Když kámen promluví

Tady si očividně nerozumíme. Já mám Jardu zrovna tak rád, jako vy, a zrovna tak je mi sympatický jeho postoj k životu. Kdyby se tu hodnotila osobnost Jaroslava Duška, máchám tu všemi hvězdami, které mi přijdou pod ruku, ale že tu spíš hodnotíme práci Viliama Poltikoviče, můžu máchat leda tak prostředníčkem. Duška je pro jeho osobité názory potřeba vykreslit jako novodobého vizíra a ne jako pošahaného egocentrika. Tolik tedy ode mě a teď nechám opět hovořit kameny. (Filmfest Hurghada 2012, 12/67) (29.12.2012)

Jaroslava Duška mám rád od prvního shlédnutí Pelíšků. Přiznám bez mučení do té doby jsem jej neznal. Od onoho posvátného roku 0 jej však sleduji a vždy jsem rád, když se někde ochomejtne ve filmu, nebo uvádí např. Českého lva. Nelze opomenout ani jeho účinkování v rozhlase , či jeho divadelní vystoupení jemuž pro mne doposud vévodí zpracování Cavemana. Dokument mapuje jeho vzpomínky na dětství na Sázavě, kdy se dle jeho slov u něj formoval onen zájem o podstatu radosti z pouhého bytí i jeho současné názory včetně propagování Dohod Toltéků... Jeho niterné upřímné vysvětlování svých názorů a poznatků je věc, která musí jednoznačně nutit racionálně a materiálně založené jedince ťukat si na čelo či rovnou vytáhnou telefon a volat Centrum krizové intervence v Praze Bohnicích...(I když blázen by zase nenazval naše současné společenské uspořádání a fungování koncentrákem !!!). Pro ostatní je Dušek neskutečně pozitivní bytostí (s vlastním kompostem v sobě:-) ), žijící si po svém. Já osobně si myslím, že postava Jaroslava Duška je jen do lidské podoby převtělená jiná bytost z vesmíru. Sbírá tu informace o lidech a snaží se jim ukázat i jiné způsoby našeho bytí zde. Až skončí své poslání, nasedne do vesmírné lodi a zmizí do své galaxie světla a radosti :-)) Přeji si aby zde na své misi vytrval co nejdéle! * * * * (03.11.2011)

Jardu Duška mám rád a velmi rád poslouchám jeho Duše K a to na jakékoli téma. Jsou vždy krásným přiblížením nějaké alternativní cesty životem. Přitom nikomu nic nenutí a jen nabídne alternativu, která stojí minimálně za zamyšlení. Dokument Když kámen promluví je taková krátká ukázka jeho přístupu k životu a jeho myšlenek. 75 minut opravdu není mnoho na hlubší rozvinutí a porozumění, ale jako úvod třeba k Duším K je to fajn. Rozhodně všem doporučuji se podívat a hlavně mít při tom otevřenou mysl. (22.11.2018)

„Kam bych ji ukryl (informaci), kde ji nebude člověk hledat. Na nejvyšší horu…. tam vyleze, zakopat ji hluboko….on ji určitě vyhrabe,.... na dno oceánu...tam se potopí ….vložím ji přímo „do něj“. Myslím, že toto rčení (pojednávající o stvoření člověka bohem) vystihuje mnohé zde vyřčené a byť jsem z přesvědčení ateista, zcela chápu a rozhodně mi není samotná podstata (myšlenka) proti srsti. Čistě objektivně, (filmařsky) těžko (o)hodnotitelné. Tohle je veskrze pocitová záležitost. Tentokráte žádné sáhodlouhé komentáře, snad postačí, když napíšu, že Jarda mě (téměř) přesvědčil, že je to (viz samotný název dokumentu) možné. Minimálně mě „přinutil“, zamyslet se nad spoustou zde vyřčeného. To není zase tak málo a mám pocit, že o to tu (mu) šlo. P.s. nevím, jestli to byl skutečně sen nebo se mi to doopravdy zdálo, ale tu holou prdel (v závěru) jsi si mohl Jardo skutečně odpustit :-) zajímavý (zcela výstižný) komentář (pro mě): uživ. MaMitti (17.09.2012)

Neuvěřitelné. Píšu sem po návštěvě premiéry v Praze, které se účastnil Poltikovič i Dušek. Na dokument je to příliš odvázané a nabité informacemi všech směrů a druhů. Inu jaký Dušek, takový dokument o něm. Byl jsem unesen atmosférou ve filmu i v sále. Přesto že je to film relativně krátký, trvalo to jakoby věčnost. Ale ne tím otravným způsobem, který známe ze všelijaké jiné tvorby, kdy se děj vleče úplně nezkutečně. Tady mi bylo v tom nekonečnu dobře. A samotné odpovídání Jaroslava na divácké otázky po skončení, nastolilo opravdu srdnatou atmosféru, i když se to zdá být divné v tak velkém počtu lidí. (04.03.2011)