Kára plná bolesti

Pri sledovaní slovenských filmov spravidla trpím. Tak si prajem vidieť niečo výnimočne dobré, a stále nič. Dvaja herci sa celý film snažia, niečo by aj zahrali, ale niet čo. Dej sa točí na mieste, ako kolesá zapadnutého auta. Vo filme je veľa kŕča a silenosti. Vyniká v tom Vilma Jamnická, ktorá ako by vypadla z nejakého Jakubiskovho filmu. Záver všetkému nasadzuje korunu, pretože je nezvládnutý logicky, ani technicky. Mohol by som vyzdvihnúť kameru, hudbu alebo niektoré scény. Ale načo? Na štyri hviezdičky to nevytiahnem, ani s károu plnou pramenitej vody. (16.12.2010)

Dovolím si tvrdiť, že sa jedná o jeden z najlepších slovenských filmov. Z deja priam sršia historické reálie slovenskej dediny počas Slovenského štátu. Režisér a scenárista neskĺzli k nejakej idylicky sfilmovanej rozprávke, za čo im ďakujem. Dvojica hercov (Geišberg, Zednikovič) priam excelovala v postavách naivných dedinských žobrákov odkázaných jeden na druhého. Za zmienku stojí, že obaja herci rok po natočení tohto filmu excelovali aj v ďaľších skvostoch slovenskej kinematografie Zednikovič (Utekajte už ide), Geišberg (Alžbetin Dvor). Len škoda, že po revolúcii obaja nedostávali dostatočný priestor vo filmoch. Určite by sme sa od nich dočkali aj iných skvelých výkonov. Dúfam, že aspoň pánovi Geišbergovi sa ešte podarí natočiť pár dobrých filmov. (06.06.2007)

Občas mi vadila kamera, chvíli sem, chvíli tam. Tento film je tak divácky náročný, že jsem chvílemi poklimbával. Děj přešlapuje, nikam se neposunuje a ono vlastně ani není kam. Je to spíše sbírka příhod, každá je jiná, každá má jiný konec, většinou truchlivý. Teprve až na konci filmu se dá říci, že k něčemu konečně dosměřoval, ale to už je pozdě. A Samozřejmě, že i tento závěr musel režisér dodrbat jakýmsi rádoby psychem. Čímž se připravil i těch dvacet procent co jsem chtěl dát. (12.05.2016)

Film z čeledi slovenského magického realismu, tedy mně aspoň připadá, že má nějaký společný kořen s filmy E. Havetty, Š. Uhra či J. Jakubisky - takové to, míšení reality, poetičnosti a mýtu. Oba hlavní hrdinové by bez problému zapadli mezi Havettovy Ľalie poľné - outsidery společnosti, kteří se zde motají jak v začarovaném kruhu. Skvěle vykreslená maloměstsko-venkovská společnost ve slovenskom štátě, kde již doléhá blížící se fronta, která rozkládá již tak oslabenou pospolitost. Skvělá Z. Studénková v roli kurvičky, kterou nelze soudit. Ba i E. Vejmělková, kterou jsem měl jen za hezkou tvářičku (a stejně hezké tělíčko) z nějakých těch Básníků a Fontán pro Zuzanu, zde hraje velmi dobře. Závěrečné bombardování sice vypadá nesmyslně, ale ve válce se nesmyslné věci dějí. Spíše jej zde ale autor používá jako zcela mytický úder Osudu. Úder, který uzavírá osudy všech postav, a který osvobozuje (?) přeživšího hrdinu. Velice působivý film s velice působivou hudbou. (06.01.2013)

Ničnehovoriaca koláž príbehov postavičiek, ktorým sa akoby nechce žiť. Všetci sú otrávení, no túžiaci po šťastí. Všetci prešľapujú na mieste, v dedine, ktorá je naturalisticky vykreslená. Zaujme ešte jeden veľmi pekný hudobný motív dvoch priateľov žobrákov, ktorí sa nevedia i nechcú rozhýbať. Záver, ktorý nie je viac ozrejmený, myslím strojcu útoku, je čudný, no nejako to musel Párnický zapichnúť. (26.02.2019)