Když kámen promluví

To, že je Dušek pošuk, ještě není nic špatného. Salvador Dalí byl taky šílenec, ale zároveň byl génius, který si své šílenství plně uvědomoval a udělal z něj tvůrčí metodu. Je hodně bláznů, kteří svoji poruchu dokážou kreativně použít, a když ne, tak alespoň drží pysk. Duška bylo možné tolerovat, dokud svou nonkonformitu používal jako inspiraci pro své herecké projekty, teď ale ze sebe dělá mesiáše, vysvětluje vesmír a lidi mu to žerou - nebo se, nedej bože, řídí jeho radami. A v okamžiku, kdy se autoritou pro každodenní život stává psychicky vyšinutý člověk, tady máme problém, panstvo. Hlavně mu nezapomenu to, že do Česka přitáhl Monforta - evidentního podvodníka, který tvrdí, že se živí vzduchem, má na svědomí několik úmrtí členů své sekty a v Brně radil nějaké mladé holce, aby přestala krmit své dítě a rozvedla se s manželem, pokud by se proti tomu postavil. Pokud Dušek dělá z takového grázla světce, tak je spoluviník a patří buď do kazajky nebo za mříže. Tečka. (28.02.2013)

Jeho logicke eseje a pohlady na zivot su mi blizke, mam v tom jasno uz velmi dlhu dobu, takze nic nove pod slnkom. Charizmaticky vesely normalny typek, tak ho vidim ja. Nic nadprirodzene a nepochopitelne. Nie, nevymyl mi mozog. Dokumentik na jednicku. Chcem opat stretavku, vtedy je na svete o nieco veselsie :) THE END! (11.01.2018)

Jarda Dušek je člověk, který mi nesmírně ovlivnil život. Jarda Dušek je člověk s neuvěřitelným darem a schopností dokonale a srozumitelně formulovat své myšlenky a přesvědčení a mluvit o těžkých a často velmi abstraktních tématech tak, že mu každý člověk rozumí. Pamatuji si, že jsem byl nesmírně okouzlen představením 4 dohody, když jsem uviděl, že takhle nepřemýšlím a nevnímám svět jen já. On tam byl sice jen v roli přednašeče myšlenek Riuze, ale to člověk prostě vidí, že on v tomto rozpoložení žije. Když jsem ho v tomto dokumentu viděl si povídat s kameny, tak to nutí k zamyšlení, zda už se zemskému povrchu nevzdálil příliš. Ale když jsem já schopný vnímat v blízkostí stromů jejich energii a cítit konkrétní emoce, tak proč by Jarda nemohl slýchat od kamenů celé věty a konkrétní sdělení. Když v něco takového nevěřím, tak to neznamená, že to tak nemůže být. Dokument se mi velmi líbil svojí formou a především mi dal to, co jsem od něj žádal. Představil mi Duška jako člověka a jediný okamžik mě nepřekvapil. Takhle jsem si jeho osobnost a soukromí představoval. [80 %] (04.06.2021)

„Kam bych ji ukryl (informaci), kde ji nebude člověk hledat. Na nejvyšší horu…. tam vyleze, zakopat ji hluboko….on ji určitě vyhrabe,.... na dno oceánu...tam se potopí ….vložím ji přímo „do něj“. Myslím, že toto rčení (pojednávající o stvoření člověka bohem) vystihuje mnohé zde vyřčené a byť jsem z přesvědčení ateista, zcela chápu a rozhodně mi není samotná podstata (myšlenka) proti srsti. Čistě objektivně, (filmařsky) těžko (o)hodnotitelné. Tohle je veskrze pocitová záležitost. Tentokráte žádné sáhodlouhé komentáře, snad postačí, když napíšu, že Jarda mě (téměř) přesvědčil, že je to (viz samotný název dokumentu) možné. Minimálně mě „přinutil“, zamyslet se nad spoustou zde vyřčeného. To není zase tak málo a mám pocit, že o to tu (mu) šlo. P.s. nevím, jestli to byl skutečně sen nebo se mi to doopravdy zdálo, ale tu holou prdel (v závěru) jsi si mohl Jardo skutečně odpustit :-) zajímavý (zcela výstižný) komentář (pro mě): uživ. MaMitti (17.09.2012)

Mluvící kameny, korunovační klenoty, chození po žhavých uhlících, stavba přírodního domu, improvizované divadlo, hendikepovaní spoluobčané, vesmír a vůbec... Jak to všechno souvisí? O Jaroslavu Duškovi kdyby natočilo dokumenty deset filmařů, tak by každý vypadal úplně jinak a byl o něčem jiném. A i díky tomu zřejmě nemá šanci diváka nudit na něj koukat, i kdyby zrovna třeba pekl chleba. (15.09.2012)