Režie:
Viliam PoltikovičScénář:
Viliam PoltikovičKamera:
Viliam PoltikovičHudba:
Ladislav FaktorHrají:
Jaroslav Dušek, Iveta Dušková, Vlasta Dušek, Eva Holubová, Ivana Uhlířová, Květa Fialová, Pjér la Šé'z, Agáta DuškováObsahy(1)
Film o Jaroslavu Duškovi není typickým portrétem známé osobnosti – jde spíše o zachycení jeho vnitřního života, jeho názorů a postojů k věcem, které se dotýkají každé bytosti. Film se natáčel více než jeden rok a uvidíme v něm nejen ukázky z divadelních her, ale i setkání s mentálně postiženými, s delfíny, komunikaci s kameny, stavbu ekologického hliněného domu, chození po žhavých uhlících a mnohé další. Jaroslav Dušek zde velmi sugestivně a přesvědčivě vypráví o základních momentech života jako moudrá a inspirující osobnost, jejímž životním postojem je radost. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
Neuvěřitelné. Píšu sem po návštěvě premiéry v Praze, které se účastnil Poltikovič i Dušek. Na dokument je to příliš odvázané a nabité informacemi všech směrů a druhů. Inu jaký Dušek, takový dokument o něm. Byl jsem unesen atmosférou ve filmu i v sále. Přesto že je to film relativně krátký, trvalo to jakoby věčnost. Ale ne tím otravným způsobem, který známe ze všelijaké jiné tvorby, kdy se děj vleče úplně nezkutečně. Tady mi bylo v tom nekonečnu dobře. A samotné odpovídání Jaroslava na divácké otázky po skončení, nastolilo opravdu srdnatou atmosféru, i když se to zdá být divné v tak velkém počtu lidí. ()
Jeho logicke eseje a pohlady na zivot su mi blizke, mam v tom jasno uz velmi dlhu dobu, takze nic nove pod slnkom. Charizmaticky vesely normalny typek, tak ho vidim ja. Nic nadprirodzene a nepochopitelne. Nie, nevymyl mi mozog. Dokumentik na jednicku. Chcem opat stretavku, vtedy je na svete o nieco veselsie :) THE END! ()
Jardu Duška mám rád a velmi rád poslouchám jeho Duše K a to na jakékoli téma. Jsou vždy krásným přiblížením nějaké alternativní cesty životem. Přitom nikomu nic nenutí a jen nabídne alternativu, která stojí minimálně za zamyšlení. Dokument Když kámen promluví je taková krátká ukázka jeho přístupu k životu a jeho myšlenek. 75 minut opravdu není mnoho na hlubší rozvinutí a porozumění, ale jako úvod třeba k Duším K je to fajn. Rozhodně všem doporučuji se podívat a hlavně mít při tom otevřenou mysl. ()
Tady si očividně nerozumíme. Já mám Jardu zrovna tak rád, jako vy, a zrovna tak je mi sympatický jeho postoj k životu. Kdyby se tu hodnotila osobnost Jaroslava Duška, máchám tu všemi hvězdami, které mi přijdou pod ruku, ale že tu spíš hodnotíme práci Viliama Poltikoviče, můžu máchat leda tak prostředníčkem. Duška je pro jeho osobité názory potřeba vykreslit jako novodobého vizíra a ne jako pošahaného egocentrika. Tolik tedy ode mě a teď nechám opět hovořit kameny. (Filmfest Hurghada 2012, 12/67) ()
Tenhle film je samé chození a povídání, ale chození po pěkné krajině a povídání o věcech, které jsou trošku mimo hlavní události dne. Na pár minut trvání dokumentu se podíváte do vnitřního světa člověka, který ztvárnil mnoho roztodivných rolí. A je to svět trošku odlišný. Asi ne každý objímá kameny a staví obyvatelné domy z písku. Dušek si prostě užívá života a působí až étericky (nadzemsky ;-)). Bylo to příjemné setkání. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Natáčení scény setkání s delfíny probíhalo v Nerezine na ostrově Lošinj. Hlavní protagonista Jaroslav Dušek tvrdil, že delfíny není třeba hledat, že stačí vyplout na moře a oni, budou- li chtít, připlují. Během natáčení se tak několikrát skutečně stalo a delfíni oproti očekávání nejednou připluli až k vesnici. (nerezine)
Reklama