Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Vysnít si krásnou budoucnost je jediný způsob, jak přečkat krutou dobu války... Válka si vybírá svou krutou daň, kterou musí platit všichni. Zejména tvrdě dopadá na malou slovenskou vesnici, kde se zápas o holý život stává zkouškou lidského charakteru. Pro dva zchudlé kamarády Jakuba (M. Geišberg) a Maja (M. Zednikovič) je protloukání se bídou více než těžké. Jakub odněkud na své káře rozváží kyselku pro celou vesnici a žije v polorozpadlém domku se svou sestrou Terezou (E. Vejmělková), jejíž opatrovatelkou a průvodkyní životem je zkušená žena Mara (Z. Studenková), co se zaopatřuje penězi od svedených vojáků. Majo je zase nalezenec a bezdomovec, který dělá, co se zrovna namane, aby přečkal další den. Jedinou útěchou jsou pro dva nerozlučné přátele kolující zkazky o jakési zemi zaslíbené, kde není bída ani hlad a kam by se oba mohli vypravit. Jenom tato samotná vize, idea ony dva i zbytek vesnice drží na nohou, a dává jim naději v lepší zítřky. (Česká televize)

(více)

Recenze (45)

MickeyStuma 

všechny recenze uživatele

Slovenský venkov v období fašismu a soužití lidí v takovéto nelehké době v silném příběhu filmově laděného do poetiky. V Česku vzniklo mnoho takových snímků a na tomto příkladu je vidět, že i slovenská kinematografie se má čím pochlubit. Myšlenka a vůbec celá filozofie příběhu může být jako obvykle pro mnohé velmi těžkopádná, ale kdo danou látku správně uchopí, užije si snímek v celé své kráse a podstatě. ()

Pitryx odpad!

všechny recenze uživatele

Občas mi vadila kamera, chvíli sem, chvíli tam. Tento film je tak divácky náročný, že jsem chvílemi poklimbával. Děj přešlapuje, nikam se neposunuje a ono vlastně ani není kam. Je to spíše sbírka příhod, každá je jiná, každá má jiný konec, většinou truchlivý. Teprve až na konci filmu se dá říci, že k něčemu konečně dosměřoval, ale to už je pozdě. A Samozřejmě, že i tento závěr musel režisér dodrbat jakýmsi rádoby psychem. Čímž se připravil i těch dvacet procent co jsem chtěl dát. ()

Reklama

ostravak30 

všechny recenze uživatele

Kára plná bolesti odkazuje v první řadě k bolesti dvou našich hrdinů. Jak jinak si vysvětlit, že obyvatelé vesnice nebyli vystaveni žádným dobře známým represím ze strany nacistů. Vlastně až na bídu to místy vypadalo idylicky. Místní se sázejí, baví se a u toho věří v zaslíbenou zemi. A ani o té netuší, že existuje. Jedinou skutečnou bolest tedy zažívá Jakub a Maja, kteří jsou všude nechtění a de facto bezdomovci. Až konec trochu naznačil skutečnou krutost války, ovšem to zobrazení působilo dost žalostně v ostrém kontrastu s tím, že až do té chvíle si lidé žili docela pěkně. Snad jen za herecké výkony si film zaslouží hvězdy a ten děsivý konec právě v rozporu s dosavadním průběhem děje. ()

Martin741 

všechny recenze uživatele

Normalizacia v roku 1985 v byvalom Ceskoslovensku zarezavala do vsetkych oblasti zivota spolocnosti /politika, radio, televizia, noviny, kultura/ a tak sa tocili taketo nicnehovoriace priemerne filmy. Marian Geisberg este celkom vedel hrat, a Zdena Studenkova bola fajn, ale inak sa nic nedeje a nuda dostala neprirodzene vela priestoru. Nic nehovoriaci normalizacny priemer, po ktorom sa pravom zem zlahla hned po natoceni. 50 % ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

Poetické, bezdejové, nelogické, teda u mňa ťažko hodnotiteľné a ešte ťažšie pozerateľné. Na nedeľný poobedňajší čas film obsahuje značné množstvo nahých scén a mrzí ma, že práve tú s Vejmělkovou som nejako premeškal, ešteže všetko je na webe. Za tú jednu hviezdu tak stojí Zdena Studenková so svojou úlohou, ktorá mi pripadala vo filme ako jediná výraznejšia. –––– Tu ťa tvoj otec splodil, mater porodila, tu treba aj zdochnúť. Nikde inde vo svete nenájdeš šťastie! ()

Galerie (5)

Zajímavosti (4)

  • Prvá snímka, v ktorej sa Eva Vejmělková (Tereza) po prvý krát úplne vyzliekla, avšak film je presne na týchto miestach poškodený škrabancom. (Raccoon.city)
  • Súčasťou úvodných titulkov k filmu bol text: "Rozprávanie o hľadačoch šťastia". (Zdroj: skcinema.sk) (Raccoon.city)
  • V čase 22:28 se na silnici objevuje špatně smytý přechod pro chodce, který by správně neměl být ve filmu vůbec vidět, protože za druhé  světové války se ještě vodorovné označení přechodů nepoužívalo. První „zebry“, tak jak je známe dnes, se začaly na silnicích objevovat teprve až v roce 1952. (Stefi_836)

Reklama

Reklama