Kára plná bolesti

Slovenský venkov v období fašismu a soužití lidí v takovéto nelehké době v silném příběhu filmově laděného do poetiky. V Česku vzniklo mnoho takových snímků a na tomto příkladu je vidět, že i slovenská kinematografie se má čím pochlubit. Myšlenka a vůbec celá filozofie příběhu může být jako obvykle pro mnohé velmi těžkopádná, ale kdo danou látku správně uchopí, užije si snímek v celé své kráse a podstatě. (05.02.2016)

Normalizacia v roku 1985 v byvalom Ceskoslovensku zarezavala do vsetkych oblasti zivota spolocnosti /politika, radio, televizia, noviny, kultura/ a tak sa tocili taketo nicnehovoriace priemerne filmy. Marian Geisberg este celkom vedel hrat, a Zdena Studenkova bola fajn, ale inak sa nic nedeje a nuda dostala neprirodzene vela priestoru. Nic nehovoriaci normalizacny priemer, po ktorom sa pravom zem zlahla hned po natoceni. 50 % (14.04.2015)

Občas mi vadila kamera, chvíli sem, chvíli tam. Tento film je tak divácky náročný, že jsem chvílemi poklimbával. Děj přešlapuje, nikam se neposunuje a ono vlastně ani není kam. Je to spíše sbírka příhod, každá je jiná, každá má jiný konec, většinou truchlivý. Teprve až na konci filmu se dá říci, že k něčemu konečně dosměřoval, ale to už je pozdě. A Samozřejmě, že i tento závěr musel režisér dodrbat jakýmsi rádoby psychem. Čímž se připravil i těch dvacet procent co jsem chtěl dát. (12.05.2016)

Když čtu komenty, fakt nechápu  jak se tohle mohlo někomu nelíbit. Mně osobně to sedlo moc. Jednak mám hrozně moc rád Mariána Geišberga (a hned po filmu jsme si se slozou v oku musel pustit jeho písničky) a pak mi příběh připomněl knihu Nebeské pastviny od mého milovaného J. Steinbecka. Příběh o dvou přátelích co nemají nic, ale jsou vlastně spokojení ve svých životech dokud jim jejich žití nenaboří někdo z venčí. Samozřejmě i oni sní o lepším místě k žití a lepších světech, ale zároveň jsou tak nějak smířeni s rolí, kterou jim osud nadělil a mají rádi místo kde žijí. Už jen ten sen o životě v blahobytu, kdyby se člověk mohl umýt mýdlem! ne tím mazlavým, ale tím pravým s jelenem na obouch stranách... Zde to byla druhá světová co nabořila onu svým způsobem bezstarostnou linku, protože na kus chleba a špeku bylo vždycky i na nějakou tu pálenku. Tradičně krásná zde byla Zdena Studénková a samozřejmě sexysymbol osmdesátek Eva Vejmělková. Překvpilo mne, že jí chyběl v ústech jeden zub, naštěstí ne v předu což by jí značně kazilo sexy úsměv... :-). Film to byl hezký s krásnou hudbou, něco na způsob Sedím na konári. Geišberga je škoda sakra, sakra....  Tohle si zaslouží rozhodně 4 láhve od sodovky naplněné vodou z pramene. * * * * (06.06.2021)

Párnicého debut nemohol podľa môjho názoru dopadnúť lepšie. Príbeh je rozbitý na rôzne fragmenty ťahajúce sa počas jedného roka. Tieto fragmenty neposúvajú hlavnú rovinu príbehu z bodu A do bodu B - skôr slúžia ako prehliadka udalostí, dakedy významných, inokedy menej významných, ktorých hlavnou úlohou je vytvorenie určitých charakteristických čŕt dvojice hlavných hrdinov, ktorý majú veľa spoločného s Havettovými hrdinami s Ľalií poľných, ale ktorý vymenili roztopašnosť za vážnosť. Geišberg a Zednikovič sú tragický hrdinovia, chudobný, ale stále snívajúci. Druhá svetová vojna sa ich dotkne rovnako ako každého iného a všetky postavičky v ich dedine sú podriadené tejto dobe. Najväčším plusom je fakt, že všetky epizódy sú na konci filmu uzatvorené - majú dokonca spiritualistický charakter, pritom ústredná dvojica slúži ako zoznámenie sa s týmto lyrickým a tragickým svetom. Mnohý vyčítajú Párnickému, že nemá osobitosť. Podľa mňa je veľmi osobitý režisér, ktorého štýl sa nesie v tendenciách Jakubiska a Havettu a pritom zostáva trocha viacej nad vecou. Čím si ma rozhodne získal. (12.05.2013)