšlienka to rozhodne je. Ale rozhodne sa dobre na záverečné desiatky minút pozerá. Záver ponúka nejaké tie možnosti na interpretácie, avšak aj tu som mal dojem, že mohol byť lepšie zmotivovaný a údernejší. (17.04.2023)

Nezávazné klábosení na pláži, než nastane konec světa. Spíše hořký humor, kdy přijdou na přetřes i Židi s Ježíšem a pravé charaktery postav se vyjeví až téměř v závěru. Taková ta zaprděnost a sobeckost, kdy jsem já a pak až daleko za mnou ostatní, rezonuje se současností. Hlavně si ještě užít a pak se to tu může...Padající hvězdy nenesou štěstí, červený déšť nebude železitá voda, kobylky přišly včas a temnota obestře vše. Původně jsem to viděl tak na tři, za konec ale musím jednu hvězdu přihodit. A na závěr I Can See Clearly Now od Johnyho Nashe..... (02.05.2021)