Reklama

Reklama

Z makové hůrky

  • Japonsko Kokurikozaka kara (více)
Trailer 2

Píše se rok 1963, Japonsko se chystá na pořádání olympijských her a konečně se místo k pohnuté minulosti obrací vstříc naději a změnám budoucnosti. Na střední škole v přístavním městě Jokohama ale skupina studentů usiluje o záchranu jednoho konkrétního kusu minulosti. Snaha zachovat starou budovu, kde našly útočiště studentské kluby, svede dohromady také dívku Umi a jejího spolužáka Šuna. Jejich vlastní minulost ale skrývá tajemství, které zásadně ovlivní jejich rozvíjející se vztah. Režie emocionálně košatého filmu se ujal mistrův syn Goró Mijazaki, kterému se díky pestrobarevné retro stylizaci a životem pulzující animaci podařilo okouzlujícím způsobem evokovat krásy ústředního přímořského města i vystihnout podmanivé tempo dávno minulé doby. (Aerofilms)

(více)

Videa (2)

Trailer 2

Recenze (58)

bouncer 

všechny recenze uživatele

Milý film, který rozhodně neurazí, naopak pohladí na duši. Ale jeden problém se našel - jeho smysl mi trochu unikal. Pohádka o tom, co dělat, když si nejste jistí, zda je vaše školní láska vaším sourozencem nebo ne. Námět se tedy Miyazaki staršímu příliš nepovedl, ale zpracování to zachraňuje a některé momenty jsou kouzelné. ()

chelseaman22 

všechny recenze uživatele

Takhle přesně by se mělo tvářit brilantní zpracování v kombinaci s dějem na PYČU! Celé se to točí okolo dřevěné stavby, jež svou výškou konkuruje vysílači v Torontu a šířkou veskrze populární hrobce v Indii. Scénárista delegoval všechny povinnosti na ženy ergo neustále je k vidění kýbl rýže na sporáků, krájení pórku na čínu (Japonci tomu asi říkají jinak) či deset litrů vody vařené za účelem pití čaje. Nelze nemilovat pro diváky vysvobozující konce! 52% Celosvětový výdělek k 24. 8. 2014: $61,459,425, což je 2,79 násobek budgetu ()

Reklama

Stružák 

všechny recenze uživatele

Páni... Nějak nevím, co si mám o tomhle myslet. Ono se toho ve filmu moc neděje, příběh jako takovej žádná sláva není. Ale celý je to podaný tak nějak hezky a roztomile a hlavně rychle (těch 91 minut je tak akorát). Normálně bych takovýmu filmu dal asi tři hvězdy, ale přidám čtvrtou za naprosto famózní soundtrack – asi nejlepší, co jsem ve filmech Studia Ghibli zatím slyšel. ()

Jirka_Šč 

všechny recenze uživatele

Ve vyprávění, nostalgii a lyričnosti dosáhlo studio Ghibli tímto dílkem dokonalosti. Toto není pohádka ani film pro děti, toto je plnohodnotná malá romance, poetická jako obrázek. ■ P.S. Nemohu si pomoci. Mnoho lidí tu porovnává s Whisper of the Heart (Mimi wo sumaseba), mě to spíš (když už) připomínalo Ocean Waves. ()

Hromino 

všechny recenze uživatele

Gedo senki mělo slibný námět, ale horší zpracování. U Kokuriko-zaka kara je tomu zase naopak. Což o to, je zde vidět jistý pokrok Gora směrem kupředu, je zde vidět, že scénář psal samotný pan Mijazaki senior, ale přesto mě to stejně jako právě ony příběhy ze Zeměmoří nepohltilo tak, jak bych od filmů z Ghibli očekával. Po přečtení synopse jsem od filmu očekával něco podobného jako Mimi wo sumaseba, přičemž má očekávání byla tak napůl splněna. Ano, z nemalé části se to na podobné vlně veze, ale ono úžasné kouzlo vyprávění prostřednictvím zasněné holky to poněkud postrádá. Neříkám, že je to vyloženě chyba, ale jelikož to kouzlo bylo tím, co mi především udělalo z Mimi wo sumaseba vynikající zážitek, nebudu tajit do jisté míry zklamání. Jinak je to film vcelku povedený, hlavní hrdinové fajnoví, menší výlet do Japonska o bezmála padesát let zpět příjemný. Jo, celkový pocit z filmu je pozitivní, ale čekal jsem, že to bude ještě lepší. Připadá mi, jako by se film zasekl tak napůl v cestě za fantazií filmu Mimi wo sumaseba vlastní, ale snad bude Gorův další film zase o něco lepší a já tak budu moct uvažovat konečně i o pěti hvězdách. ()

Galerie (34)

Zajímavosti (4)

  • Vlajky, které vyvěšuje Umi, znamenají v námořní vlajkové abecedě písmena U a W, které spolu znamenají sdělení: „Přeji ti dobrou plavbu.“ (novoten)
  • Ve scéně, kdy Umi a Šun nastoupí na loď, je možné všimnout si na lodi cedule s nápisem „Ghibli“, což je odkazem na Studio Ghibli, které film vyrobilo. (Hromino)
  • Ve filmu několikrát zazní píseň Ue o Muite Arukō, mimo Japonsko známá jako Sukiyaki, z roku 1961. V jeden okamžik se na černobílé obrazovce televizoru objeví také zpěvák Kyu Sakamoto. Paralela mezi písní a dějem, který podmalovává, spočívá i v tom, že se v skladbě zpívá o osamělém procházení se a o stěstí, které leží kdesi vzhůru. (Jirka_Šč)

Reklama

Reklama